Pravidla pro spolužití

 Již 70 let na téma: Jak se vypořádat s bezdomovci? Jak se chovat v cizí zemi?

Studijní text

Jestliže se dnes politici snaží vytvářet paralely mezi proudem uprchlíků do Německa a německými poválečnými "uprchlíky" (ve skutečnosti jsme byli vyhnáni) je nutné vzít v úvahu aktuální situaci po roce 1945..

Po válce a vyhnání v roce 1945 byla církví vytvořen církevní úřad pro pomoc pod vedením otce Pavla Sládka v Mnichově nejen pro sudetské Němce, kterých každý den přicházelo 1200 od ledna 1946 z transportních vlaků do Bavorska a ostatních částí americké okupační zóny. Agentura se také snažila, aby bylo místní obyvatelstvo otevřeno nepříjemné situaci bezdomovců. "Bezdomovci" byl oficiálně politicky korektní termín, dále jen termín "uprchlíci" byl povolen vítězi v té době. "Vyhnanci" neměli být nazýváni, protože by tím Američané a Britové přiznali svou spoluvinu z Postupimi na vyhnání.

Ústav církevních dějin Čech-Moravy-Slezska v hesenském Nidda má dvoustránkový informační list z té doby, který byl distribuován církevním úřadem pro pomoc v Mnichově v r. 1946. Uvádí:

"Co vědí místní, kteří přežili válku na své rodné půdě a ve svém domě o bezdomovcích a uprchlících – navezených v železničních dobytčácích - s batohem a rancem s celým jejich majetkem, kteří se náhle před nimi objevili? Noviny místních obyvatel zaznamenaly jen holá fakta. Velikost rány osudu, která je spojena se ztrátou jejich domova nespolucítí a neuvědomují si. Jak budou k sobě hledat cestu: místní a bezdomovci? Nechte si trochu poradit! "

Studium tohoto letáku má také dnes význam, z hlediska toho, co chtěl místním obyvatelům přiblížit. Říká:

1. „Jednejte s bezdomovci bez předsudků! "

Pak vysvětluje, že "cizí lidé" se už setkávali ve válce: evakuované osoby, zahraniční pracovníci, nouzově umístění. V té době věděli, že spolužití bude dočasné ..

Nebyli na sobě závislí. Oficiální organizace dodaly vše, co potřebovali. Tentokrát je to jiné: vyhnanci z vlasti by neměli zůstat ve vaší obci a ve vašem městě jako cizinci, ale najít zde domov. Co vytváří domov? Za prvé, je to láska. A láska nezná předsudky.

2. „Nesuďte podle prvního dojmu!"

Zde je vysvětleno, že nově příchozí byli nuceni opustit své domovy v těžkých podmínkách, a částečně jsou na konci svých sil. „Takže nesuďte tyto lidi podle prvního dojmu. Potřebují nutně nejprve nějaký čas odpočinku, aby se opět řádně oživili ".

3. „Pomoc pro bezdomovce je aktem reálné spravedlnosti!“

          Možná máte soucit s těžkým údělem bezdomovců. To je však příliš málo. Ti, kteří ve své bídě a opuštěnosti stojí před vámi, nejsou osobně vinni za svůj osud. Sdílejí osud Německa. Německý východ, který po staletí procházel nejtěžšími zkouškami v zájmu vnitřního Německa, je opět obětován pro celek. Z tohoto důvodu je pouhý soucit příliš málo, podpora musí nést pečeť reálné spravedlnosti.

Oběti musí být odškodněny oběťmi. Zde jsou oběti převážně na straně uprchlíků, kteří skutečně ztratili svůj domov. Zamyslete se a poskytněte vše, co dokážete obětovat ze svého majetku a domu na pomoc uprchlíkům pro jejich skromnou existenci.

4. „Poskytněte bezdomovcům důvěru!“

Je-li cizinec na novém místě, může to trvat roky, než překoná bariéru k místním obyvatelům. Tak dlouho se nemůže cítit být doma. Poskytněte těžce postiženému důvěru, a ta bude rychle opětována! Začátek ale musí být u Vás!

V tomto ohledu Otec Augustin Reimann, velký populární misionář, prosazoval  napsané na jaře, když v mnohých kázáních Němcům řekl: "Je pošetilé dívat se dolů, v plném držení svého majetku s opovržením na nevinně ochuzené! Vyzýval k přijímání bezdomovců ve svých domovech a ke stolu, ale především k činění dobra dětem uprchlíků! Tyto děti se již měsíce musely obejít bez jakéhokoliv potěšení. Existují děti, jejichž tváře zešedly z bídy dnů. Vaše srdce by musela být z kamene, v případě, že nemáte vztah k dětské bídě."

Aby pomoc učinil testem pravého křesťanství, ale i skutečné občanské pospolitost, obrací se informační list proti spekulantům a vykořisťovatelům:

5. „Je vaše pomoc opravdu nesobecká?

Jsou podnikaví lidé, kteří také pomoc chápou jako podnikání. Nyní již považují  uprchlíky a bezdomovce za laciný předmět využívání. Berou uprchlíky na těžkou práci, nebo jako zaměstnance či úředníky za pouhou stravu. To už není nezištná pomoc, ale nestydatý egoismus, se kterým se obohacují na neštěstí druhých.

Podobným způsobem se církevní úřad pro pomoc obrátil také na vyhnance, aby jim pomáhal udržovat jejich důstojnost. Také někteří další z vysídlených kněží se snažili v různých diecézí. Jako kněz Alfons Härtel z Břeclavi, který byl v diecézi Rottenburg nebo Eduard Sattler, který sestavil brožuru "Modlitby pro bezdomovce", která byla vytištěna v Regensburgu. Vedle modliteb a petic a speciální přímluvy za nezvěstné a mrtvé, navíc s  modlitbou otce Pavla Sládka "Modlitba za bratry v zajetí". Ta obsahuje na poslední straně také "Některá pravidla života pro bezdomovce". Toto je po 70 letech potřeba znovu zvážit a diskutovat o tom.

K čemu by dnes měli mít sociální pracovníci odvahu, podobné cizincům v Německu říkat, nebo od nich žádat, co by měli požadovat naši vlastní kněží?

• Plň své křesťanské povinnosti! Nejvyšší smysl aktuálních událostí je: Směrem k Bohu! Proto se zapoj do nové farnosti! Žij s církví!

• Zeptej se sám sebe v každé akci: Co lidé ode mne oprávněně očekávají? Buď pokorný. Buď vděčný za prokázané dobrodiní!

• Pomáhej druhým, kde jen můžeš! Zapomeň na své vlastní utrpení. Ukaž, že jsi se něco naučil ve své vlasti a že můžeš pracovat! Je požehnanější dávat, než dostávat.

• Snášej utrpení potichu! Udržuj rozvahu v každé situaci! Neběduj a nenaříkej nad svým osudem! Ukazuj, že máš víru v Boha.

• Neočekávej u tvých bližních dokonalost, ale tolik chyb, jako máš ty. Chování tvého okolí měň svou vlastní prací a přístupem!

• Dělej své vlasti čest! Oslavuj i v zahraničí svátky své vlasti, ale ne v zbytečném rozporu se zvyklostmi svých hostitelů.

• Nikdy nezapomeň, že v tomto světě nemáme trvalé místo k životu! Neboť Ježíš řekl: "Budiž věrný až do smrti a já ti dám život jako vítěznou korunu.“ (Zjevení 2,10)

Rudolf Grulich

Sudetendeutsche Zeitung, 11.3.2016, str. 5

Pro České národní listy volně přeložil P. Rejf