Pro dialog bez dvojznačnosti

Březen: osudový měsíc sudetských Němců. Dne 4.3.1919 střílela česká armáda v sedmi městech na spoluobčany, demonstrující za své právo na sebeurčení. Na bezbranné a neozbrojené lidi. Bylo 54 mrtvých, včetně 24 jen v Kadani. Březnová tragédie není vymazána z kolektivní paměti etnické skupiny. Znamená bod zlomu v sudetoněmecko-českých vztazích až po současnost.  Od ní je přímá cesta k otevřené nebo skryté diskriminaci, které byli podrobeni v letech 1919-1938 sudetští Němci. Skupina, které byla odepřena práva, po kterých volali Češi v zaniklé rakouské říši.

Byly stížnosti Němců v Čechách, na Moravě a v rakouském Slezsku. Selhal experiment "aktivismu" – zapojení německých politických stran (sociálních demokratů, křesťanských sociálů a svazu rolníků) do vlády. Brzy se ČSR stala snadnou kořistí "Třetí říše". Chybou je popírání, že to bylo důsledkem  kritických let z obou stran. Proto dnes nejsou oprávněné jednostranné úvahy a složité problémy viny, které se nashromáždily od té doby. "Samozřejmě, že nacisté zřetelně začali" a "nejprve byli nacisté, pak vyhnání", bylo slyšet v rozhovoru mluvčího sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) Bernda Posselta pro Radio Praha. Je to pochopitelné, protože pro některé, zejména starší krajany, bylo vyhnání výhradně důsledkem nacionálně-socialistické politiky? Takto byl Posselt v každém případě interpretován. Tento příklad ukazuje, jak snadno lze bezmyšlenkovitou poznámkou způsobit zmatek v řadách SL. Protože formule "Nejdříve nacisté, pak vyhnání" je součástí propagandistické výzbroje na Vltavě. Protože dnes jsou v politickém vědomí čeští demokraté k nerozeznání od svých komunistických předchůdců.

Pro budoucnost vztahů je proto ze sudetoněmeckého pohledu potřeba - vyvarovat se úhybným nebo historickopolitickým nejasnostem. Jen upřímný dialog je cestou dopředu.

Gernot Facius, Sudetenpost, 9.3. 2017, str. 1

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf