Z kapitoly Závěr
Obyčejné lidi oceňujeme podle toho, jak jsou dobří nebo naopak zlí, sobečtí či nesobečtí, materialisté nebo idealisté.
Není důvod, proč tato hlediska neuplatňovat i na celé národy a jejich státy. Vše, co bylo doposud napsáno, je vlastně srovnání našeho a německého národa.
Je nepopiratelné, že celý německý národ přijal za svůj názor, že jsou vyvoleným národem a mají proto právo vládnout druhým národům a to i pomocí síly včetně válečné. Tento rys německého národa trvá celá dlouhá staletí a jeho oběťmi se stali například původní obyvatelé větší části Německa, Polabští Slované. Byli nemilosrdně vyvražděni. I nás měl podle přesvědčení většiny německého národa potkat stejný osud. Měli jsme být rovněž vyvražděni a naše země se měla stát trvale německou.
Toto je pravda o německém národě jako o celku a na tom vůbec nic nemění jednotliví vynikající Němci ani úroveň německého hospodářství, umění či vědy.
Češi na rozdíl od Němců po dlouhá staletí nevedli útočné a loupeživé války jako Němci, ale jen se brání německému tlaku, jehož cílem je naše podmanění až plný zánik.
Češi na rozdíl od Němců se chovali ke svým sousedům mírumilovně. Co je podstatné, národním ideálem, jak jej vyjádřil Masaryk, byl Ježíš a ne César. Němci rádi tíhli k poslušnosti a ideálům Césarů. Češi již od dob Husových a zřejmě i dříve, vyznávali nikoliv totalitní stádnost a slepou poslušnost. Vždy hledali pravdu a prosazovali nárok na svobodu osobního přesvědčení a odmítali slepou víru a naprostou pravdivost názorů autorit a požadavek slepé poslušnosti vůči nim.
To je v dějinách světa něco naprosto ojedinělého a výjimečného a západní svět k tomuto názoru jako celek dospěl až po mnoha staletích a dodnes se s požadavky na absolutní poslušnost názorům autorit potýká, často neúspěšně.
Češi vždy milovali svobodu, ale také ji nikomu nebrali, ač se zejména Němci po celá staletí nesnažili o nic jiného, než si nás podmanit.
Tak jako existují lidská práva, na která má nárok každý člověk, existují i práva národů. Každý národ, pokud žije ve své původní zemi, má zejména nárok na svůj samotný stát, na sebeurčení.
Němci toto naše národní právo neuznávají. Soudí, že když se k nám po staletí na pozvání českých vlád stěhovali, mají nárok jako národ na sebeurčení na úkor národa našeho v naší vlastní zemi. Nemají, protože Češi žijí ve své zemi a mají právo si svobodně vládnout. Přistěhovalci mohou získat stejná občanská práva jako původní obyvatelé, ale nikdy právo na svůj stát v cizí zemi navíc na škodu původního národa.
Asi 3 miliony Turků, kteří žijí v Německu, samozřejmě právo na národní sebeurčení nemají. Totéž platí o milionech Němců, Čechů, Irů a dalších národů v USA. Mohou se stát plnoprávnými občany USA, ale nenabývají nikdy právo na národní sebeurčení.
Pro úplnost poznamenejme. Původním obyvatelům Německa, Polabským Slovanům, Němci jakoukoliv samostatnost trvale odmítají, ač na ni mají plné právo, protože sídlí ve své zemi a žili zde daleko dříve než Němci. Totéž platí i o původních obyvatelích USA. Indiáni mají v USA plné právo na národní svrchovanost a přece ji nejen nemají, ale jsou utlačováni ve vlastní zemi stejně jako i Lužičtí Srbové. Tak se v praxi chovají ti, kteří by rádi druhé poučovali o tom, co je správné a co nikoliv.
Rozdíl mezi Čechy a Němci – Rakušany je i v tomto ohledu propastný. Češi pod vládou Habsburků byli tvrdě ve vlastní zemi podřízeni Němcům, kteří měli ve všem přednost. Kdykoliv se v Rakousku ucházeli o práci dva uchazeči, kteří měli pro ni plné předpoklady, vždy dostal Němec přednost před Čechem. V jejich vlastní zemi byla úřední řeč němčina a nikoliv čeština. Češi byli občany druhého řádu: vládli jim Němci.
My za prvé republiky jsme naopak Němcům na rozdíl od nich poskytli veškerá občanská práva, ale vděku za tuto velkorysost jsme se nedočkali. Ač žili v naší zemi a v našem státě, postavili se proti nám a prakticky všichni usilovali o zničení našeho demokratického státu i když již bylo známé, jakým zločincem Hitler je a jaké zločiny provádí – například vraždí své bývalé spolubojovníky. Koncentráky existovaly v Německu již od roku 1935 a pronásledování Židů rovněž. Nemohou se vymlouvat: „My jsme nevěděli.“ Dobře věděli a svobodně zvolili rasistickou myšlenku nadlidí nadřazených všem ostatním, kteří jsou méněcenní a nemají proto právo žít.
Takové chování je v případě našich Němců neomluvitelnou velezradou na hostitelské zemi a ti, kdo se jí dopouští proti demokratické zemi, která je hostí, ztrácí jakékoliv nároky na život v ní. Navíc sudetští Němci až do konce války a ani po něm neprojevili jedinou známku, že by svou nenávist vůči Čechům ztratili. To, co dnes dělají, jen dokazuje, že se nezměnili ani v nejmenším. Nenávidí nás dál a dělají nám to nejhorší, co mohou.
Zneužívají k tomu i spravedlivé odvety, které se jim po šesti letech drancování naší země a našeho vyvražďování dostalo. Ve srovnání s tím, co nám 6 let okupace prováděli oni, tato odveta byla zcela nepatrná a dílem jimi postižených obětí a trvala jen krátce. Nepostihla nevinné, ale většinou esesáky, gestapáky, nacisty a vždy velezrádce, kterými všichni byli.
Připomeňme, že i spojenečtí vojáci, kteří osvobozovali koncentrační tábory, když spatřili hromady na kost vyhublých mrtvých těl vězňů, bez milosti na místě zabíjeli jejich věznitele. Na tak obrovské a strašlivé zločiny nelze uplatňovat běžná hlediska lidského chování.
Takoví zločinci ztrácejí veškerá práva na slušné zacházení. Není hanbou, že k odvetě došlo, ale je naopak známkou vyspělosti našeho národa, že byla tak malá a krátkodobá. Tím spíš, že Němci vraždili i týdny po kapitulaci, viz výbuch v Ústí nad Labem v létě 1945 již po válce, který zabil mnoho našich občanů. Nebyla také organizovaná a plánovaná našimi úřady jako německé zločiny, ale samovolným výbuchem oprávněného hněvu, ale i zoufalství jednotlivců, kteří měli s Němci své hrozné zkušenosti.
…Velké národy mají často sklon ty malé ovládat a povyšovat se nad ně. Zneužívají k tomu svou moc a to i hospodářskou. Český denní tisk ovládaný Němci chrlí jednu lež a pomluvu na Čechy za druhou. Z tohoto psaní přímo křičí nenávist vůči nám a současně i pohrdání naším národem.
Často demagogicky srovnávají náš národ s německým a vůbec neberou v úvahu jejich velikost. Deset milionů Čechů nikdy nemůže dokázat to, co sto milionů Němců. Srovnávat je jako stejně veliké a z tohoto pohledu stejné, je naprosto nesmyslné a také nepoctivé jako srovnávat boxera muší váhy s boxerem velmi těžké váhy.
Jejich cílem je vymazat naši dějinnou paměť a vyvolat v nás stud a hanbu nad naší národní existencí, aby nás mohli snadněji ovládat a podsouvat nám své názory, které slouží k prosazování jejich vlastního prospěchu a v náš neprospěch.
Argumentují svou údajnou kulturností a vyspělostí. Kulturnost však nespočívá v oblibě umění, koncertů a divadel. I vrah Heydrich a další esesáci, vraždící a mučící vězně byli v tomto smyslu „kulturní“ a milovali umění. I to však po svém. Hitler, Göring a mnozí další kradli umělecká díla ve všech okupovaných zemích.
Kdo mučí a vraždí druhé, není ani kulturní ani opravdu vzdělaný, ale je obyčejným lidským zvířetem i když miluje Beethovena. Pravá kultura a vzdělanost spočívá v upřednostňování mírumilovného života, v úctě k druhým a snášenlivosti s nimi: „Ježíš a ne César.“
V tomto světle máme být nač hrdí jako celý národ. Toto je naše vlastenectví: zcela oprávněná hrdost, jak jsme prošli staletími, aniž bychom neustále kradli, válčili a drancovali druhé. Nepěstovali jsme otroky již nejméně po 1000 let ani jsme nevykořisťovali koloniální národy. Neovládli jsme mocí jiný národ, ale naopak jsme velmi obětavě pomohli slovenskému národu, který v průběhu prvé republiky dosáhl s naší pomocí pozoruhodného národního rozvoje. V tomto smyslu se mají Němci moc a moc co od nás učit.
Nenechme se německými nacionalisty, kteří si pyšně fandí: „Německo, Německo nade všecko ve světě“, namluvit, že naše hrdost a oprávněné národní sebevědomí je nacionalismus. Je to právě naše oprávněné vlastenectví, jak naši nepřátelé dobře vědí, které je překážkou, aby nás dostali plně do své moci.
Ať si Němci nechají svého Hitlera a Bismarcka, my si ponechme Husa a Masaryka a nevěřme jejich demagogické propagandě, která se dodnes řídí nacistickým názorem: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.“ I to jasně vyjadřuje rozdíl mezi Němci a Čechy. Němci bez váhání následují jako jednoho ze svých vůdců ministra propagandy, který prohlašuje lež za rovnou pravdě a tam, kde jde o prospěch Němců i když zločinný, dává přednost lži před pravdou.
Češi na rozdíl od Němců se řídí Husovým požadavkem, který nás žádá, abychom hledali pravdu, bránili pravdu, ale přáli pravdu i druhým. Jak dokázali husité, neváhali pro pravdu pokládat i své životy. Němci své životy ochotně pokládali za Hitlerovy lži. Představitel Němců ministr Goebbels naopak veřejně hlásal: „Stokrát opakovaná lež je pravda.“ Jaký rozdíl. Již to, že Němci tento názor o správnosti lži vynalezli a celý německý národ se tímto názorem řídil dlouhá léta a mnozí Němci jej stále používají, je pro nás velkým varováním. Pro mnoho Němců je německý prospěch ospravedlněním všeho, včetně vyvražďování celých národů, jakého jsme byli v minulosti svědky. Jsou přesvědčeni, že jako nadřazená rasa mají právo na vše, včetně vyhubení celých národů.
Neustále si proto připomínejme, že kdyby Němci vyhráli válku, nikdo z nás dnešních Čechů by neexistoval. To je základní poučeni z 2. světové války a nakonec z celých našich dějin. Pokud na tuto skutečnost zapomeneme, je s námi jako s národem konec. Proto dobře znejme své dějiny. Jsou naším velkým učitelem a važme si poučení, které nám dávají o staletí trvajícím postoji Němců k našemu národu. Posuzujme skutky a ne slova, protože pro mnohé Němce lež byla a je pravdou a mnoho jich se tímto názorem dodnes řídí: „Co prospívá Němcům, je pravda.“ Buďme hrdí na to, že jsme Češi a važme si svého národa. Máme mnoho důvodů proč. Kromě jiného i na stotisíc legionářů, kteří pomohli obnovit naši státní samostatnost. Pro ni opustili své milé – rodiče, manželky i děti a riskovali, že v případě nezdaru je již nikdy neuvidí. Jaké obrovské nadšení a obětavost dát v sázku svůj život pro tento ideál svobodného národa! To samé nebezpečí podstoupili za Protektorátu tisíce vojáků a letců, kteří utíkali ze země, aby mohli bojovat proti Hitlerovi. Například na začátku války třetina letců ve francouzské armádě, kteří byli schopni bojovat ve vzduchu proti Luftwaffe, byli Češi. Čeští letci v bitvě o Anglii byli význačnou oporou Anglie a dosáhli velkého ocenění. A to byla jedna z bitev, která rozhodla o vítězství spojenců. Jsou zde i hrdinové domácího odboje, bez nich by se poprava vraha Heydricha nikdy nemohla provést. Již pro jejich oběť a památku pečujme dobře a s hrdostí na to, čeho dosáhli: národní svobodu. Nepřišla zadarmo a bez obětí. Není proto samozřejmostí, ale velkým pokladem, který zabezpečuje svobodný život a rozvoj našeho národa.
Nenechme si proto vnutit jednu z mnoha nepřátelských lží: „Češi nikdy nebojovali“ a buďme na tyto statečné Čechy hrdí a střežme bedlivě jejich odkaz.
Kniha bude vázaná, 340 stran, předpokládaný datum vydání: srpen 2013.
Připravil ing. Jiří Krutina
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz