Privatizace podle Putina

Ruská vláda rozhodla o dalším kole velké privatizace ruských státních podniků. Plánuje prodat v roce 2016 podíly ve společnostech „Rostelecom“, „Transněft“, „Rosněft“, „Aeroflot“. VTB, a v dalších státem vlastněných společnostech. Šéfové těchto firem se zúčastnili porady u prezidenta. Privatizační seznam nezahrnuje prodej Sberbanky.

Západem dlouho očekávanou privatizaci podepsal i prezident Putin. A s odstupem přišly překvapené reakce odborníků. Agentura Bloomberg s neskrývaným rozčarováním oznámila, že nová privatizace v Rusku je „mazaný plán“ Vladimira Putina. Ruský prezident trvá totiž na tom, že zakoupit minoritní balíky podnikových akcií může pouze struktura působící v ruském právním poli (s ruskou právní subjektivitou), což považuje ze všech aspektů za ten nejdůležitější. Postavil tak ‚ideální filtr‘, který od další vlny privatizace v Rusku ohradil západní spekulativní kapitál.

Mnozí na Západě to označili za ‚populistický krok‘. Ale proč? Vždyť přece nic nebrání zahraniční společnosti založit ruské „eseročko“ a zúčastnit se privatizace za formálního zachování všech podmínek. Jenže, jestli akcie koupí ruská společnost s ruskou právní subjektivitou, pak také všechny eventuální konflikty se státem se budou řešit se subjektem ruského práva, tj. s ruským „eseročkem“, jako účastníkem případné soudní pře. Tím se už nemůže opakovat situace jako např. se společností JUKOS, jejíž akcie náležely off-shoreovým zahraničním společnostem. A tak to vypadá, že privatizace se zúčastní pouze ti zahraniční investoři, kteří se neobávají ruských úřadů a chtějí respektovat pravidla ruské legislativy a státu. Ti, kdo chtěli jako za Jelcina ‚za levno urvat kvalitní aktiva, následně je prodat a utéct‘, tentokrát neuspějí.

K čemu ve skutečnosti došlo? V podstatě to, co zamýšlela ruská vláda jako rozprodej aktiv za libovolnou cenu, se transformovalo do svérázného přinucení k investicím pro ty oligarchy, kteří chtějí pracovat v Rusku. Tato etapa privatizace je tak realizována v rámci (Putinova) programu navrácení oligaršího kapitálu do Ruska. Kontrola privatizovaných společností zůstává v rukou státu a vzniká situace, kdy jsou oligarchové nuceni ‚teď hned okamžitě‘ nalít peníze do ruského státního rozpočtu, a také investovat do těch společností, jejichž minoritními společníky se stanou. Výměnou za to obdrží naději, že když hospodářství země vzroste, budou moci počítat s dividendami či s možností prodat svůj minoritní balík za vyšší cenu než nakoupili.

Také vláda v čele s D. Medveděvem začala po zavedení sankcí podnikat vážné kroky směrem k nahrazení importů. Chce tak využít recese k provedení „dávno potřebné diverzifikace ekonomiky“ a k oživení odvětví průmyslu, která po rozpadu SSSR zmizela. I zde mnohé státní zakázky předpokládají, že dodavateli budou pouze společnosti, které na ruském území buď kompletně anebo částečně vyrábějí. Tato činnost vlády je pro některá odvětví nesporně výhodná. „Průmyslová výroba v minulém roce klesla jen ve 35 ze 85 regionů Ruska,“ sdělila expertka na regionální ekonomiku N. Zubarevičová.

Nechybí však i skeptické hlasy. „My Rusko varujeme,“ píší ve společném článku američtí ekonomové M. Hudson a P. C. Roberts. „Privatizace ruskou ekonomiku reindustrializovat nepomůže, naopak ji změní v ekonomiku rentiérskou, jejíž výnos inkasují zahraniční subjekty. Rusko je dodnes v zajetí masochistického sebeklamu, podle něhož je mu souzeno vydávat peníze jen závisle na západních bankách a držitelích obligací. Jako by totéž nemohla dělat ruská centrální banka.“ (S použitím materiálů isstras.eu, i-ru.cz, stripkyzesveta.cz)

Karel Dostál, Slovanská vzájemnost, duben 2016, str. 4