D. Hermana, H. Válkovou, ale i M. Marksovou- Tominovou
Sociální demokratka Mgr. Michaela Marksová – Tominová a tzv. sudetští Němci
Ve dnech 26.-28.5.2012 se konal v Norimberku sraz tzv. sudetských Němců. Zúčastnilo se ho, podle vyjádření obou představitelů sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), F. Panyho a B. Posselta, hodně Čechů, z nichž však jen zlomek byl oficiálně pozván. Nevíme, zda mezi pozvanými byla také paní Mgr. Michaela Marksová – Tominová, ale faktem je, že se srazu zúčastnila.
Když přijela do Prahy, napsala paní Marksová – Tominová článek „Bojí se ČT Němců“, v němž lituje že naše televizní stanice o sjezdových jednáních nepřinesla, kromě několika kontroverzních údajů, potřebné informace. Ve svém textu též uvádí: „Projevy během celých tří dnů se nesly především v duchu smíření, výzvy k hlubšímu vzájemnému dialogu a kontaktům a dalším společným projektům – ať už se jedná o vybudování muzeí věnovaných několikasetletému soužití Čechů a Němců v Ústí nad Labem a Mnichově či o vzájemné výměny určené především mladým lidem. Řečníci také opakovaně zdůrazňovali nutnost hovořit o vlastním vyrovnání se s nacionálně socialistickou minulostí a výslovně zmiňovali také tragédii Lidic. Jak zmínka o Lidicích, tak osudy židovských spoluobčanů (včetně do němčiny přeložené výstavy Zmizelí sousedé vyrobené žactvem z českých škol o osudech jejich zmizelých židovských sousedů) byly součástí nejrůznějších výstav a informačních panelů, které se jinak samozřejmě věnovaly osudům odsunutých Němců či například historii zaniklých vesnic. V žádném z projevů nezaznělo nic o nárocích na majetek“.
Je sice pravdou, že referáty obou představitelů SL byly na tomto sjezdu verbálně i obsahově umírněnější, než kdykoliv předtím. Ale o tom, co tito pánové říkali, se můžeme přesvědčit z následujících výňatků jimi přednesených projevů.
F. Pany ve slovech chvály na bavorskou ministryni Christinu Haderthauerovou uvedl: „ Milá paní státní ministryně, srdečně vítejte na tomto sudetoněmeckém srazu. Jste po tři dni od pátku večera přítomna a k dispozici, jako v předešlých letech. Zastupujete naše zájmy s plnou váhou a přesvědčivě. V duchu práva a spravedlnosti říkáte jasně bezprávní vyhánění. Pranýřujete porušování lidských práv bezprávními dekrety a čelíte českým projevům proti sudetoněmecké národnostní skupině.
…Nic není namířeno proti státům, z nichž pocházejí vyhnaní Němci, kteří za druhé světové války sami přinesli největší oběti. Zůstáváme u napřažené ruky usmíření…
Já jsem potomek lidí, kteří bez osobní viny, jen pro národnost „Němec“, z ničeho nic byli vyhnáni z domova, byli svědky nepochopitelných zlých skutků proti dětem a starým lidem. V dobytčátcích putovali do nejasné budoucnosti. Jako syn muže a ženy, kteří neprávem pykali za skutky, které Evropané svým evropským sousedům způsobili…
My, sudetští Němci, patříme k národnostní skupině, která po 8 století ovlivňovala střední Evropu, což zanechalo stopy v Čechách, na Moravě a v sudetském Slezsku… aby tento sudetoněmecký sraz byl posilněním a povzbuzením jako velká schůzka naší národnostní skupiny, jako místo dialogu a ochoty diskutovat, jako vstup do budoucnosti vzkříšením vlasti.“
B. Posselt ve svém vystoupení zdůraznil: „ …v příštím roce budeme mít v čele českého státu novou osobnost. Ještě nelze předvídat, kdo to bude. To je ale svobodné rozhodnutí českého národa, který hlavu státu bude poprvé volit v lidovém hlasování. Jsem si jist, že to bude osobnost, která věci bude chápat více evropsky uvolněně a nikoli křečovitě. A já mohu již nyní říci každému, kdo takový úřad bude vykonávat, že my, sudetští Němci, jsme srdečně pro dialog a spolupráci.
A já jsem měl příležitost po položení věnců Horstem Seehoferem zmasakrovaným sudetským Němcům na mostě v Ústí nad Labem poskytnout české televizi rozhovor pro hlavní zprávy na téma nespravedlivé dekrety, jenž česká televize nezkráceně vysílala ve zprávách. Také to prokazuje novou otevřenost, z které mám radost
Jak však minulost odmítnout, když tato silně ovlivňuje přítomnost a samozřejmě také budoucnost.. Jsme žijící národnostní skupina v srdci Evropy, jsme jeden z obou národů českých zemí, jsme „Čtvrtý kmen“ Bavorska. Jako takoví jsme přirozený spojovací článek mezi Bavorskem a Čechami, mezi Bavorskem a českými zeměmi, mezi Německem a německým jazykovým prostorem a českými zeměmi. Jsme odhodláni se do všech témat sousedských vztahů dostat, a to ze žádného jiného důvodu, než právě z naší hluboké a neotřesitelné lásky k vlasti.
Důležitou zvláštností tohoto našeho sjezdu je přítomnost značného množství českých hostů. Jsou jich zde stovky, ale jen zlomek z nich byl oficiálně pozván….
…spolková kancléřka před několika týdny při pouze čtyřhodinové návštěvě Prahy, kde se muselo především jednat o otázkách euro a měny, přesto vyslovila naše přání o přímých rozhovorech. Pofalla, ministr kancléřského úřadu, to v jednom dopisu, za který při této příležitosti děkuji, výrazně uvedl. Spolková kancléřka nám sdělila, že vidí nadějně, že v příštích letech budou uskutečněny kroky směrem k dialogu. Za to děkuji spolkové kancléře, že v tomto poskytla podporu bavorskému patronovi.
Před 14 dny se konal přípravný seminář sudetoněmecké rady v Mariánských Lázních. A na tomto ročním zasedání byli poprvé v dějinách všechny demokratické strany České republiky, tedy všechny kromě komunistů. To je bezprostřední důsledek obou cest, které jsme podnikli. Sudetoněmecká grémia navštívila Senát, parlament a ústředí českých politických stran, nikoli v doprovodu politiků, nýbrž jen sami členové sudetoněmecké delegace. Tam našli sdílné partnery k rozhovorům.
Když ty oficiální, nikoli soukromé, pověřence českých politických stran, kteří jsou na tomto sjezdu, sčítáme, pak představují podle nejnovějších výzkumů 60% hlasů v českém parlamentu. To musíme proměnit ve skutky. Mám radost z těchto hostů, jelikož oni jsou, jak se říká, následníky těch, kteří zde bývali již dříve jako pionýři. Oni jsou dnes skutečně oficiálními vyslanci svých politických stran. A já apeluji na jednu další demokratickou stranu, která zde ještě není zastoupena, která ale přesto byla v Mariánských Lázních, aby příště mezi nás určitě přišla. Kolegové ostatních frakcí jim sdělí, jak velkorysý je takový sudetoněmecký sjezd a co český politik vlastně postrádá, když není zde v naší společnosti…Tak konečně chceme zděděná zatížení strašných bezprávních dekretů, která nás kolektivně stigmatizují, dostat ze stolu“.
H.Seehofer se též připojil ke kritice vyhánění. Řekl: „Vyhánění je a zůstává bezprávím.“
Než se pokusíme o stručný komentář k uvedeným projevům, nechme říci několik vět o sjezdu německým novinám, Süddeutsche Zeitung. Tyto hned 29.5.2012 na str. 5 v článku „Generace sudetských vnuků chce stavět mosty, ale trvá na nároku na vlast“ napsaly: „Sudetských Němců je méně. Žádné statisíce lidí v sále norimberského veletržního prostoru, ale pouhých 20 000 návštěvníků.
Setkání menšiny se opakují, ačkoliv historická tvorba slov „národnostní skupina“, byla již dávno odhalena jako pojem „boje národního kmene“, který kdysi propagoval Adolf Hitler. Svaz vyhnaných (BdV) dnes mluví o 1,3 milionech členů, ač kdysi míval 2 miliony. Kdysi silná mládež sudetských Němců má 3000 členů. Každoročně bývá stanový německo-český tábor v Gaisthal v Hornofranckém lese. Někteří mladí lidé nechtějí být dorostem landsmanšaftu. Jako důvod uvádějí Witikobund…“.
O tzv. sudetských Němcích často mluvívá i PhDr. Eva Hahnová, historička, rodačka z Prahy. V diskusi na konferenci „Odsun Němců – 65 let poté“, která se konala v listopadu 2011 v Ústí nad Labem řekla: „Kontinuitu henleinovské strany drží sudetoněmecký landsmanšaft, diskutujme o tom“.
„Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány striktně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko-německé diskuse!...“
Pokud paní Mgr. Marková – Tominová chtěla napsat článek o 63. srazu sudetských Němců, měla se dříve dobře seznámit s celou problematikou, skutečně prostudovat texty projevů na sjezdu pronesených, a pak psát.. To je obvyklý postup u autorů, kteří chtějí objektivně seznámit čtenáře s určitou událostí, myšlenkou. Paní magistra jej pominula a výsledek je takový, jaký je.
Takže jen menší komentář k výše citovaným větám pánů řečníků. Pany jasně mluvil o bezprávnosti a nelidského vyhnání sudetských Němců Čechy. Němci bez osobní viny, jen proto, že byli Němci, byli vyhnáni z domova, v dobytčátcích. Ne zlé skutky prováděli Evropané Evropanům, jak tvrdil. Tehdy to bylo zcela jinak. Znacizovaní Němci terorizovali český národ až do konce války. Též nikdy nelze mlčet k termínu sudetské Slezsko. Posselt mluvil obdobně o bezprávnosti vyhnání a bezprávných dekretech. Korunu všemu dal, když prohlásil, že sudeti jsou jedním z obou národů českých zemí.
Kolem paní magistry tedy létaly termíny sudetské Slezsko, sudetští Němci jsou jedením ze dvou národů českých zemí, bezprávnost vyhnání, bezprávnost dekretů. Pokud je paní magistra zaregistrovala a ve svém výše uvedeném článku se o nich ani nezmínila, pak zřejmě je nepovažuje za důležité. Ovšem tyto a další problémy česko-sudeťáckých vztahů jsou průběžně osvětlovány z hlediska SL i v tiskových orgánech německého a rakouské SL, a to v Sudetendeutsche Zeitung a Sudetenpost. Tam se v řadě textů mluví o majetkových nárocích „sudetských“ Němců vůči nám. A nastudovala paní magistra program SL? Tam jasně majetkové požadavky jsou zakotveny. O oficiální novelizaci sudetoněmeckých programových dokumentů nám není nic známo. Zatímco Süddeutsche Zeitung mluví o nárocích sudetů na vlast, paní magistra o tom nic nepíše. Nárok na vlast je přece mnohem více, než nárok na nějaký peníz, že paní magistro? Zatímco dr. Hahnová mluví o tom, že kontinuitu henleinovské strany drží sudetoněmecký landsmanšaft, a zvlášť zdůrazňuje, že bychom o tom měli mluvit, paní magistra o tom nepíše.
Otázkou pro nás je, zda v jejích stanoviscích hraje neznalost důležitou úlohu, nebo naopak paní magistra již přistoupila na smíření v „sudetoněmeckém duchu“, které může být dokonáno jen tehdy, až my, Češi, přejdeme na stanoviska SL a převezmeme jejich cíle i hodnocení českých dějin, např. budeme mluvit o vyhnání Němců místo jejich transferu, přesídlení, odsunu, o genocidě spáchané na sudetoněmecké národnostní skupině atd.
Ať je to již tak nebo onak, je jisté, že paní magistra na srazu mlčela, ač měla protestovat. Psala, ale ke skutečným kontroverzním otázkám se nevyjádřila. Pomlčela o nich. Zrovna tak mlčela o českých národních a státních zájmech. A to považujeme, mírně řečeno, za zvlášť hrubou chybu.
Ve dnech 18.-19. května 2013 se konal v Augsbirgu 64. sraz sudetských Němců. F. Pany v uvítacím projevu paní Mgr. M. Marksovou – Tominovou jmenovitě uvedl. Též B. Posselt o ní mluvil: „Ve svém projevu, v některých větách, se P. Nečas nedotýkal sudetoněmecké otázky. To se všech možných komentátorů dotklo. 90% ze svého projevu věnoval společné kultuře, společným dějinám, společné identitě a, co mne zvláště potěšilo, pevné křesťanské základně. Proto byl některými kruhy ve své vlasti napadán. Jeho projev byl nejen proněmecký, ale také silně křesťanský. Byl to projev křesťanského Evropana v tradici Roberta Schumanna, Konráda Adenauera a Alcide de Gasperi. Proto jsem potěšen, že křesťanští demokraté z ČR jsou zde zastoupeni oběma svými stranami. A také sociálně demokratická opozice v ČR má zde zastoupení paní Michaelou Marksovou-Tominovou, zač jsem velmi povděčný. Premiéra populisticky nekritizovala, nýbrž se za něj postavila. Věřím, že je jedinečná příležitost, že dochází k široké dohodě evropských demokratických kruhů dělat to, co Nečas uvedl na konci svého projevu a co považuji za mimořádně důležité. Neřekl dějiny přenecháme historikům – v tom smyslu se již dříve vyjádřil, ale jiní to říkávají ještě dnes. On výslovně uvedl, že je to začátek dialogu.“
Tak od pana B. Posselta jsme se dozvěděli, že ČSSD měla na 64. srazu své zastoupení, a to paní Michaelou Marksovou-Tominovou a ta jak říká mluvčí SL premiéra populisticky nekritizoval, ale naopak, postavila se za něj.
Co vlastně bylo vyjednáno mezi Horstem Seehoferem, bavorským premiérem, a Petrem Nečasem? „Kromě pravidelných jednání na naší úrovni považujeme za důležité zahájit a udržovat intenzivní parlamentní dialog, který by mohlo doprovázet ustavení společné parlamentní česko-bavorské skupiny. Chceme rovněž napomoci širšímu povědomí o společné duchovní tradici a kulturní sounáležitosti ve veřejnosti“, řekl náš premiér ve svém projevu před zemským sněmem v Bavorsku v 21.2. 2013.
B. Posselt o tom mluví podrobněji: „Při setkáváni obou premiérů se mluvívá konkrétně. Bude bavorsko-české parlamentní grémium. My, sudetští Němci, máme příslib premiéra , že zástupci naší národnostní skupiny budou do tohoto grémia také začleněni. A právě toto grémium se stane platformou česko-sudetoněmeckého dialogu. To má pro nás zvlášť velký význam. Další důležitý závěr se dotýká muzeí v Hochstrasse a při Institutu Bohemicum v Ústí nad Labem, které tam vzniká kvůli dějinám Němců v českých zemích.“ Tak pro uvedené je paní magistra?
Závěrem
Pokud paní Mgr. M. Marková – Tominová na svém sezení na 63. srazu nejen mlčela, ač měla protestovat, pak na 64. sjezdu dokonce, jak se vyjádřil B. Posselt, premiéra Nečase nejen populisticky nekritizovala, ale dokonce se za něj postavila, ač byla označena za zástupce ČSSD. O co šlo, velmi dobře vyjadřují výše uvedené výňatky z projevu P. Nečase a B. Posselta.
Padají uvedené nedostatky jen na hlavu paní magistry nebo i ČSSD? Pokud sociální demokraté ji na 64. sjezd vyslali jako stranického zástupce a neprotestovali proti počínání paní magistry, alespoň nám o tom není nic známo, pak lze jen politovat, že taková významná česká politická strana je, opět velmi slušně řečeno, národně bezbarvá a lhostejná. Jestliže přesto chyby, z důvodů nám neznámých, šly jen na konto paní magistry, pak ve vzduchu visí požadavek, zbavit paní magistru funkce stínové ministryně a do vlády ani do jiné významné státní a stranické funkce ji nevolit, nejmenovat. Česká vlastenecká veřejnost by si jistě zasloužila omluvu od paní magistry a v určitém případě i od ČSSD. Pokud ČSSD to neučiní, je možné předpokládat, že třeba dodatečně se s paní magistrou ztotožňuje.
I přes značný, můžeme říci i podstatný nedostatek, spočívající ve výše uvedeném, považujeme ČSSD za volitelnou. A přejeme ji nejen úspěch ve volbách, ale i posun do blízkosti českých vlasteneckých sil. Bez úspěchu ČSSD nebude úspěšná ani česká levice jako celek..
Dr. O. Tuleškov
Příloha k článku:
Bojí se Česká televize sudetských Němců?
28.05.2012 Jak v Norimberku opakovaně zaznělo, 63. sudetoněmeckých dnů se účastnil rekordní počet hostů z ČR. Nedokážu proto pochopit a velmi mě mrzí, že veřejnoprávní Česká televize se v hlavních večerních Událostech v neděli 27. 5. o ničem z výše uvedeného vůbec nezmínila.
Během tohoto víkendu jsem měla možnost zúčastnit se 63. sudetoněmeckých dnů v Norimberku. Setkala jsem se tam například se sudetoněmeckými sociálními demokraty sdruženými v Seligerově obci (Seliger-Gemeinde) a byla s nimi na zahájení výstavy o Paulu Ernstovi, sociálním demokratovi narozeném v roce 1897 u Děčína, aktivním bojovníkovi proti fašismu a hlasateli myšlenky, že sudetoněmecká menšina je nedílnou součástí Československa. Informace o těchto lidech u nás bohužel stále příliš rozšířené nejsou.
Projevy během celých tří dnů se nesly především v duchu smíření, výzvy k hlubšímu vzájemnému dialogu a kontaktům a dalším společným projektům – ať už se jedná o vybudování muzeí věnovaných několikasetletému soužití Čechů a Němců v Ústí nad Labem a Mnichově či o vzájemné výměny určené především mladým lidem. Řečníci také opakovaně zdůrazňovali nutnost hovořit o vlastním vyrovnání se s nacionálně socialistickou minulostí a výslovně zmiňovali také tragédii Lidic. Jak zmínka o Lidicích, tak osudy židovských spoluobčanů (včetně do němčiny přeložené výstavy Zmizelí sousedé vyrobené žactvem z českých škol o osudech jejich zmizelých židovských sousedů) byly součástí nejrůznějších výstav a informačních panelů, které se jinak samozřejmě věnovaly osudům odsunutých Němců či například historii zaniklých vesnic. V žádném z projevů nezaznělo nic o nárocích na majetek.
V tomto duchu bylo také letos uděleno nejvyšší sudetoněmecké vyznamenání, Evropská Karlova cena (pojmenovaná po Karlovi IV.). Obdržel ji 92letý Max Mannheimer, člověk, jehož osud symbolizuje tragédie 20. století v naší zemi a který svými dlouholetými aktivitami pracuje na česko-německo-židovském smíření. Narodil se do židovské rodiny v Sudetech, konkrétně v Novém Jičíně. Přežil tři koncentrační tábory včetně Osvětimi, kde byli zavražděni jeho rodiče, dva bratři, sestra a manželka. Po válce se vrátil do rodného města, poznal svoji budoucí druhou ženu, sudetskou Němku, a odjel s ní transportem do Mnichova, kde žije dosud. Max Mannheimer byl celý život aktivním sociálním demokratem a s obrovským nasazením se dodnes věnuje přednáškám a besedám s mladými lidmi zejména v Německu. Hovoří s nimi o svých vlastních zkušenostech přeživšího holocaustu, o nutnosti poučit se z historie, o nutnosti usmíření a o tom, že on sám “nenávisti není schopen”.
V řadě vystoupení také zaznělo, že naše společná česko-německá budoucnost leží ve sjednocené Evropě a že i přes občasnou kritiku nesmíme zapomínat, proč Evropská unie vznikla: na troskách poválečné Evropy, aby se hrůzy války již nikdy neopakovaly. V dnešní situaci hospodářské krize se znovu začínají mobilizovat temné síly nacionalismu, rasismu a dalších forem extremismu, které druhé světové válce předcházely. Tolerance, svoboda, spravedlnost a právo jsou dnes více než kdy jindy hodnoty, o které je potřeba bojovat. Vzájemné česko-německé vyrovnání se s minulostí a společná práce pro budoucnost jsou nedílné součásti tohoto boje. Dialogu a smíření se sudetskými Němci bychom se neměli vyhýbat, naopak, společnými projekty je třeba jej prohlubovat.
Jak v Norimberku opakovaně zaznělo, 63. sudetoněmeckých dnů se účastnil rekordní počet hostů z ČR. Nedokážu proto pochopit a velmi mě mrzí, že veřejnoprávní Česká televize se v hlavních večerních Událostech v neděli 27. 5. o ničem z výše uvedeného vůbec nezmínila. V kratinké zprávě pouze podsunula sudetoněmeckému sdružení, že si letos pro kritiku naší hlavy státu záměrně vybralo pro setkání 70. výročí atentátu na Heydricha a v loňském roce výročí vyhlazení Lidic. Jedná se o hrubé zkreslení skutečnosti – setkání se tradičně konají na Svatodušní svátky, tedy 50 dní po velikonocích. Právě veřejnoprávní média musí pomáhat mosty mezi lidmi budovat a nikoli naopak. To, že se informace o poselství usmíření, o ceně pro Maxe Mannheimera, jeho osudu a celoživotních aktivitách v Událostech vůbec neobjevily a objevily se pouze informace budící velkou kontroverzi, považuji za vážné selhání veřejnoprávní služby.
Mgr. Michaela Marksová – Tominová, stínová ministryně pro lidská práva a rovné příležitosti. V současnosti je ministryní práce a sociálních věcí.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz