Přítomnost a budoucnost
Seminář "Kultura vzpomínání a hledání stop" v Heiligenhofu,
část II. a závěrečná
Víkendový seminář "Kultura paměti v Evropě - hledání klíče k budoucnosti" byl pro více než 60 účastníků z celého Německa a z Rakouska zaměřen nejen na minulost, ale i na podněty pro současnost a budoucnost. Četné příklady produktivní komunikace o historii nabídly velmi zajímavé přednášky a diskuse o evropské kultuře vzpomínání jako cestě k lepšímu porozumění v Evropě. Zatímco očitých svědků z válečné generace je stále méně, mladé vědce, zabývající se pátráním a výukou historie a kultury, čeká v budoucnosti vzrušující a zajímavá práce ve filmu, v literatuře, projektových pracích, při cestování po domovině nebo s pamětníky. Aby vzbudili u mladých lidí zájem a přispěli k lepšímu porozumění a formování identity.
O aktuálních problémech a výzvách ve vyhnanecké politice přednášel Stephan Mayer, vnitropolitický mluvčí parlamentní skupiny CDU/CSU a viceprezident Svazu vyhnanců (Bundes der Vertriebenen - BdV). Mayer, který má bavorské a sudetoněmecké kořeny říká: "Historie nás učí, že smíření vyžaduje znalost faktů.
Vyhnanecká politika je velmi důležitá, řekl Mayer, s ohledem na současnou uprchlickou situaci. Úspěch v současném volebním období bylo prosazení náhrad německým nuceně nasazeným. Pokud jde politiky Svazu vyhnanců či sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), jsou ve Spolkovém sněmu vidět. Od 1. srpna 2016 platí pokyn ministerstva vnitra, podle kterého také německým vyhnancům, kteří byli nasazeni na nucené práce mezi 1.9.1939 až 1.4.1956 musí být vyplaceno odškodnění 2500 euro.
Vzhledem k tomu, že od roku 2015 je 20. červen Světovým dnem uprchlíků, je také konečně ustanoven pamětní den na německé vyhnance - Den vyhnanců. Nedávný vzpomínkový den ve spolkovém sněmu ukázal, že německým vyhnancům je přikládán příslušný význam. Rychlejší pokrok by si přál u Centra proti vyhánění v Berlíně. Teď to vypadá, že Sudetoněmecké muzeum v Mnichově bude dokončeno dříve.
21. ledna bylo 20. výročí podepsání Česko-německé deklarace z roku 1997, která poskytla příležitosti na "pozitivní setbu", který během 20 let vyrostla, ale také v tomto kontextu mluvil o jejím rozdílném hodnocení u sudetských Němců. I přes pozitivní výsledky existují stále problémy, na nichž je třeba pracovat. Starost o další sbližování není jen zbožné přání. „Kdo jiný než vyhnanci a jejich potomci by měl být mostem k východním sousedům?“ Uzavřel Mayer otázkou.
Steffen Hörtler, s rodinnými kořeny v severočeské obci Polevsko (Blottendorf), ředitel vzdělávací instituce, zemský předseda sudetských Němců v Bavorsku a zástupce národního předsedy, který zasvětil svou profesní a dobrovolnickou práci evropskému smíření a porozumění, přispěl do semináře svými poznámkami o budoucnosti německo-českých vztahů a roli sudetských Němců, na jejichž úspěšné činnosti se podílí. Jeho vylíčení četných diskusí a zkušeností, týkajících se německé a české strany, ukázalo obrovské nasazení pro sudetskou věc. Jeho závěr je: "Můžeme se dostat dále jen tehdy, budeme-li jednat rovně, kontaktovat Čechy a společně s nimi přehodnotíme náš příběh. Nesmíme ustoupit, právě naopak. Musíme hledat spojence a sami přispět." To se nyní na sudetských Němcích požaduje. V České republice je také několik odvážných politiků jako ministr kultury Daniel Herman, brněnský primátor Petr Vokřál a bývalý premiér Petr Nečas, kteří jsou příkladem.
Spolkový jednatel SL Christoph Lippert, jehož rodinné kořeny leží na Kravařsku i na Chebsku, přispěl řadou návrhů pro budoucnost spolků vyhnanců, jakož i sudetských Němců. Jak je čtenářům tohoto deníku, prostřednictvím týdenního sloupku o záležitostech etnických skupin, známo, zájem o sudetoněmecké kulturní dědictví v České republice rychle roste. Nedávným důkazem je kontakt s Lesy České republiky. Ty plánují renovovat památky v bývalých Sudetech. Jsou to bylo menší náboženské stavby, jako jsou polní kříže, křížové cesty, kaple, svatyně – také v zaniklých místech. K velké části těchto opravov nemají k dispozici žádné potřebné obrazové materiály, což je důvod, proč věříme, že česká strana požádá o podporu sudetských Němců s historickými fotografiemi. Zuzana Fingerová, domácí ošetřovatelka sudetských Němců, bude koordinovat tuto aktivitu.
