Premiér Valls slíbil trvalý stav nouze ve Francii
Stéphane Hugues a Alex Lantier
Global Research, 26. ledna 2016
V pátek francouzský premiér Manuel Valls potvrdil prohlášení Socialistické strany (PS), publikované v listopadu 2013 když došlo v Paříži k teroristickým útokům, provedeným islamistickým státem (IS, nebo Daesh), že současný stav nouze ve Francii bude trvalý.
V rozhovoru s BBC, na ekonomickém summitu ve švýcarském Davosu, Valls prohlásil, že Francie vede totální válku s IS. "Dokud hrozba existuje, musíme použít všechny dostupné prostředky," řekl a dodal, že výjimečný stav musí zůstat platný", dokud se nezbavíme Daesh". Pokračoval : "V Africe, na Středním východě, v Asii musíme vymýtit, eliminovat Daesh, je to globální válka proti terorismu, které čelíme. ...
Budeme muset žít po mnoho let, nebo po celá desetiletí, s touto hrozbou. To je důvod, proč je válka. Existuje mnoho generací, které tak budou muset žít a bude muset být řešena krize v severní Africe a na Blízkém východě. "
Důsledky Vallsova prohlášení jsou ohromující. Stejně jako v Egyptě, kde nyní vládne jako vojenský diktátor generál Abdel Fattah al-Sisi, osobní přítel prezidenta Françoise Hollanda, je třeba ve Francii spustit stálý výjimečný stav na generace, možná navždy. Podle vyjádření Vallse, "francouzští lidé už nemají základní sociální a demokratická práva, jež jim zaručuje francouzská ústava“.
Jako při zpomaleném převratu vládnoucí elita provádí transformaci politického života ve Francii, vytváří autoritářský režim. Za výjimečného stavu jsou zakázány veřejné protesty, neexistuje žádná záruka svobody tisku a svobody shromažďování a jsou možné svévolné prohlídky a zabavování věcí policií bez soudního dohledu. Vláda již zakázala protesty proti ekologickému summitu COP21 v Paříži po útocích 13. listopadu a zajistila organizátory v domácím vězení. Policie může vstoupit do domu kohokoliv, hledat bez oprávnění, a zatknout lidi pro pouhé podezření, že představují hrozbu pro veřejný pořádek. Stát odsoudil stávkující pracovníky Goodyear za stávkování a snahu hájit svá pracovní místa, dokonce i po stažení všech obvinění proti nim samotnou firmou Goodyear.
Argumenty podávané Vallsem k ospravedlnění neurčitého pozastavení demokratických práv jsou snůškou lží. IS (Daesh) není nezadržitelný nepřítel, který představuje existenční hrozbu pro Francouzskou republiku a francouzské lidi, takže francouzskému státu nepřísluší možnost - pozastavit demokratická práva za účelem zachování samotného přežití francouzského lidu. IS je ve skutečnosti politický nástroj vládnoucí třídy Francie a všech hlavních zemí NATO. Milice, působící v Iráku a Sýrii, jsou financovány a podporovány klíčovými francouzskými spojenci na Blízkém východě, jako je Saúdská Arábie a Turecko, v rámci operace změny režimu – svržení syrského prezidenta Bašára Asada.
Tato organizace se vynořila za války, která byla zahájena Hollandovým předchůdcem Nicolasem Sarkozym, který hrál ústřední roli v rozpoutání války, nakonec vedené všemi mocnostmi NATO proti Libyi. Pomoc NATO, v čele se Spojenými státy, Francií a Británií, povzbudil islámské bojovníky zaútočit v Libyi, kde jednali jako proxy (zástupné) pozemní síly, zatímco vlády NATO je podporovaly leteckými útoky. Mnoho z těchto islamistických sil pak bylo odesláno z Libye do Sýrie, kde stály v čele války NATO proti režimu v Sýrii.
Tvrzení Vallse, že "Francie a její spojenci jsou zapojeni do celkové globální války s IS neobstojí. Spíše jsou IS a reakční útoky, které byly provedeny ve Francii, použity jako záminka, aby se prosadily rozsáhlé represe.
Na konci loňského roku Hollande trval na tom, že Francie by měla útočit jen v Iráku, kde se Paříž připojila k Washingtonu při bombardování IS v roce 2013, aby se zabránilo svržení loutkové vlády nastolené USA v Bagdádu. Zabránit se muselo i oslabení opozice proti Asadovi zaútočením na IS v Sýrii. Při své tiskové konferenci 5. února 2015, po útoku na Charlie Hebdo, Hollande vysvětlil, že Francie nebude bombardovat v Sýrii, ale pouze v Iráku. Řekl: "Na Irák bychom měli soustředit naše úsilí. Proč? Vzhledem k tomu, že Irák má státní svrchovanost a armádu, která může bojovat proti IS a zajistit vybojování ztracených území".
To znamená, že Hollande byl ochoten chránit a spoléhat na IS jako na nástroj podvratné francouzské a NATO politiky proti Assadovi. Když se však IS ukázal být domácím politickým tématem, PS najednou trvá na tom, že Francie se zabývá totální válkou proti IS, ve které nemohou demokratická prává stát v cestě posílení státní moci. Tvrzení, že útok na demokratická práva je především reakcí na teroristické útoky IS je politický podvod. Tento útok je reakcí francouzské vládnoucí třídy na zhoršení třídních a geostrategických rozporů mezinárodního kapitalismu, především příprava na válku proti nespokojenému obyvatelstvu.
Jako prezidentský kandidát Hollande řekl, že jeho nepřítel je"finanční sektor", ale jakmile byl u moci, prosazoval odříkání a válku na všech frontách. Zatímco spolupracuje s německou kancléřkou Angelou Merkelovou při zatížení řeckého lidu hlubšími úspornými opatřeními, zahájil války v Africe a na Blízkém východě a úzce spolupracoval s Obamovou administrativou při zvyšování ohrožování Ruska. Sociální nerovnost dosahuje výbušných úrovní a Hollande musel v loňském roce přiznat, že Francie se ocitla na pokraji "totální války" s Ruskem. Kromě nebezpečí velké mezinárodní války, vedené jadernými zbraněmi, Hollande se obává sociálního hněvu dělnické třídy za situace, kdy PS a její politické a odborové satelity jsou důkladně zdiskreditovány. Odpovědí PS bylo předvést Hollanda jako "válečného prezidenta" a udělat vědomý obrat, směrem k vojenské a autoritářské formě vlády v rámci Francie.
Během francouzské invaze do Mali v roce 2013, řekl francouzský prezidentský poradce v Elysejském Le Pointu, že doufali, že dojde k "Falklandskému efektu". Zatímco válka byla představena veřejnosti jako součást boje proti islamistickému terorismu, hlavní zájem PS byl posun oficiálního veřejného mínění daleko doprava, tak, aby bylo možné uložit drastické úsporné programy.
S poukazem na podobnosti mezi válkou o Falklandské ostrovy (Malvíny) a dnešními válkami francouzského imperialismu napsala novinářka Anna Cabanal v Le Point :
"Když argentinští vojáci přistáli v roce 1982 na Falklandech, Margaret Thatcherová se rozhodla odpovědět vojensky. Železná lady [Margaret Thatcherová] byla hluboce nepopulární v té době, kvůli její drastické reformní politice volného trhu. To, že se pustila Británie do vojenského dobrodružství, jí zajistilo znovuzvolení v roce 1983."
Žhářská a politicky zločinná politika PS, zahajování agresivních válek ve snaze antidemokraticky zavést politiku proti nespokojenému obyvatelstvu, ji nicméně doma selhala. Velké rabování Afriky a Středního východu nezvyšuje popularitu PS a sociální a mezinárodní napětí roste od roku 2013. Neschopna vyhrát nad masami pracujících, se francouzská vládnoucí třída připravuje všechny narazit na kůl, při svém nemilosrdném pokusu o represi.
Původní zdroj tohoto článku je World Socialist Web Site
Copyright © Stéphane Hugues a Alex Lantier, World Socialist Web Site, 2016
Pro České národní listy volně přeložil P. Rejf