Pravnuk Stalina - za co zabili mého praděda

„PRAVDA.Ru ‚ Alexander Artamonov promluvil ve videorozhovoru s pravnukem Josifa Stalina, Jakovem Džugašvilim. Jakov řekl, za co zabili jeho velkého předchůdce.

- Myslíte si, že role Stalina v moderním světě je, mírně řečeno, je podhodnocená. Je to tak?

- Tady jsou slova, pravděpodobně nejzajímavějšího a nejdůležitějšího ruského filozofa Alexandra Zinověva: „Nazývám XIX století - stoletím Napoleona a XX století – stoletím Stalina. Stalina stavím výše, než Lenina, i když Lenin, jako revolucionář,  tvůrce a organizátora sovětského státu, je samozřejmě epochální osobnost." Dále píše, že jedna věc je - být anti-Stalinistou a druhá - posuzovat éru Stalina jako vědec. „Z tohoto pohledu jsem vždy považoval Stalina za největšího politika XX. století, - říká Alexandr Zinověv - a názor jsem nezměnil. Roky jsem studoval a na konci života jsem přesvědčen, že ve skutečnosti byl sovětský systém nejadekvátnější ruským podmínkám."

Takže je pro mne důležitá samotná podstata toho, co Stalin chtěl dělat a proč jej zabili? Že by mu neumožnili to udělat?

- A co chtěl, podle vašeho názoru?

- Myslím, že se mnou budou souhlasit jak odpůrci, tak příznivci Stalina, že chtěl budovat komunismus.

Ale faktem je, že v chápání slova „komunismus“ je vážný zmatek ... Existuje vážná konfrontace mezi marxisty, kteří mají svůj vlastní výklad, a prakticky pohřbívají veškerý pohyb myšlenek vpřed.

Osobně si myslím, že Stalinův komunismus a diktatura byly neslučitelné. Věděl to, takže si myslím, že viděl, že v zemi není žádný komunismus a nebude tak dlouho, dokud bude trvat diktatura stranického aparátu. Tato diktatura byla odůvodněná v době chaosu a občanské války. Ale když nebezpečí zmizelo, bylo třeba s touto diktaturou něco udělat!

S tímto stavem věcí se Stalin snažil, spolu s podobně smýšlejícími, nějak vyrovnat. V roce 1936 se vypracovával nový text ústavy, na jehož základě měly být státní orgány voleny nejen členy komunistické strany, ale i bezpartijními. Byla to přímá rána takzvaným oligarchům, CK-ovským oligarchům, prvním tajemníkům strany. A zejména oni pak rozpoutali represe, které pak později, už za Chruščova, nazvali stalinskými represemi.

- Koho počítáte k těmto oligarchům?

- Obecně platí, že se jednalo o první tajemníky ÚV: místní, regionální, národní ... Proti jejich moci byl veden pokus Stalina, zavést do ústavy normu, aby do se do státních orgánů vybíralo na základě voleb i bezpartijní. Bylo to přímé ohrožení autority prvních tajemníků.

Stalin prohrál boj, protože se blížila válka. Ale zastavit nezákonnosti ... Slovo „represe“ znamená „nezákonnost“. Je to činnost úřadů. Mluvíme o nezákonnostech, kterých se dopouštěly úřady – Ježov a další, spolu s prvními tajemníky. Prohrál bitvu, ale zůstal naživu.

Pak přišla válka, a po válce, už v roce 1952, na XIX. sjezdu, se Stalin zase vrací k tomuto problému, znovu se snaží zastavit partijní aparát (nikoli stranu, ale diktátorský partijní aparát) a zničit tento orgán! A tehdy jej už zabíjejí!

Bylo to však navrstvení mnoha zájmů, včetně generality, nesoucí vinu za tragédii 22. června, a MGB – Ignaťjeva s kumpány ... Samozřejmě, že to bylo v zájmu ústředního výboru. Doporučuji seznámit se s prací Jerije Muchina, Jeleny Prudnikové a Arsena Martirosjana. Myslím, že oni vysvětlují smysl těchto událostí, jejich podstatu a projevy.

https://www.pravda.ru/news/society/27-03-2017/1328653-dzhugashvili-0/

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf