Přísaha věrnosti českému národu 

U sv. Vavřinečka u Domažlic se 13. srpna 1939 konala pouť, jíž se zúčastnilo více než 100.000 lidi. Mezi přítomnými byl též básník Josef Hora, čelný představitelé Petičního výboru Věrni zůstaneme, Julius Fučík i další odbojáři. V kázání prosloveném na této pouti Bohumil  Stašek, oproštěn od dřívějších negativních vlivů "novolidovců" a stojící již zcela pevně na půdě protinacistického odporu, vyzval účastníky k složení přísahy věrnosti národu slovy: "Co slíbíte a řeknete své matce české? Slibme jí a přísahati budeme v této památné chvíli jménem svým a všeho českého lidu, že ji nikdy neopustíme, nezradíme... Přísahati budeme, že svou prací, svorností, národní jednotou... postavíme opět vlast svou na onen stupeň cti, blahobytu a slávy, jakou prožívala v nejslavnější své minulosti."

Od zmíněné doby uplynulo jen několik týdnů a B. Stašek byl hned po začátku války Němci zatčen a poslán do koncentračního tábora. Domů se vrátil, s podlomeným zdravím, až po pádu nacistického Německa. V srpnu 1945 opět kázal u sv. Vavřinečka. Byla to však jeho labutí píseň. Brzy nato podlehl následkům věznění.

Ano, B. Stašek umíral v době, kdy jsme přesídlovali Němce. Jeden z nich, přesněji řečeno pozdní přesídlenec, také katolický kněz, se chlubil v Praze tím, že nosí signum, které dříve patřilo právě B. Staškovi. Mluvil o tom jako o usmíření přes hrob. Jistě v této souvislosti není bez zajímavosti, že onen katolický kněz byl synem československého Němce, který byl retribučním soudem odsouzen k smrti a rozsudek nad ním byl také skutečně vykonán.

B. Stašek byl nejen kanovníkem, ale také předsedou české zemské organizace Československé strany lidové. Ve šrámkovské straně stál spíše napravo od dr. Jana Šrámka, ale přesto IX. sjezd české zemské organizace schválil rezoluci, o níž by současní kádeuáci neuvažovali ani ve snu. Lásce k vlasti jsou  jeho současní bratři v Kristu stejně tak vzdáleni jako dnešní KDU-ČSL šrámkovským sociálním ideálům.

B. Stašek ve svém zmíněném kázání odkazoval českému národu svornost a národní jednotu. O ní již dlouhodobě nedbají katoličtí preláti, ani vedení KDU-ČSL. Ti i oni se smiřují s Němci, zvláště těmi sudetskými, a na smíření s vlastním národem snad ani nepomysleli. Neustálým primitivním antikomunismem spíše přispívají k jeho rozdělení a zeslabení.

Dr. O. Tuleškov