Proč Evropa s miliony vojáků prohrává válku s hrstkou teroristů?
Značka: Nepředvídatelná brutální smrt...
Břetislav Olšer
23.3. 2016 Rukojmí
Zběsilost současného světa hrotí fráze politiků o "našich hodnotách", přitom stačí pár teroristů a jsme nahraní. Jmenuje se to nepředvídatelná smrt; nejzákeřnější z vůle sebevražedných gaunerů mezi nic netušícími nevinnými lidmi.
Proč Evropa s miliony vojáků prohrává válku s hrstkou teroristů? Značka: Nepředvídatelná brutální smrt. Je z toho na zvracení, když po každém sebevražedném atentátů opakují politici pořád to samé klišé; před deseti roky, stejně jako dnes rozhořčeně vykřikují, že uhájí těžce vydobyté evropské, americké či jiní hodnoty. Bush po 11. září, Obama po vraždách amerických vojáků islamisty kdekoli, Cameron po vraždách v Londýně, Hollande po atentátech v Paříži, dnes belgický král po bruselském masakru...
A nic se neděje, bezpečnostní služby nestačí nebo neumí prověřit včas přistěhovalce či jejich potomky ze Sýrie, Maroka či Alžírska, naopak Merkelová jim to neusnadní, když chce změnit Evropu ve spolupráci s Erdoganem v islámský stát. A noví nepředvídatelní a nečitelní běženci se dál do Evropy na pozvání "humanistů" jen hrnou. Zvláště když německá kancléřka je proti PEGIDĚ a dalším proti imigrantským aktivitám. Lze vůbec vyhrát válku s terorismem, jak už od 11. září tvrdí jeden americký prezident za druhým?
Kdysi byly v novinách titulky, že začala válka s Hitlerem, dnes je to zase válka s terorismem. Je mezi nimi rozdíl? Je a značný. Zatímco proti milionům nacistů a fašistů stály miliony po zuby ozbrojených armád Spojenců, nyní proti té samé spojenecké síle Západu stojí promile islamistů. Proč si s nimi nemůžeme už desítky let poradit? Protože mají heslo: "Jste naši úhlavní nepřátelé. Sčítáme vás. Vás nakonec sežehnou plameny války na pahorcích smrti. Náš největší spojenec je Alláh a všechna sláva patří jemu..."
Konvenční válka a válka islamistů; kdysi odstartovaly bombardéry s místa A, v cíleném místě B zahoukaly sirény, lidé se běželi schovat do protileteckých krytů a měli šanci se zachránit; sice relativní, ale reálnou. Na bojových frontách vyjely tanky proti sobě, každý věděl, kdo je nepřítel a co od něho může očekávat, stejně tak vojáci jedné strany proti druhé v zákopech. Pravda regulérní válka měla mnohem víc obětí, ale lidé potenciální měli šanci reagovat na nebezpečí. Jediné nepředvídatelnosti se v té době dopustily Spojené státy, když vyslaly své bombardéry na Hirošimu a Nagasaki, v nichž obyvatelé reagovali jako tisíckrát předtím, když už jim Američané totálně zničily desítky japonských měst, skryly se v krytech.
To ale netušili, stejně jako pasažéři na bruselském letišti, co nastane; místo zvyklých bomb však stačily jen dvě, které však byly atomové a v jediné sekundě zabily sto tisíc lidí. Podobně si pasažéři, stojící se svým pasy a letenkami v odbavovací hale bruselského letiště, neměli ani ponětí, že vedle nich stojí tři zločinci, kteří na sobě odpálí nálož se stovkami hřebíků, které zabijí před deset osob a další stovku těžce zraní...
A v tom je absurdní fáze Obamů, Hollandů, Cameronů, Merkelových a dalších politických prominentů, co jsou na svých hlídaných pozicích mimo dosah teroristů, naopak jejich ochránci dokáží přesně vědět cokoli z oblasti bezpečnosti svých svěřenců, na rozdíl od bezpečnostních služeb třeba Belgie, kteří mají teroristy, žijící v domě týdny sto metrů od nich, aniž by ho odhalili...
Fatální riziko a ohrožení života občanů po celém světě lze charakterizovat jiným klišé: Neznáme dne ani hodinu... Ať jsme na letišti, v metru, ve vlaku, v autobusech či na fotbalových utkáních... A to jsme ještě nedávno hrozili v čele s OSN Izraeli a měli ho za nesvobodný stát, když po jeho ulicích chodili ozbrojení vojáci a každého kontrolovali při vstupu do obchodních domů, restaurací či jiných institucí, a my, kteří dnes stavíme stovky kilometrů zdí a plotů z žiletkových drátů, jsme pohoršeně poukazovali na izraelskou bezpečnostní zeď, která oddělovala potencionální teroristy od běžného chodu židovského státu..
A zatím latentní kariérní diplomacie IS-DAEŠ by možná nemusela mít svá svébytná pravidla, která lze shrnou do bezpečnostního Desatera. Je třeba zvládat řadu dovedností, mezi které patří deset těch nejdůležitějších:
1) Státnice z detonátorství a znalosti starých čínských min, z nichž se vybírá výbušnina pro smrtící nálož…
2) Sebevražedné atentátnické minimum; jak počkat na co nejvíc obětí před vstupem na diskotéku, vběhnout mezi ně a s výkřikem: Alláh je jediný bůh, zmáčknout detonátor…
3) Předzkoušení ze znalostí čtvrtého muslimského ráje, včetně hurisek na březích řek, plných vína, mléka a medu…
4) Společenská konverzace s dvaasedmdesáti černookými pannami, zejména o otázce procesu bleskové deflorace a znovuzískání panenství – virgo intacta…
5) Dokonalá znalost súr o zasnoubení mučedníka s černookou pannou, hlavně o tom, co nemůže, byť může…
6) Teoretická zkouška z problematiky sebevražedných náloží a jejich opásání kolem pasu po patřičné dietě…
7) Certifikát, podepsaný prezidentem, zaručující psychickou úchylku sebevraha, jehož odhodlání musí být bezprecedentní a nezvratitelné…
8) Bakalářské zkoušky z destrukce vybranými trhavinami, vyrobenými v Explosii Pardubice, semtex obzvláště…
9) Sedm kopií s číslem účtu, na které lze poslat 10 tisíc dolarů po zveřejnění faktu, potvrzeného z několika na sobě nezávislých zdrojů, že se atentát zdařil a satan byl zabit…
10) Čestné prohlášení o tom, že mučedník nebude požadovat žádné plnění po islámské pojišťovně, nýbrž pouze po Kongresu USA
…
Inu, resumé je jednoznačné; kdyby svět poslechl expremiéra Španělska Aznara, že Izrael je jedinou demokracií na Blízkému východu a branou před islámem do Evropy, nemuseli bychom se dnes rvát o kvóty běženců z Afriky a Blízkého východu také do Česka…
Novarepublika.cz