Studená válka mezi Západem a Sovětským svazem nepřerostla v horkou, poněvadž státníci, kteří tehdy stáli v čele obou uskupení, věděli, že válka, která by se zcela jistě stala jadernou, může zničit celé lidstvo. Toto poznání je vedlo k jednáním, k různým dohodám a k jakési koexistenci.
V současné době jsou vztahy mezi USA a Ruskou federací napjaté. Evropská unie se staví po bok Spojených států. Za rušitele míru považují ti i oni Rusko. Rusové hodnotí vše naopak zcela obráceně. Podstatné však je, že otázky míru a války vidí značná část americké elity jinak, než je viděli jejich předchůdci. Ústřední myšlenka nového amerického pohledu na jaderné zbraně spočívá v tom, že jim nepřisuzuje jen odstrašující funkci, ale považuje je za zbraně prvního úderu. Vzhledem k mnohým americkým vojenským základnám na celém světě, obkličující nejen Rusko, ale i Čínu, a vzhledem k novým systémům protiraketové obrany, představitelé americké moci jsou přesvědčeni, že po rychlém a překvapivém jaderném úderu by se Rusko již nezmohlo na jadernou odpověď. USA by válku vyhrály.
I takováto představa o průběhu jaderné války však postrádá celosvětový pohled. Řada vědců tvrdí, že i kdyby jaderná válka dopadla tak, jak USA předpokládají, následná radiace by zamořila svět a učinila jej neobyvatelným, došlo by i k podstatným změnám počasí, k prudkému a delšímu ochlazení. Tak smýšlí mnozí odborníci.
Válka by však zřejmě probíhala jinak, než Bílý dům si představuje. I po americkém jaderném útoku by Rusko zřejmě mělo dostatek sil na odvetný úder. Následně by byla zničena řada amerických i evropských měst, když předtím by mnohá ruská města byla převrácena v trosky. Zahynuly by sta miliony lidí. Ti, co by přežili, by záviděli mrtvým.
Je zde však ještě čínský faktor. Čína by v takové válce nemohla zůstat nečinná. Může přežít jen ve spolupráci s Ruskem a ostatními státy BRISC. A to ví. Je proto velmi pravděpodobné, že ve svém životním zájmu by se do války zapojila – na straně Rusů. Rusko a Čínu Západ není schopen porazit. Sám by byl tím, kdo by podlehl.
Když Němci a Rakušané začínali první světovou válku, když později Hitler vyvolal druhou světovou, útočníci byli přesvědčen, že zvítězí. Po dlouhém boji, který si vyžádal miliony mrtvých, nepředstavitelné materiální škody, však podlehli. I to je poučení z dějin. Člověk míní, Bůh mění!
Naší pozornosti by neměly unikat ani lokální či regionální konflikty. Miliony lidí v nich již zahynuly a další dále umírají, např. v Iráku, Afghánistánu, Libyi, Sýrii. Tamní „mise“ byly v režii Američanů. Do těchto i jiných zemí vyváželi svobodu a demokracii. Výsledek, jak víme, je katastrofální. Krev nevinných obětí volá do nebe! A nyní Izraelci vnikli do Gazy. Rozbombardovali či rozstříleli celé obytné čtvrti. Zahynulo již přes 2000 Palestinců, asi 7000 je jich raněných. Co je však zvlášť zarážející, že převážnou většinu těchto obětí tvoří ženy a děti. Jde o náhodu? Nepřímé důkazy říkají, že nikoliv. Dokonce jedna izraelská poslankyně se nechala slyšet, že je nutné zabíjet i matky a jejich děti. Je třeba rozbít zmijí hnízda. Hrozné je, že Izraelci připravili Palestince o 44% půdy Gazy, z níž vytvořili tzv. nárazníkové pásmo. To, co předvádí Izrael v Gaze, je ukázková agrese, provázená zločiny. Stejnými, kterých se dopouštěli vojáci západních států na území výše uvedených zemí. Pokud o zahájení válečných akcí nerozhodla Rada bezpečnosti OSN, jde nikoliv o nějaké mise, ale o agresi a s ní spojené zločiny. Zatím stále ještě jsou nepotrestané.
Válka na Ukrajině, zatím „jen“ občanská, je též zločinným aktem. J. Tymošenková mluví o tom, že by na Donbas házela atomové bomby, jiní pak o vyhlazení části „méněcenného“ ruskojazyčného obyvatelstva JV Ukrajiny. I tyto zločiny, které ukrajinská armáda, zvláště tzv. Národní garda, naplňuje, by měly být potrestány. Ke všemu ještě hrozí rozšíření této války nejen na evropské území. Její dopady na lidstvo by byly nepředstavitelně zničující.
Mír proto nemá alternativu. To by měli především vědět křesťané a jejich představitelé. Je zarážející, že řada křesťanských organizací např. účinně a záslužně bojuje proti potratům, vidí v nich zločin, zničení počatého života, a pochopitelně se vší razancí je odsuzuje, přesto se však nezasazuje pro ochranu živých lidí před válkou, proč? Takové akce jsou přece také chvályhodné a´z hlediska obecně lidského dokonce ještě podstatně významnější. Ale proč hlas těchto a podobných organizací nezaznívá jasně a po celém světě při obraně míru, proti válce, která hrozí že připraví o život stamiliony lidí? Proč nejsou slyšet silně a neustále protiválečné a mírové hlasy představitelů církví? Pokud vím, stále ještě platí přikázání Boží „Nezabiješ!“ Svěcení zbraní církvemi, jejich podpora válečnému úsilí, patří k faktorům, které devalvovaly křesťanství v očích mnoha lidí. Opakování takových a podobných činností a naopak absence výrazného a přesvědčivého mírového úsilí povede k hlubokému úpadku křesťanství, k jeho obecnému znevěrohodnění. A také alespoň k nepřímé podpoře válkychtivých sil. Je trestuhodné, když představitelé církví dlouhodobě hlasitě a bojovně, dokonce i svárlivě mluví o restitucích, ale k probíhajícím válkám, až na čestné výjimky, celá léta mlčí. Slova papeže Františka pak připomíná hlas volajícího na poušti.
Člověk však nemusí být křesťanem, aby pochopil zrůdnost všech protimírových a proválečných aktivit. Přesto ani z občanského tábora nejsou přesvědčivě a jasně slyšet mírové hlasy, odsuzující války. Nyní je ten pravý čas, kdy by hlasitě ze všech stran mělo znít: Chceme mír, pryč s válkou!
Každý člověk má právo prožít svůj život v míru a v plné lidské důstojnosti. Válka naopak bere lidem jejich základní právo – právo na život. „Lidskoprávníci“, však celkově ostudně mlčí!
Dr. O. Tuleškov
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz