Jedním z účastníků konference Serbia: The Strategy for Survival (Srbsko: strategie pro přežití), kterou 5. listopadu v Bělehradu společně uspořádal časopis Geopolitika a The Lord Byron Foundation, byl i předseda LBF James Bisset. Po svém návratu do Ottawy sdělil své dojmy v rozhovoru pro rozhlasový pořad Monday's Encounter (Pondělní setkání) stanice CKCU FM.
Pokud byste byli na Knez Mihailove ulici uprostřed Bělehradu, mohlo by se povrchně zdát, že lidé jsou stále něčím zaměstnáni nebo se jen tak baví po kavárnách. Jsou velmi dobře oblečeni a mohli byste nabýt dojmu, že vše je v pořádku. Avšak poté, co tam nějakou dobu strávíte - a já jsem hovořil s řadou lidí, kteří měli možnost seznámit se s tím, co se děje -, si uvědomíte, tomu tak není. Je tam vysoká míra nezaměstnanosti, spousta korupce, věci stále řídí mafie. Je tam mnoho nejistoty a nestability. Lidé se prostě snaží vyjít s penězi. Ale svým duchem to je stále jakoby ten starý Bělehrad, jak ho znám. Oni žijí v nejistých časech a uvědomují si to. Některé průzkumy veřejného mínění ukazují, že většina lidí v Bělehradu podporuje Tadićovu vládu a má pocit, že pokud vstoupí do EU všechny problémy zmizí. Vkládají hodně důvěry v představu, že vstupem do EU budou považováni za součást „Evropy" a že minulost bude zapomenuta. Na vstup do EU se pohlíží jako na všelék na všechny minulé a současné problémy.
Potřebuje Srbsko Evropskou unii?
Nemyslím si to. Německo a další země budou v Srbsku investovat i nadále, ať již bude součástí EU nebo ne. Pokud jste obchodník a pokud můžete investicemi vydělat peníze, budete investovat. EU a Brusel by rádi ovládali každý aspekt života v Srbsku. Pokud Srbsko vstoupí do EU, dělat to budou. Pokud Srbsko zůstane mimo, potom budou obchodníci ze západní Evropy, Asie a odjinud investovat v Srbsku - a budou tak činit bez celkového zatížení byrokracií a regulacemi, které by na ně byly uvaleny, pokud by se Srbsko stalo členem unie. Členství v EU také znamená, že Brusel bude provádět inspekce. Podniky, které nesplní přesné regulační postupy, budou uzavřeny. A zařízení bude muset být nahrazeno. Od Srbska se bude očekávat, že vstoupí do NATO. A první věcí, která se bude vyžadovat, bude nákup vojenského vybavení americké výroby, aby se vyhovělo americkým standardům.
Jsou si lidé v Srbsku vědomi toho, co toto členství přinese jejich zemi?
Myslím si, že nejsou. To není překvapivé, protože mainstreamová média v Bělehradu jsou pod kontrolou srbské vlády. Mnoho intelektuálů a dalších lidí, se kterými jsem mluvil, si hořce stěžuje na to, že za Miloševiće bylo v novinách a sdělovacích prostředcích více svobody než dnes za Tadićova režimu. Hlavní média prosazují linii, že jakmile bude Srbsko v EU, všechny problémy se tím vyřeší. Tento druh zbožných přání zajisté účinkuje. Je s podivem, kolik člověk musí dostat kopanců do obličeje, aby si uvědomil, kdo je jeho nepřítel. Německý velvyslanec v Bělehradu nedávno řekl, že Srbové by měli učit své děti, že bombardování NATO bylo oprávněné. Za normálních okolností by jakýkoliv velvyslanec, který by se odvážil toto vyslovit, byl okamžitě vykázán jako persona non grata. Němcům to však projít může.
Zdá se, že současná vláda je kvůli vstupu do EU připravena přijmout jakékoli ponížení a splnit veškeré požadavky, ať jsou jakkoli urážlivé. Nedávné omluvy za to, co se stalo ve Srebrenici a Vukovaru, jsou toho příkladem. Není nic špatného na uznání, že během válek na začátku devadesátých let došlo ke krutostem, ale kde je reciprocita? Byli pouze Srbové vinni zločiny? Podívejme se na Chorvatsko. Pluje do EU, aniž by vůbec kdy uznalo skutečnou genocidu na Srbech, ke které v Chorvatsku došlo za druhé světové války. Muslimové v Bosně na Srbech nikdy žádný zločin nespáchali? Tohle je dvojí metr a obojakost, která charakterizuje jednání EU se Srbskem. Na Srbsko se nikdy nepohlíželo jako na rovnocenného partnera a musí splnit vnucené podmínky a standardy, které se po jiných zemích nepožadují.
Srbsko má i jiné alternativy a mělo by si vybrat jinak. Mohlo by zůstat mimo EU a NATO a těšit se z přátelských vztahů se všemi zeměmi. Mohlo by být nezúčastněné a vykonávat strategickou úlohu, kterou hrálo během studené války jako most mezi Východem a Západem. Členství v EU by ho něco stálo.
Rusko bylo historickým spojencem Srbska a bylo jednou z nemnoha velmocí, které se stavěly proti kosovské nezávislosti. Srbsko se nyní těší z velmi výhodné obchodní dohody s Ruskem. Tím, že by se Srbsko stalo členem EU, by mohlo Rusku ukázat svá záda a ztratilo by tím mnoho ekonomických a politických výhod, které by mělo, pokud by s touto rostoucí ekonomickou a politickou mocností udržovalo pevné vztahy. Strategická geografická poloha Srbska z něj činí klíčovou zemi Západního Balkánu. Tuto geografickou realitu by mělo využít k prosazení svých národních zájmů a nehnat se tak za tím, aby se uzavřelo do nejisté budoucnosti v nejisté a nestabilní EU.
Jaká je na politické scéně proti Tadićovi opozice?
Proti současné vládě tam stojí malé roztříštěné skupiny, které však nemají žádné finanční prostředky, nejsou organizovány a nemají možnost pomocí médií získat podporu. Na naší konferenci o strategii pro Srbsko, která se konala 5. listopadu v Bělehradu, jeden člen publika řekl, že problém není se Srbskem, ale s Bělehradem. V srdci Srbska, malých městech, vesnicích a venkovských oblastech jsou lidé velmi znepokojeni vzdáním se Kosova a jsou k vstupu do EU nedůvěřiví. Ale je to Bělehrad, kdo má hlavní slovo. Zdá se, že obyvatelé Bělehradu jsou zaslepeni myšlenkou, že budou považováni za „Evropany". Řídí se západními médii, televizními programy, filmy a přijímají myšlenku, že jejich jediná budoucnost leží v „Evropě".
Jaké byly závěry této konference? Existuje nějaká strategie pro přežití Srbska?
Padlo tam mnoho návrhů, co by Srbsko mohlo a mělo dělat. Základním poselstvím bylo, že by si Srbsko mělo dát svůj dům do pořádku: vymítit korupci, zlepšit svojí ekonomiku, zbavit se zločinné mafie, stát se soběstačným, jak bylo dříve, a udržovat dobré vztahy s Ruskem a EU. Bylo tam vysloveno znepokojení nad tím, že posedlost vlády Evropskou unií byla nesprávná a sázkou na jednu kartu, byla ignorována další životaschopná řešení. Byla tam také zmíněna skutečnost, že brzké členství je vysoce nepravděpodobné a že kvůli němu nebyly řešeny domácí priority.
Naprosté spoléhání se na EU a USA na úkor jiných alternativ by bylo vážným omylem. EU je ve vážných potížích, ekonomických a finančních. Americké impérium je v úpadku. A když jsou říše v úpadku, stávají se krajně nebezpečnými. Toto není správná doba, kdy by Srbsko mělo být zcela pohlceno usilováním o přízeň Evropy a Ameriky, které ho nikdy nepovažovaly za rovnocenného partnera a které před několika málo lety ilegálně a ochotně vedly nemilosrdnou bombardovací kampaň proti srbskému lidu.
James Bisset byl v letech 1990-1992 kanadským velvyslancem v Jugoslávii.
Zdroj: http://www.balkanstudies.org/blog/serbia-better-outside-eu, překlad: Karel Hyka
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz