Premiér Sobotka a ministr Herman jsou pro myslící občany nevolitelní

Tak jsme si početli v deníku Metro (25.11,2016,s.02): "Herman. Byl pochválen." Kým? Premiérem Sobotkou. Za co? Prý za práci ohledně vepřína v Letech, za rakonsrukci Národního divadla, podporu kinematografie s čerpání z eurofondů. Ovšem již nechválil za setkání s dalajlámou. Zde takticky (?) či diplomaticky (??), leč rozhodně předvolebně sdělil - setkání mělo proběhnout mimo ministerstvo. Zde pan premiér přímo kopíroval chytrou horákyni svým ani nahým ani oblečeným postojem. Jak říkají Francouzi - tak i tak.

A tady počínají otazníky. Pročpak pan premiér nechválil pana ministra za jeho "epochální kulturní čin, doslova multikulti vzorný počin" - za jeho "spanilou jízdu na mnichovský landsmanschaft", a za jeho kajícnou řeč k "milým krajanům" landsmanům?? Na toto pan premiér zapomněl? Ministr Herman sám pozůstalý po obětech Osvětimi, se omlouval a chválil ty, co do Osvětimi  naše  občany spolu s říšskými Němci nebo i bez nich buďto přímo posílali, anebo se podíleli na zločinech proti republice, proti našim národům. Pozůstalý po Osvětimi chválil a zdravil pohrobky  a pomocníky katanů, a potomkům legitimně odsunutých sudetů vyslovoval soustrast a podporu, a kreslil světlé zítřky budoucí spolupráce s naším národem. 

Zde nezbývá, nežli si odplivnout, a říci jako pozůstalí o obětech nacismu - velké fuj! Přitom všem pan ministr, který se  výjimečně správně a chvályhodně stará o odstranění provozovny v Letech a zbudování důstojného památníku našich Romů, se o totéž vůbec nestará v případech českých obětí Osvětimi, českých a židovských vyhnanců z pohraničí, českých obětí sudetů a říšských Němců. Ti také potřebují pomníky!

Ale toto  vše panu ministru jaksi uniká. A uniká to také panu premiéru,který ještě landsmany neváhá vyhlašovat za jakési "naše spojence".Proti komu a proti čemu, ví jen Hospodin a možná pan premiér. Nedivme se těmto postojům u pana ministra kultury. Máme ještě v živé paměti, když jako ředitel smutně proslulého ÚSTR nikdy nevydal seznam protektorátních gestapáků, zatímco seznamy STB se to v naší veřejnosti jen hemží "na věčné časy a nikdy jinak".

Tak proč se potom divit, že na srazu našich nejhorších nepřátel, landsmanů, kteří léta plijí na presidenta Budovatele a na dekrety republiky, se pan ministr vlichocuje "milým krajanům", kteří nebyli ani milí, ani krajané, jak by pravil Voltaire, kdyby tuto mezinárodní ostudu zažil. Ani se nedivím, že kutí nepřátelé Čechů ocenili tuto státozradu pana ministra frenetickými ovacemi...

Neměli bychom se diviti těmto postojům a vstřícnosti u pana ministra kultury. Ovšem pan premiér nejenže chválí sudety, on navíc dokonce odmítá legitimní požadavek českého národa, fedrovaný legitimním nárokem válečně poškozené země podle Pařížské dohody, na reparace Německa. Pan premiér opakuje nesmyslné mantry bývalého ministra "zamini" ,občana knížete, že požadavky českého národa na válečné reparace jsou "odbytou a uzavřenou záležitostí" a mává před očima petentů Česko-německou deklarací.

Ovšem pan premiér zapomíná, že deklarace ani z jedné ani z druhé strany nemá pro svou deklaratorní povahu žádné jiné státoprávní účinky, nežli účinky morální a politické  shody stran. Nic více. Jedna strana, tj. německá, stále neuzavřela požadavky na zrušení dekretů a na případná odškodňování odsunutých a naše strana nemůže uzavřít své požadavky na vyplacení bilionových válečných reparací. Přitom německá strana nemůže opřít své nároky vůbec o nic, neboť odsun byl schválen a nařízen Postupimskou dohodou velmocí článkem XIII. včetně konfiskací majetkových. Proto ten tanec na vejcích německé vlády vůči nám i sudetům, kdy se nám dostává ujištění o nevznášení nároků, zatímco sudetům se dostává tichého souhlasu s jejich majetkoprávním a odškodňovacím rykem.

Než vraťme se k našemu chválenci, panu ministru "kultu a orby". NIkoli my pozůstalí po obětech nacismu, ale čelný představitel naší kultury, skladatel mistr Vadim Petrov, si stěžuje na pana ministra, že neprojevuje vstřícnost těm, kdož usilují o rozvoj české hudby, divadla a kultury a to hlavně ochotníky, protože českou kulturu netvoří jen kamenná divadla, ale především dobrovolníci! A citujme Mistra Petrova, co praví na adresu pana ministra Hermana:

"Nejvíc mne mrzí, že tyto lidi ministerstvo nezajímá. Počínaje panem ministrem, který se stará o památníky, o holocaust, o landsmanšaft, ale neuvědomuje si, že lidé, když si chtějí zahrát české divadlo, nebo společně zazpívat, musejí se složit i na nájem místností, v níž chtějí nacvičovat". (Novinky.cz) Dále si Mistr Petrov stěžuje, že pracoval s ostatními kolegy na novelizaci zákona o OSE, a ministerstvo po pětileté práci tohoto týmu, jeho návrh odmítlo (!). A toto vše patrně neví pan premiér Sobotka, když vyznamenává ministra Hermana veřejnou pochvalou.

Pracoval jsem pro českou kulturu více než třicet let jako okresní muzejník i jako technický muzejník. Technické muzeum v Brně mi za práci dalo čestné uznání. A někdejší ministerstvo kultury mi  udělilo metál za práci na záchraně Národní kulturní památky vodního mlýna ve Slupi u Znojma. To říkám ne pro chloubu, ale abych připomenul,že patřím ke generaci, která v kultuře něco odvedla. A  musím litoval své kolegy, že dnes slouží pod panem ministrem, který nechá vyhazovat miliony na jakési "sudetomuzeum" v Ústí, které je protikladné našim pravým dějinám, a na věci dobrovolníků kultury čas ani kompetenty nemá... Ta chvála pana premiéra čímsi nevábně zavání. Podle mne je nemístná. Naopak je čas pana ministra odvolat a dát mu příležitost práce na jiném místě.

Premiéři i ministři, kteří takto postupují,jsou podle mého názoru naprosto nevolitelní v příštích volbách. A jestli toto vše jejich strany nevidí, nebo nechtějí vědět - příkladem může sloužit pan Bělobrádek - jsou nevolitelní podle - ironicky vzato - téže "kolektivní viny",kterou pan ministr i pan vicepremiér přisuzují našemu národu v otázce odsunu sudetů. Každý myslící občan republiky,který má na zřeteli národní i občanský zájem, prostě takové kandidáty na vedoucí posty vlády této země volit nemůže, a musí i velmi pečlivě zvážit, zdali bude volit i jejich strany.

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, prom.historik, ČSOL Brno I

Autor pracoval za socialismu jako  muzejní archeolog,

po vyhození STB jako brusič nožů,vrátný a galerijní hlídač invalidního družstva,

poté na zásah presidenta republiky jako technický muzejník

Je pozůstalý po oběti gestapa a příbuzný obětí Osvětimi