Tento příklad ukazuje, že tvorba a správa webu, která se zabývala zprostředkováním historie, patří nyní mezi hlavní úkoly spolkové kanceláře SL. Zejména mladí lidé, sudetští Němci a Češi byli instruováni, aby kontaktovali sdružení jako je landsmanšaft, pokud jde o historické souvislosti, problémy domácí politiky, nebo genealogii a otázky týkající se místa původu svých předků. To je prospěšný úkol do budoucna, soudí Lippert.
O dalších příkladech spojování národů a aktivitách v České republice podal zprávu Martin Dzingel, předseda Shromáždění německých spolků v České republice. Jeho zastřešující organizace se sídlem v Praze zahrnuje 22 nezávislých registrovaných sdružení ve vlasti zůstavších Němců v Čechách, na Moravě a sudetském Slezsku. Běžné příklady aktivit zahrnují události jako jsou České-německý Den dětí v Liberci, konferenci "Menšiny a média dnes" na ministerstvu zahraničí v Praze, nebo udělení Mediální ceny Hanse "Johnny" - Kleina za přínos k česko-německému porozumění v Šumperku. Nezbytně nutná pro úspěch je propagace zveřejněním v "LandesEchos", časopisu pro česko-německý dialog a prostřednictvím internetu a Facebooku, skončil Dzingel svou zábavnou přednášku.
O "Návštěvě domoviny, etnografických pohledech na připomenutí kulturních zvyklostí vyhnanců ve východní Evropě," promluvila profesorka Sarah Scholl-Schneiderová z univerzity v Mainzu, známá v sudetoněmeckých kruzích pro své publikace o vyhnání sudetských Němců. Její výzkum se zaměřuje na reemigrace a koetnické migrace, metodologii studia zejména ústně předávané historie, kulturní přenos a interetnika, kulturní paměť a rovněž se zabývá elitami a transformačními procesy ve východní Evropě.
Aby se historie podle očitých svědků zachovala, byla jednou z jejích priorit, o kterých mluvila, cestování po domovině. Má více než sto biografických rozhovorů se sudetoněmeckými vyhnanci, ale také rozhovory s lidmi z jejich rodných míst: tam prostřednictvím zbývajících německy mluvících menšin, občanských historických společností, nebo profesionálních herců jako členů občanských iniciativ, místních kronikářů, archivářů či muzeologů, místních politických představitelů, či přímo vyhnaných osob na místě v domovině. Také s novými obyvateli těchto domů, spolužáky, bývalými sousedy, přáteli. Jedná se také o výzkum v českých archivech, zúčastněné cestovní pozorování a inspekci paměťových míst i rozbor přibližně jednoho tisíce komentovaných soukromých fotografií.
Scholl-Schneiderová zdůraznila důležitost biografických vzpomínek, protože znovu otvírají historii, protože rozrušují pevnou interpretaci dějin, a ukazují, že neexistuje jediný úhel pohledu. Její líčení mluvilo seminaristům z duše, jak zdůraznil jeden účastník.
Nejen že generaci, která má zážitky, se mohou připomenout v bývalých místech některé vzpomínky nebo pocity. Cestování po domovině se může také stát odkazem pro mladou generaci. Podobně fotografie mají zvláštní význam pro mladší, kteří za hranicemi hledají své rodné kořeny. Protože jim rodinné tradice obvykle chybí, fotografie z každodenního života jim zaplňují bolestivou mezeru a vytváří další důležitý kousek skládačky pro život a vyrovnávání se s minulostí, ukončila Scholl Schneiderová svou vícehodinovou přednášku.
Filmová režisérka Lenka Ovčáčková se ve svém filmu „Hluboké kontrasty“ citlivým způsobem dotkla duše účastníků semináře. Pracuje jako výzkumná asistentka na Katedře filosofie a dějin přírodních věd Univerzity Karlovy v Praze, v rámci projektu "Přírodní vědy Německé univerzity v Praze 1920-1939".
Ovčáčková se věnovala ve svém filmu rozmanitosti života v regionu německo-česko-rakouské Šumavy. Složila také hold nádherné kulturní krajině a kouzlu Šumavy a jejím slavným spisovatelům a básníkům. K rozhovorům přicházejí Češi, Němci a Rakušané v pohraniční oblasti, stejně jako vyhnanci a lidé, kteří zůstali ve své rodové vlasti.
V živé diskusi bylo jednomyslně vysloveno uznání za vynikající režijní práci. Bylo dohodnuto, že také tento poučný film je nutné uvést v televizi a při výuce ve školách na obou stranách hranice.
Hildegarda Schusterová, Sudetendeutsche Zeitung, 10.2. 2017, str. 5
Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf