Případ Rudolfa Hesse

– Další německý nálet na Londýn – Budova našeho Červeného kříže zasažena – Odplata našich letců

14. května 1941

Máme zde nového německého uprchlíka, pana Rudolfa Hesse, který byl ještě do soboty prvním největším pánem po Hitlerovi v nacistické straně a druhým největším pánem v celé německé Walhalle. Vidíte, to jsou ty věci, na kterých nakonec diktátoři zkrachují. Denně řvou do světa jeden vůdce, jeden volk, jedna říše, jednota a najednou se jim utrhne zástupce toho jednoho vůdce a ulítne do nepřátelské země. Je to velká věc a dovíme se asi brzo mnohem víc a důležitých věcí.

Měli jsme tuhle dost nepříjemný nálet, rámusu dost a i škody. Poškozeno bylo Westminsterské opatství, objekt to velmi nevojenský. Londýňané, kteří o Hitlerovi soudí asi tak jako nebožtík Šámal, chodí kolem tohoto přeslavného pohřebiště anglických králů Edvarda I., Jindřicha V., královny Alžběty, naší české královny Anny, vnučky Jana Lucemburského, velkého vojevůdce Wellingtona, básníka Miltona a tolika jiných slavných Angličanů, Tiše si říkají, jak to německým architektům jednou odplatí. Budovy parlamentu - nejstaršího parlamentu Evropy - byly poškozeny. To otřese všemi zeměmi, kde parlamentarismus existuje a válku přečká. Mezi nimi je Amerika. Uvidíte, že nebylo skopčákům zdrávo poškodit Westminsterské opatství a budovy anglického parlamentu.

Co vám dnes chci stručně říci, to je o našich v exilu. Náš Červený kříž také dostal německou ránu a budova vyhořela. Díky našim malým lidem byla velká většina zásob zachráněna. Když jsem přijel na místo zlého činu, našel jsem tam takřka všechny zaměstnance Československého Červeného kříže, muže a ženy, umazané, unavené, ale neúnavné, hladové a žíznící v horečné práci. Byli tam nejrůznější krásní spolupracovníci. Tlustý červenolící mladík s rukama poškrábanýma, a bylo těžko říci, co je pot a co je hasičská voda. A tu zas někdo povídá: „Viete, pán Masáryk, toho tovaru tu leží ako vo Zvolenu na jarmoku.“ Koukám, choť člena vlády, která před chvílí přinesla těm našim oběd a zůstala pomáhat. Ze sklepa paní s náručí plnou šatstva, choť generála, atd. Zachránily se tři čtvrtiny všeho. Zaplať Pán Bůh za to! A zachraňovali židé a křesťané a nikoho nenapadlo, že je mezi nimi rozdíl rasy, náboženství, třídy nebo majetku. Tak, jak to má být, i když nepadají bomby, atak, jak to bylo za první republiky. Zapamatujeme si to.

Dnes jsem obědval s vysokým komisařem kanadským a řadou vynikajících osobností. Šel jsem s jedním po obědě do kanceláře. A tu za železnou mříží v Hyde Parku v zahradě, sousedící s bývalou zahradou krále Jiřího VI., pokud ještě býval vévodou z Yorku, vidím několik paní, jak na slunci na trávníku rozprostírají zachráněné, promočené šatstvo, které náš Červený kříž dostal z Ameriky a Kanady. Mezi nimi paní Benešová. Veliká plocha perfektního anglického trávníku pokrytá věcmi, připravenými pro ty naše potřebné a poškozenými Hitlerovou kulturou. A já kráčím kolem s jedním z Churchillových pomocníků - za plotem presidentova choť - skoro jako na Starém Bělidle. Tomu se říká demokracie, a ačkoliv škoda, přeškoda naší budovy, dali vám včera a dnes naši v exilu další důkaz, že v situacích neobvyklých umějí chodit.

A ještě jedna událost, která nás naplňuje hrdostí. Němci nám sundali Červený kříž. Ale naši skvělí letci sundali šest německých letadel a s nimi třicet německých vrahů. Jeden z těch našich hochů oddělal tři aeroplány za jednu noc. Výborně! Blahopřejeme a děkujeme. Dobrou noc!

Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 130-131

reprint vydání z roku 1948