Právník lichtenštejnské nadace by si měl zopakovat dějiny?
Toto mne napadlo při čtení zprávy Metra z 12.4.2016 ("Knížecí nadace chce zpět lesy", str.02). Pan Aleš Linhart, právník knížecí nadace, která chce po ČR 600 hektarů lesa, tvrdí,že prý stát jednal při konfiskaci podle dekretu 12 nezákonně (protizákonně?). Zatím to vypadá podle dosavadních soudů tak, že majetek zůstává státu. Nadace však podala odvolání. Právník pan Linhart tvrdí, že prý se soud nezabýval samotnou konfiskaci. Uvádí stanovisko knížecího rodu k vyvlastnění - Kníže nikdy nebyl Němec, Lichtenštejnsko bylo ve válce neutrálem, a proto prý "považovat takového cizince za Němce kvůli konfiskaci jeho majetku je hrubým překrucováním historie a práva".
Nám prozatím stačí otevřít historickou monografii nikoli bolševika, nýbrž kutého monarchisty a nepřítele všeho východního, Anthonyho Devere-Summerse, totiž jeho monografii "Válka a evropské královské rody" (Jota military Brno 1998,str.169-171.) Copak nám to pan monarchista sděluje o pozici Jeho Jasnosti knížete Františka Josefa II. ( vládl 1938-1989)?
Tak za první, kníže se osobně setkal s Adolfem Hitlerem.
Historik cituje názor Lichtenštejnců, že údajně tato schůzka rozhodla o ponechání knížectví jako neutrálního státu. Co z tohoto historického faktu plyne? Kníže se tudíž dostal tímto setkáním do stejné pozice jako například španělský Franco. Příslušník antifašistické koalice nebo neutrál by se vůbec neměl dostat do kontaktu s Führerem jinak, nežli jako jeho vězeň nebo porobený (případ belgického a dánského krále) Hitler nenechával nikoho (s výjimkou Švýcarska a jeho BANK, jež mu rovněž byly užitečné) v okolí říše neutrálem jinak, než jako vasala nebo byť jen skrytého sympatisanta. Toto je prostě historický fakt - jakkoli kroucený obhájci, je nepopiratelný.
Za druhé, kníže strpěl na svém území po jejich ústupu jednu kozáckou divisi wehrmachtu,a odmítl ji vydat sovětské válečné moci, i když tam povolil její delegaci. Poskytl tak asyl spojenecké složce fašistického wehrmachtu. Co plyne z tohoto faktu? Postavil se do pozice ochránce složky wehrmachtu, namísto vydání tohoto vojenského svazku nepřítele druhé bojující straně, tj. Spojencům (nemuselo jít pouze o ruskou,ale též o britskou či americkou stranu).Takže v těchto dějinách lichtenštejnského knížectví nešlo o německou rodovou příslušnost knížete, nýbrž o jeho podjatou pozici vůči bojujícím stranám. Nezachoval se jako neutrál, nýbrž jako straník jedné z válčících stran, a to strany fašistického wehrmachtu ( i když to odpůrci budou překrucovat a interpretovat jako "humanitární akt").
Tato fakta právník lichtenštejnské nadace skvěle zamlčuje a vypouští ze zorného pole historického přezkumu. Je vidět, že je vysoce schopným zástupcem svých klientů podle zásady "AETHIOPEM DEALARE" neboli vypírání pleti...Chraň nás Hospodin, že bychom Jeho Jasnost knížete podezřívali ze sympatií k nacismu! Zjevně stačilo být "konciliantním společníkem vůdce". A koncem války strpěti asyl oněch východních národů, služebníků wehrmachtu, kutých antibolševiků, na své půdě a "zachrániti je před trestající knutou bolševictví".... Podle zásady "tak i tak", není-liž pravda?
Pan právník zajisté tyto skutečnosti osobně zná. Ony se mu jen nehodí do jeho "mediálně právního paobrazu" žaloby. Proto je vygumoval z dějin Lichtenštejnska - a my je opět připomínáme.
Dr.Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno