Proč odmítnout jednostranné uznání suverenity Kosova
Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc.
Úvodem je dobré citovat, co napsal před 80 lety prezident TG Masaryk ve své knize „Slovanské problémy“ (Praha, 1928) o vztazích Srbů a Albánců, o otázkách Kosova a Metohije (Kosmetu). Jeho myšlenky jsou aktuální i dnes, kdy se USA snaží protiprávně a arogantně, za podpory větší části prodejné, mnohdy neznalé Evropské unie (EU) a Martti Ahtisaariho, speciálního vyslance OSN, vynutit odtržení od Srbska jeho provincie Kosovo, „kolébky jeho státnosti a duchovnosti“. Informace o „koupení“ albánskou mafií Ahtisaariho (40 miliónů euro ?), jehož plán znamenal vznik samostatného Kosova, prý získala německá federální zpravodajská služba, BND. Jako prezident Finska, Ahtisaari podporoval výstavbu pomníků pro padlé příslušníky norské SS divize Viking, v jejímž finském praporu jeho otec měl byt důstojníkem. SS divize Viking „proslula“ zvěrstvy v Ukrajině, v severním Kavkazu.
„Vztahy Srbů a Albánců jsou velmi nepřátelské, protože turecký tlak na Srby se uskutečňoval přes Albánce. Od doby okupace Bosny a Hercegoviny Rakousko-Uherskem, přibližně od roku 1877-78 (v té době probíhala válka mezi Tureckem a Srbskem, Černou Horou a Ruskem), 150 000 Srbů opustilo, bylo vyhnáno, ze Starého Srbska (Kosmetu)… Od XVIII. století se přestěhovalo (bylo vyhnáno, uprchlo, aby zachránilo holý život) na 500 000 Srbů ze Starého Srbska a Makedonie. Takový byl neúprosný tlak Albánců proti Srbům. Albánci oloupili Srby, odebrali jim jejich půdu. Takovým způsobem bylo Staré Srbsko ALBANIZOVÁNO…“(TGM,1928).
NATO zahájilo 24. března 1999 agresi proti Srbsku (ještě v rámci FRJ) , na základě výmyslů západních státníků a propagandy o humanitární katastrofě a genocidě Albánců na Kosovu a Metohiji. Tím se NATO stalo kriminální organizací, neboť zahájilo 78 dnů leteckého bombardování, ničení a zbabělého zabíjení v Srbsku, bez mandátu Rady bezpečnosti OSN. Smyšlenky o statisících nezvěstných, údajně mrtvých Albánců, se ukázaly jako holý podvod. Glosoval to vtipně ve svém článku americký novinář A. Cockburn „Kde jsou důkazy o genocidě kosovských Albánců?“ (Los Angeles Times, 29.října 1999). Uprostřed NATO agresí a zničujícím bombardováním vyvolané ekologické katastrofy v Srbsku i na Kosmetu, napsali američtí novináři C.Radin a L.Palmer (San Francisco Chronicle, 22.dubna 1999) článek „Experti vyjadřují pochybnosti o tvrzení o genocidě: Je málo důkazů o tvrzení NATO“. Autoři psali o záplavě uprchlíků z Kosmetu do Albánie a Makedonie, které z propagandistických důvodů k odchodu nutili i členové teroristické organizace kosovských Albánců UÇK.Odborníci na špionážní fotografie a na válečnou propagandu obžalovali nedávno NATO, že provádí propagandistickou kampaň o Kosovu, bez jakýchkoli podpůrných důkazů. Zprávy State Departmentu o 100 000 až 500 000 zmizelých Albánců jsou zcela směšné…Zatím co Albánci odcházeli ve velkých počtech, obvykle dobře oblečení a zdravého vzhledu, někteří na svých traktorech, nákladních nebo osobních autech, mnozí z nich mladí muži odvodového věku, a popisovali je jako „zmasakrované“, srbské útoky na základny UÇK… byly popisovány jako genocida..“ Žně dezinformací měly CNN a různé TV společnosti. Podvody a lži veliké části západních státníků i medií odhalily i zprávy španělských soudních lékařů, vyslaných od OSN do Kosmetu (e.g.,El Pais, 23.září 1999).
