Proč Petice ze dne 7.1. 2016 je důležitá?
V době volební kampaně do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR jsme od ČSSD neslyšeli nic konkrétního o tzv. strategickém dialogu mezi ČR a SRN. Sociální demokraté nám neřekli, že chtějí ČR přivést do těsné blízkosti Německa nebo dokonce do Německa jako 17. zemi, jak o tom mluví někteří politici. Na otázku položenou předsedovi vlády, zda chce ČR transformovat v 17. zemi SRN, nám B. Sobotka ani po opakovaném dotazu dosud neodpověděl. Víme, že kdysi o tom, že ČR by se mohla stát 17. zemí Německa, mluvil dr. V. Špidla, který je dnes v čele sboru poradců premiéra. Proněmecké aktivity některých ministrů sobotkovské vlády, např. panů P. Bělobrádka, D. Hermana a paní M Marksové - Tominové, jsou nechvalně známé. České média o nich téměř nemluví. Proč asi? Z německého tisku se dovídáme i podrobnosti, které pro jmenované nejsou nijak lichotivé. Sám předseda vlády si pochvaloval vstřícnost sudetů k nám. Údajně se měl tzv. sudetoněmecký landsmanšaft vzdát práva na vlast a na náhradu škody. Ovšem pan předseda nám zapomněl sdělit, že se vzdávali práv, které nikdy neměli a nemají. A samozřejmě ani nedodal, že my jsme obětí německé agrese, že naši lidé, celkově asi 360 tisíc, položili životy v boji proti Německu. Zapomněl dodat, že naopak jsme to my, Češi a Slováci, jimž Německo dosud nezaplatilo reparace ve výšá několika set miliard předválečných korun. Proces „pozemšťování“ ČR můžeme vidět i v přibližování se Bavorsku či Sasku. Na rozdíl od vlády ČR zastáváme stanovisko, že partnerem vlády je vláda SRN a nikoliv zemské vlády, které se těší jen fragmentární svrchovanosti.
Zásadně nesouhlasíme s zahraničně-politickou orientací na Německo, jejíž duchovním otcem je B. Sobotka, sám nám o tom napsal. Tuto schválila jen vláda. Jsme přesvědčeni, že takovýto pohyb k Německu nebo dokonce do Německa, je tak zásadní změnou v postavení ČR, že by o něm měl rozhodnout lid v imperativním referendu.
Naši zahraničně-politickou orientaci vidíme ve spolupráci se státy V 4, jehož jsme členy, zvláště pak se Slovenskou republikou. Slováci, jak dlouhodobě dosvědčují mnohé průzkumy veřejného mínění, jsou pro nás nejbližším národem, ne Němci. Proto bychom měli mluvit o strategickém dialogu se SR a nikoliv se SRN! Již více než století máme další tradiční spojence, např. Srbsko a jiné. Německo k nim nikdy nepatřilo!. Naopak v době minulé jsme stáli se svými spojenci proti Německu. Vzpomeňme i na těžký osud Lužických Srbů, kteří jsou germanizovaní již celá staletí. V současnosti bojují o holou národní existenci, a to na území, které je jejich domovem více než 1500 let.
Dobré vztahy k Německu by pro nás měly být samozřejmostí. Je však několik problémů, jež naše vztahy zatěžují. Ten zásadní spatřujeme v tom, že dosud s Německem jsme neuzavřeli mírovou smlouvu. Jí bychom měli začít. Měla by odstranit některé nerovnosti ve vzájemných vztazích, zbavit nás jednou provždy neustále proklamovaných „nároků“ tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu a jeho protičeských útoků, zejména obviňování se spáchání zločinů proti lidskosti, genocidy, jíž jsme se měli údajně dopustit při přesídlování Němců z republiky do Německa. Mírová smlouva by měla současně zakotvit povinnost Německa zaplatit nám reparace, jež je založena nejen na Pařížské reparační úmluvě a dalších spojeneckých smlouvách, ale dokonce vyplývá i z jednoho základního principu mezinárodního práva. Agresor je povinen nahradit škody oběti vzniklé jeho agresí. Na tomto principu mezinárodního práva i na Pařížské reparační úmluvě musíme trvat.
Jen si vzpomeňme, jak již od 70. let minulého století nám slibovali němečtí vrcholní státnici, počínaje W. Brandtem a konče H.-D. Genscherem, že nám reparací zaplatí, jakmile Německo bude sjednocené. A nyní je tomu již 25 let a o reparačních platbách od Německa si můžeme nechat jen zdát.
V demokratické společnosti musí být nejen tolerovány, ale i považovány za zcela legitimní různé názory, týkající se současného stavu nebo společenského vývoje. Žádný názor, který se pohybuje v daném politicko-právním rámci, nesmí být znevýhodňován nebo dokonce potlačován. Je samozřejmostí, že ve společnosti vládně většina. Ta se musí při společensky velmi významném rozhodování vždy znovu ověřovat. Menšina musí mít podmínky, aby se stala demokratickou cestou většinou. Zastáváme stanovisko, že je nutné v předmětné záležitosti, aby rozhodnul lid v imperativním referendu. Tak většina bude přesně stanovena a může tomu být o v dohledné době.
Pokud však sociální demokraté se postaví proti přijetí ústavního zákona o referendu, nebo jej nechají vytvořit, aby byl nepoužitelný, pak máme v ruce volební lístky. Nevolme je, ani další politické strany, které prosazují strategický dialog s Německem, a to ve všech volbách, které v blízké budoucnosti budou. Je zde i možnost podepsat a šířit dále naši petici. Je plně v souladu s českými státními a národními zájmy. Nenechme si diktovat naší budoucnost lidmi, kteří, jak jsme přesvědčeni, hájí spíše interesy cizí, než vlastního národa, a to bez ohledu na ústavní sliby věrnosti, které republice a lidu složili.
ČNL