Případ Formis

Dva zabijáci a krásná žena. Záhadná smrt. Osudové setkání. V bouřlivém kontextu doby vykloubené z normálu a řady dalších neméně složitých případů se „dalo do pohybu drama podivného, nesourodého dvojspřeží lidí“, z nichž jeden přežije a až do smrti bude mluvit a mluvit, zatímco ten druhý bude muset zemřít jen proto, aby zmlkl.

„Útěkem z Německa jsem si, pánové, zachránil jen a jen holý život!“ vzrušeně prohlásil ing. Karl Erich Rudolf Formis … když ho krátce po přechodu hranic zadrželi v plzeňském hotelu Bristol, protože se nemohl vykázat patřičnými dokumenty. Československá policie zadržela muže s vášní pro radiotelegrafii a radiofonii. Muže, kterého politika zajímala spíše okrajově.

„Můj svět je jinde,“ nechal se svého času slyšet a myslel tím své pokusné pracoviště plné přístrojů, knih a poznámek.

Jenomže, jak poznamenává autor knihy Případ Firnis, Roman Cílek, politika často dožene i své odpůrce. Přišel rok třiatřicátý a s ním nástup Hitlera k moci. Německo, vyzbrojeno novým řádem, dostalo nový směr a nový cíl.

Židovský původ ing. Formise, jeho občasné styky se sociálními demokraty … to nebylo nejlepší doporučení pro k moci se vehementně deroucí nacistickou garnituru. Souhrou podivných „náhod“ se inženýr dostal do gestapáckého vězení. Ani komando, které ho soustavně tlouklo, z něj nevytřískalo „náležité“ doznání. Po čase jej propustili zaneprázdněni jinými případy a ing. Formis se rozhodl Německo opustit. Dne 26. dubna 1934 seděl v kanceláři plzeňského policejního ředitelství a odpovídal na otázky úředníka.

„Achtung! Achtung! Hier spricht die Schwarze Front, Landschaftssender Berlin Achtung! … (Pozor! Pozor! Hovoří Černá fronta, krajský vysílač Berlín…) ozvalo se koncem listopadu 1934 pokusné vysílání, uskutečněné Formisem. Od 2. prosince se rozjel naplno. Zaznamenaly je rovněž říšskoněmecké prameny. Vysílání slyšeli ve velké části Říše a postupně v řadě dalších míst Evropy. Stačilo jen nepatrně pootočit knoflíkem od oficiálního německého vysílače Königswusterhausen a ozvalo se zcela jasné heslo: „Úlohou každého Němce je zničit nadvládu Adolfa Hitlera a jeho přisluhovačů!“

Inženýr K. E. R. Formis, žijící v hotelu Záhoří u Štěchovic, vyhlásil válku tyranům a současně zpečetil vlastní osud. Končil rok 1934. Nacističtí pohlaváři potřebovali pro naplnění svých záměrů všechno možné, než vysílání černé vysílačky, o níž brzo zjistili, že nejde o krajský vysílač Berlín, ale že se vysílá odněkud z Čech nebo Moravy.

První etapa nacionálně socialistické revoluce skončila a na řadu přicházela další – neodvratné zahraničně politické úkoly. „Jinými slovy: … výhledové řešení otázek německého životního prostoru,“ zdůrazňuje autor. Přesněji: mocní Říše se chystali na útočnou válku. Jakákoliv propaganda a protinacistická činnost se v té době podobaly „hrsti písku vhozené do rozjíždějícího se křehkého soukolí“. A tak z kruhu nejvyšších, pravděpodobně přímo od Hitlera, padl rozkaz vysílač umlčet. Jakkoliv a co nejrychleji.

V lednu 1935 v hotelu v Záhoří popravčí četa, vyslaná z Německa, inženýra Formise zavraždila. Tento čin otřásl veřejným míněním nejen u nás, ale i ve světě. Časem se stal legendou. Jeho smrt poutala pozornost mnoha lidí včetně tehdejšího československého prezidenta T. G. Masaryka.

Dokument z archivu Kanceláře prezidenta republiky. Datum: 28. leden 1935.  „Pan prezident se domnívá, že věc je třeba řešit tak, aby to státní autoritě dodalo sebevědomí. Vražda v Záhoří jest podle jeho mínění v podstatě podobná vraždě v Marseille.“

„Pozoruhodný závěr,“ dodává k tomu Roman Cílek. Prezident totiž zabití ing. Formise na československé půdě srovnal s atentátem, při němž v říjnu 1934 zahynuli jugoslávský král Alexandr I. a francouzský ministr Barthou. Tento Masarykův postoj nebyl určen k veřejné polemice a byl nadlouho nedostupně uzavřen v archivu.

V sobotu 26. ledna 1935 tělo ing. Rudolfa Formise spočinulo v české zemi na slapském hřbitůvku. Učitelka ve výslužbě Jindřiška Růžičková téhož dne do zdejší kroniky zapsala: „Byla to politická vražda, zvaná fémová, provedená najatými agenty říšskoněmeckými, stoupenci nacionálně socialistického režimu. Ing. Formis z rasových důvodů uprchl z Německa a v našem kraji se skrýval. Jako nebezpečný nepřítel režimu byl dlouho hledán, konečně dopaden a zákeřně zneškodněn.“

V těchto větách je de facto vyjádřeno všechno.

Muž jménem Formis vyhlásil soukromou válku hitlerovcům, které z duše nenáviděl. Třebaže ji zaplatil životem, vyšel z ní jako vítěz.

Jeho případu autor věnoval léta práce. Vyhledal a vyzpovídal svědky, studoval v archivech a podrobně zmapoval činy jednotlivých aktérů doslova hodinu po hodině, aby do knižní podoby přetavil osudové drama muže, který se postavil zlu.

Publikaci vydalo Nakladatelství MarieTum (tel.: 607 860 255; e-mail: marietum@seznam.cz).

.

Jana Vrzalová

Do rámečku

„Jednání tohoto muže vážně ohrožovalo zájmy Říše. Proto jsem vydal rozkaz, aby byl umlčen.“

Reinhard Heydrich v hlášení Adolfu Hitlerovi