Proč byla rozbita Česká a Slovenská Federativní Republika?

90. léta 20 století jsou ve znamení ničení složených slovanských států, jejichž důsledkem byly nejen silné ekonomické ztráty, sociální problémy i obrovských rozměrů a také konflikty, války. Byl „rozpuštěn“ Sovětský svaz, Socialistická federativní republika Jugoslávie a také ČSFR. 

Na druhé straně došlo, přes odpor některých zejména anglických a francouzských politiků, na samém počátku 90. let ke „sjednocení“ Německa. Snad hlavní zásluhu na vzniku velkého Německa měl M. Gorbačov. Geopolitické vztahy se poté daly rychle do pohybu. Především Německo se viditelně stávalo nejsilnější mocností Evropy. Evropská unie se „poněmčovala“, místo aby Německo se poevropšťovalo. A tak se vzniklá Česká republika postupně dostávala pod německý vliv, který v posledních letech viditelně zesílil. Zatímco P. Nečas se jen hluboce klaněl v mnichovském bavorském zemském parlamentu a dělal z Česka a Bavorska bratrance a sestřenice, šel B. Sobotka mnohem dále. Vyhlásil tzv. česko-německý strategický dialog, který nás má přivést do dosud nebývalé blízkosti Německa. Někteří politologové mluví o republice jako o německém protektorátu nebo kolonii.

Nebudeme se zabývat současným stavem česko-německých vztahů a blíže je charakterizovat. Jsme totiž přesvědčeni, že tyto cíle sobotkovské vlády jsou v hrubém rozporu s dlouhodobými vztahy, jak k Německu, tak především ke Slovensku. Již století jsou nám nejbližším národem Slováci. I v posledních desetiletích o tom mluví celá řada průzkumů veřejného mínění.   Německo mezi naše  spojence nepatří. Tendujeme k V 4, k Srbsku a dalším tradičním spojencům.

Vzhledem k tomu, že současná vláda nás tahá k Německu, Sobotkovi jsme v petici třikrát položili otázku, zda hodlá ČR transformovat v 17. zemi SRN a dosud nám na zcela jasně a jednoznačně formulovanou otázku neodpověděl, nezbývalo nám nic jiného  než vystoupit s alternativou, jíž jsme formulovali ve své petici. Svrchovaný lid by měl v imperativním referendu rozhodnout, zda chce vést strategický dialog se Slovenskou republikou, či se SRN. Vzájemné přibližování se se Slovenskou republikou by mělo být provázeno i sbližováním s dalšími státy V 4 a s našimi dalšími tradičními spojenci.

Půjdeme-li sobotkovskou cestou, můžeme se přiblížit i k dnešnímu Srbsku. To již přesídleným Němcům vrací jejich majetky či nahrazuje škody, které jim vznikly. Kdyby však jenom to! Nelze vyloučit, že tzv. sudetští Němci, národnostní skupina v Bavorsku považovaná za čtvrtý bavorský kmen, se vlastním rozhodnutím a naším jakýmsi přivolením stanou  druhým státotvorným národem, zcela rovným českému národu, jak to kdysi předpokládala tzv. Wiesbadenská úmluva z roku 1950, jíž uzavřeli „sudetští“ Němci s fašizujícími prchalovci a z republiky uprchlými Vlajkaři..Podle Wiesbadenské úmluvy se ČR měla stát česko-německou federací, v níž by se střídali čeští a němečtí prezidenti. Na tuto úmluvu sudeti stále vzpomínají a rádi by alespoň něco z ní uplatnili při současném tzv. smiřování s námi. Připomeňme si jen několik vět z ní. „5. Obě strany jsou za jedno, že o konečném státně-politickém uspořádání rozhodnou oba národy ve smyslu ustanovení bodu 2, a to jakmile bude osvobozen český národ a jakmile se vrátí sudetští Němci do svých domovů. Aby mohly býti vytvořeny předpoklady nového soužití obou národů, které v průběhu tisíciletí žily v nejužším svazku a také v něm v budoucnu žíti budou, dohodly se obě strany, že k tomuto účelu ustaví Federální výbor. Obě strany budou v tomto výboru zastoupeny rovným dílem.“

To jsou však již ty nejhorší varianty sobotkovské cesty, jež by po dosažení uvedených cílů  samozřejmě vedla dále. Ani lužickosrbskou formu česko-německých vztahů v další budoucnosti bychom nemohli vyloučit.

Věříme však, že svrchovaný český lid má možnost vyhnout se uvedenému „osudu“, pravděpodobně nám vědomě připravovanému částí „našich“ vládnoucích elit, a rozhodnout se svobodně v referendu o sbližování se s lidem slovenským. Naše další cesta musí být důsledně budována na principech mezinárodního práva, zejména principu rovnosti, nevměšování se do vnitřních věcí a reciprocity. Na těchto základech by mělo vznikat uskupení států střední Evropy a probíhat  transformace EU ve společenství svobodných a rovnoprávných států.

Chceme věřit, že nebylo rozbita Československá republika proto, aby časem na jejích troskách mohla být zbudována česko-německá federace.

J. Skalský