Před 72 lety vypuklo v Praze povstání proti německým okupantům
5.květen 2017
Česká národní rada vydala prohlášení o konci Protektorátu a o převzetí moci, počáteční demonstrace přerostly do otevřeného odporu.
Podnětem
pro nepokoje v Praze se stalo oznámení vydané 4. 5. 1945 protektorátní vládou o
zrušení nařízení týkající se dvojjazyčného úřadování, dvojjazyčných nápisů a
zákazu vyvěšování československých vlajek. Byl vydán pokyn, aby se na
úředních budovách vyvěsily vlajky a úřadovalo se jen v českém jazyce. Již téhož
dne se na mnohých místech v Praze začaly odstraňovat nenáviděné německé nápisy,
avšak 5. května vlna nadšení opanovala celou Prahu.
Vysílání pražského rozhlasu, které provolávalo převzetí moci do rukou českých
úřadů, se změnilo ve výzvu k boji proti okupantům. Městský rozhlas převzal a
vysílal i známé volání o pomoc československého rozhlasu: „Voláme českou
policii, četnictvo a ozbrojené jednotky! Pomozte československému rozhlasu ve
Schwerinově třídě, kde čeští lidé bojují o jeho záchranu! Vchod z Balbínovy
ulice je úplně volný! Voláme českou policii, četnictvo a ozbrojené jednotky na
pomoc československému rozhlasu!“ Reakce lidí byla spontánní, ozbrojení i
neozbrojení lidé spěchali na pomoc. Kolem československého rozhlasu se mezitím rozhořely
pouliční boje.
15.března
1939 jsme se stali německým protektorátem
6. května začala Prahu bombardovat i jednotlivá německá letadla, kobercové
bombardování se však neuskutečnilo díky tomu, že většina německých strojů byla
zaměstnána boji s Rudou armádou. Boje na barikádách zastavovaly postup nacistů,
kteří začali na mnoha místech používat nelidský způsob jejich dobytí, když před
svými tanky hnali proti nim české muže, ženy a děti, kteří se bojů neúčastnili.
Nacisté též začali páchat teror a neuvěřitelné ukrutnosti ve čtvrtích, které
obsadili. Na několika místech v Praze došlo k masakrům bezbranných civilistů.
Do povstání se aktivně zapojili i příslušníci protektorátního vojska, kteří též
přivezli povstalcům velký počet zbraní a munice. 7. května se opět rozhořely
prudké boje o Staroměstskou radnici, která byla napadena útokem čtyř lehkých a
jednoho těžkého německého obrněného vozidla, přičemž nacisté stříleli zápalnou
municí.
V noci ze 7. na 8. května se povstalci dále připravovali na další útoky. Polní
maršál Ferdinand Schörner již věděl, že v boji nemá smysl pokračovat a snažil
se zachránit, co se dalo. Jediným možným řešením bylo, aby se co nejvíce vojáků
dostalo do amerického zajetí. A k tomuto potřeboval volný průchod Prahou. V
časných ranních hodinách 8. května začal mohutný útok na Prahu za použití tanků
a pěchoty. Od rána hořela Staroměstská radnice, pokračovaly masakry českých
civilistů.
9. května 1945 v časných ranních hodinách vjely do Prahy první sovětské tanky
1. ukrajinského frontu maršála Koněva. Začaly střety mezi jednotkami Rudé
armády a poslední částí německých vojsk, které se nepodařilo z Prahy uniknout,
z nichž velkou část tvořily části 2. SS-Panzer Division „Das Reich“ a 44.
Waffen-SS Panzergrenadier Division Wallenstein[zdroj
Ačkoliv se nikdy nepodařilo zcela přesně zjistit počet mrtvých, uvádí se, že
při bojích a v důsledku bojů zahynulo přes 1500 Čechů, přes 300 Vlasovců a
kolem 1000 Němců. Dále se uvádí, že v bojích v Praze a v nejbližším okolí
zahynulo 692 vojáků Rudé armády, z toho 30 ve vnitřní Praze. Řada obětí byla
pochována na Ďáblickém hřbitově.
(rp,wk,foto:arch.)