Původně nebyly vztahy Albánců a Srbů špatné. Skenderbeg, hrdina boje Albánců proti Turkům XV.století, byl spřízněn se srbskou šlechtou. Hrob jeho bratra Rapoše je v slavném srbském klášteře Chilandar, štědře podporovaném otcem Skenderbega. Vztahy Albánců a Srbů se nápadně zhoršily, když většina Albánců přijala Islám a turečtí okupanti dali jejich předákům tituly agů, begů a pašů, a jejich poislámštění poddaní začali pronásledovat pravoslavné Srby jako bezprávní ráju. Mezi Albánci byla řada přátel Srbů, např. Esad paša Toptani velmi Srbům pomáhal za války (1914-18), Albánec Konda-barjaktar, pravoslavný Toska z jižní Albánie, bojoval proti Turkům na srbské straně za povstání proti Turkům(1806).
Veliká etnická změna slovanského Kosmetu i Makedonie nastala koncem XVII. století, po „Velikém stěhování Srbů“ (1690), kdy uprchlo do Uher 150-200 000 Srbů a něco Albánců před tureckými zvěrstvy. Rakouský císař Leopold I. poskytl Srbům řadu privilegií a oni pak bránili jižní hranici říše proti Turkům. Do vakua se nahrnuli muslimští Albánci. Další takové „etnické čistky“ probíhaly v XVIII. a XIX.století, za četných protitureckých povstání a válek. Jako ochránce říše proti Slovanům, turecká vláda stěhovala desetitisíce Albánců do Srbska a Makedonie. Po vítězných protitureckých válkách Srbska, Černé Hory a Ruska, byli po r.1878 vystěhováni zpět. Podle vídeňské publikace (1899) žilo v sandžaku (turecká správní jednotka) Pljevlje a vilajetu (větší správní jednotka) Kosovo 48% Albánců a 44% Srbů.
Těžký život křesťanské ráji líčí v bestselleru „Cestování po slovanských provinciích evropského Turecka“ Angličanky G.Muir MacKenzie a A.Paulina Irby (London,1867). V r.1844 vyšla v Praze zpráva J.Müllera, osobního lékaře pećského paši („Albanien, Rumelien und die österreichisch-montenegrinische Gränze“). Podle ní žilo ve Starém Srbsku 57% Srbů a 43% Albánců (v tom i různá nealbánská etnika). Teror proti srbskému obyvatelstvu se zhoršil po roce 1878, tisíce Srbů i Černohorců (do r. 1912 až 150 000) prchaly do Srbska a Černé Hory. Jmenovitě líčí Albánci (turecky Arnauty) prováděné vraždy, loupeže, únosy, znásilňování, znesvěcování chrámů ministr zahraničí Srbského království v dopisech svému tureckému protějšku v Cařihradu ( „Korespondence o albánských násilích v Starém Srbsku 1898-99“, ( Beograd, 1899). Sčítání lidu v r.1931 uvedlo na Kosmetu 60% Albánců a 35% Srbů.
K dalším etnickým změnám došlo za II. světové války. Z fašistickou Itálií a pak nacistickým Německem (1943) sponzorované Veliké Albánie, z Kosmetu, bylo vyhnáno na 100 000 Srbů a Černohorců, 10 000 bylo povražděno. Přistěhovalo se tam z Albánie kolem 100 000 Albánců. Za prvních let Titovy Jugoslávie přišlo dalších 100 000. Pod jejich zlým tlakem (zčásti i z ekonomických důvodů) opustilo Kosmet v 60. a 70. letech 100 000 až 200 000 Srbů a Černohorců. Velmi tomu dopomohla i nová ústava Jugoslávie z roku 1974, která téměř předala vládu v provincii Kosovo Albáncům. Toto všechno, velmi zlepšené zdravotnictví, obrovská porodnost Albánců, nápadné zvýšení průměrné délky života, učinily, že koncem XX.století nealbánců na Kosmetu bylo pod 20%. Ovšem asi 400 000 na Kosmet přistěhovaných Albánců tu žilo nelegálně.
Po 78 dnech zbabělého ničení a zabíjení letectvem NATO v Srbsku v 1999 (škody přes 50 miliard US $), v Kumanovu (Makedonie) bylo v červnu domluveno přerušení náletů, přišla rezoluce Rady bezpečnosti (RB) OSN 1244. Znamenala odchod z Kosmetu vojska i policie FRJ, při plném zachování integrity a suverenity Jugoslávie (FRJ) v souvislosti s Kosovem, rozpuštění a odzbrojení UÇK, garance bezpečného návratu všech uprchlíků, Albánců i nealbánců, zajištění bezpečnosti všech menšin na Kosmetu, kosovské soudnictví podle zákonů Jugoslávie, pokud nebylo protialbánské. Pořádek a mír mezi etniky měly udržovat převážně NATO jednotky (KFOR), pod praporem OSN. Předvídal se i návrat menších jednotek armády FRJ, k ochraně hranic, četných srbských památek. OSN vysokým představitelem (UNMIK, United Nations Mission in Kosovo) se stal Bernard Kouchner, který vůbec nedbal na dodržování rezoluce 1244, ostře vystupoval proti Srbům. KFOR neudržel na uzdě od UÇK podněcovanou albánskou chátru. Došlo k rozsáhlé vandalizaci srbských památek i majetků, k ničení klášterů i chrámů, řada z nich z XIII.-XIV.století. Bylo zničeno na 2 000 000 srbských knih, vyloupeno, vypáleno, pobořeno na 40 000 srbských i romských domů, množily se únosy a vraždy srbského, romského i jiných etnik, jejichž zbytky (100-150 000) zůstaly v různých ghettech, bez možnosti normálního zásobování, zaměstnání, školní docházky, zdravotní péče. Jejich pohyb mimo ghett je možný jen za ochrany KFORu. Počet zničených a poškozených sakrálních památek dosáhl jednoho sta. Projugoslávští Albánci, pokud včas neuprchli do Srbska, byli zahubeni. Veliký Kouchnerův přestupek proti rezoluci 1244 byl vznik ozbrojeného Kosovského ochranného sboru TMK, sestávajícího z bývalých členů „rozpuštěné“ teroristické UÇK, pod vedením Agima Çeku, obžalovaného za válečné zločiny proti Srbům v chorvatské armádě i v UÇK. Stal se předsedou vlády Kosova, byl vítán v USA. Z té doby, kdy desetitisíce nealbánců byly vyháněny ze svých vyloupených a ničených domovů, kdy jich tisíce navždy mizely a byly zabíjeny, kdy hořely starobylé kláštery, existuje fotografie usměvavých strůjců teroru a těch, kteří mu nezabránili: generálů M.Jacksona, W.Clarka, A.Çeku, B.Kouchnera, H.Thaciho. Jednostranným informacím až dezinformacím o Kosmetu pomohl i britský historik Noel Malcolm svou knihou KOSOVO-Krátké dějiny (London,1998). Jaké postupy proti Srbům lze očekávat od prvního „reichsprotektora“ Kosova Kouchnera, jako nového ministra zahraničí Francie od 2007, kromě uznání samostatnosti Kosova? Nebojí se USA na Kosovu opakování Afghánistánu, kde UÇK by bylo podporováno í od původních amerických přátel z Al Kaida?
Neschopnost KFORu udržet pořádek ukázaly krvavé události během kosovské „křišťálové noci“ 17.-18.března 2004, kdy albánská chátra organizovaně na mnoha místech přepadla, vyplenila, a jinak zničila řadu srbských sakrálních památek (dalších 40 klášterů a chrámů), vyhnala tisíce Srbů, Černohorců a Romů z jejich obydlí, která byla zničena, aby se neměli kam vrátit. Velmi zbaběle se zachovaly německé jednotky KFOR kolem Prizrenu, které nechaly chátru zničit všechno srbské, co ani Turci nedokázali během staletí. Prizren byl zcela „etnicky očištěn“ od Srbů. Zabito bylo za „Křišťálové noci“ kolem 30 Srbů a Romů, stovky byly zraněny. Česko-slovenská jednotka KFORu napadané statečně bránila.
Kosovští Albánci („Kosovarové“) se stále agresivněji domáhají uznání samostatnosti (suverenity) Kosova, za vydatné pomoci řady politiků, finančníků USA (G.Soros, T.Lantos, J.Biden, R.Dole, J.DioGuardi, J.Rubin, M.Abramowitz, R.Holbrooke), řada z nich finančně zainteresovaných. Dezinformátoři M.Albrightová i Toni Blair byli opakovaně vyfoceni , celí rozesmátí, s politickým vůdcem teroristů Hashemem Thacim, který byl i čestným hostem konvence Americké demokratické strany, takže mohl prohlásit: „vláda demokratické strany uzná a bude ctít vůli lidu Kosova po sebeurčení.“ Bohužel i vláda prezidenta Bushe, včetně C.Riceové, tvrdě prosazuje samostatnost Kosova. Vůbec jim nevadí, jaké obrovské rozměry doznává pašování drog a zločinnost na Kosmetu, včetně obchodu prostitutkami („bílým masem“), při napojení na světový organizovaný zločin. Nikdo jako by neviděl terorizování nealbánců, kteří bez základních lidských práv živoří v rozesetých ghettech po Kosmetu.
Je trapné, že protagonisté „samostatného, od Srbska odtrženého Kosova“ neuvažují o tom, že zcela protiprávní anulací rezoluce RB 1244 znevažují OSN, že povzbuzují vznik bez kontroly ministátečků s možnosti vzniku konfliktů, že zcela negují závěrečný akt z Helsinek (1975) o nevměšování do vnitřních záležitosti jiných států. Premiér Srbska Vojislav Koštunica se energicky vzepřel nelegálním snahám USA & Co. uznat suverenitu Kosova a požadoval další rozhovory s Kosovary o úpravě vzájemných vztahů Bělehradu a Prištiny, k tomu se stejně energicky připojil prezident Ruské federace V.Putin, včetně některých států Evropské unie (Kypr, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Španělsko – i Česko bylo oficiálně proti jednostrannému vyhlašování samostatnosti). I prezident Srbska B.Tadić, jinak známý svým přitakáváním k mnoha požadavkům Západu, mluvil podobně. Málo představitelů Západu mluví o zoufalství nealbánců Kosmetu, žijících za nelidských podmínek v ghettech. Nikdo z nich se nestará o zajištění bezpečného návratu statisíců uprchlíků všech národností do Kosmetu, o kompenzaci za jejich oloupené a zničené majetky, včetně majetků pravoslavné církve. Nikdo se nediví, že kosovské „bezpečnostní složky“ nepronásledují vrahy a únosce, lupiče nealbánců. Nikdo z těch, kteří neuváženě vynucují uznání „nezávislého Kosova“ nemyslí na hroznou závěrečnou etnickou čistku, která by v „samostatném Kosovu“, za vlády stejné UÇK garnitury potom zřejmě následovala. Propaganda, CNN, BBC, různé televize a různé PR agentury, světoví státníci a část medií bez skrupulí, by to všechno snadno oděli do růžových šatiček chvályhodného řešení. V rakouském Die neue Kronen Zeitung napsal již 10. a 17.října 1998 Paul Flieder o UÇK v jinak protisrbsky laděnému článku: „Při tom je UÇK stále více prostupováno zločineckými vyvrheli (Verbrecherabschaum), zahraničními Albánci z celé Evropy, kteří si od nezávislého Kosova slibují to, co italsko-albánská mafie už v jižní Albánii má – bezpečnou základnu, v niž jí ani nepříjemní policisté, ani soudy nemají co přikazovat…“ Jediným správným řešením problému je dohoda Bělehradu s Prištinou, bez hrozeb od USA a negramotné části EU, bez apriorního vynucovaného jednostranného uznání suverenity Kosova. Již dnes se hlásí další předvídatelné etapy událostí: značná část Černé Hory (její zcela nezodpovědné odtržení od Srbska jednoznačně zajistily albánské hlasy), snad polovina Makedonie, části jižního Srbska i hodně teritoria Řecka v Epiru (co by tomu řeklo NATO, jehož je Řecko členem?) by představovaly „budoucí“ „Velikou Albánii“, větší nežli za Hitlera a Mussoliniho. Jak dlouho budou ještě USA podporovat toto velevýznamné centrum pro distribuci drog po světě?