V české společnosti tak jako každé přirozeně existuje polarizace názorů a často na tvrdo, ale to k otevřené společnosti patří. Stalo se takřka už klišém, rozdělovat naše mínění na pravdoláskaře (havlisty, pražskou kavárnu) a ty ostatní. Faktem je, že jedno téma za druhým, které pravdoláskaři nastolovali společnost trvale rozdělovalo a ukazuje se, že toto rozdělení společnosti je trvalé a pevné.
Omluva sudetským Němcům z úst Václava Havla , odsuzování odsunu jako vyhnání a naopak stejně intezivní odpor proti „tzv. imperiálním choutkám Ruska“, podpora USA v jejích výbojích a naopak kritika Ruska pro pouhé reaktivní jednání, podpora církevním restitucím a naopak trvalé nastolování antikomunismu, boj za lidská práva v úzkém pojetí svobody projevu (ovšem musí být správně zahrocena proti správnému nepříteli Putin, Čína, nikoliv ovšem středověké a kruté islámské autokracie), či zastupitelské demokracie (ovšem nesmí v ní zvítězit Putin) a naopak ignorování obrovského pokroku v oblasti sociálních, ale i hospodářských práv, podpora samostatnost Tibetu ovšem kategorické popírání jednoznačného referenda o připojení k Rusku na Krymu.
Pravdoláskař tak pokládá odsun Němců za vyhnání, pokud možno ničím neomluvitelné.
Pravdoláskař pokládá za základní axiom, že Rusko si musí nechat všechno líbit a hlavně, ať se necuká, zatímco naše USA mohou naprosto vše.
Pravdoláskař je nadšen tím, že se vrací církevní majetek ukradený přece komunisty a zcela ignoruje, že katolická církev, která sehrávala u nás velmi temnou roli během násilné ideologické, ale i majetkové rekatolizace v průběhu staletí.
Pravdoláskař dostává infarkt z toho, že jeden či dva dizidenti v Číně cosi nemohou napsat, ale naprosto jej nezajímá že stamilióny Číňanů zažívají z hlediska životní úrovně a sociálních poměrů takřka neskutečný rozvoj a mimo jiné mohou svobodně cestovat, jako jinde.
Pravdoláskař miluje humanitární bombardování, je zásadní stoupencem toho, aby se pod vznešeným praporem boje za svobodu a lidských práv pořádaly vojenské mise (že zpravidla jde o agresivní války v rozporu s mezinárodním právem je jen zlá agitace Ruska, bolševiků a nebo agenta KGB Vyvadila)
Pravdoláskař chce ty nejtvrdší možné sankce proti Rusku a zcela ignoruje, že během posledního roku díky ukrajinské krizi stoupla podpora Vladimíra Putina až pomalu k 90 % a Rusko je tak jednotné jako nikdy předtím.
Kdyby to jenom trochu šlo, pravdoláskař by rozmístil desetitisíce vojáků NATO na našem území a vybudoval vojenské základny každých 10 km podél hranic se Slovenskem.
Pravdoláskař by jistě vážně uvažoval o tom, že Porošenko a Jaceňuk jsou nepochybně skvělými kandidáty na Nobelovu cenu míru...
A konečně byli to pravdoláskaři, kteří fanaticky bojovali na podporu Karla s čírem během prezidentské kampaně, kdy v oblastech, kde se podpora Karlovi blížila 70 % bylo hazardováním zdraví podporovat současného prezidenta.
Charakteristickým rysem pravdoláskařů je, že tvoří i 90 % všechny žurnalistů na všech psaných médiích, v rozhlase či televizi a že k nim patří 99% všech umělců, kteří v pravidelných periódách podávají petice typu : S komunisty se nebaví, Nejsme ani ryba ani rak.
A snad největším znakem této politicko-mediální-kulturní pravdoláskařské sféry je, že nerozumí, proč lidé nejdou za nimi a nepřejímají jejich názory.
Například v otázce postoje k Rusku žijí v přesvědčení, že za tím musí být dokonalá organizace tajných služeb Moskvy, případně mimořádně sofistikovaná propaganda Ruska. Jinak si to přece nelze vysvětlit.
Nevím, kolik tu je agentů CIA, Mossadu ruské či německé špionáže a nezajímá mne to...
A dokonce si nemyslím, že by zde působila nějaká ruská propaganda...
Nechci mluvit za jiné, ale já osobně už ani nesleduji ani naše televize či rozhlas a deníky pouze prolistuji a přečtu nadpisy (dál nemusím) ale stejně tak z druhé strany v podstatě jen prolítnu hlavní hlášky a ruský kanál si pustím na 10 minut tak jednou za 14 dní stejně jako CNN
Konflikt Západ – Rusko nepochybně jasně rozděluje společnost, ale není to o propagandě.
Máme všichni jiné pohledy.
Tak jako já vždycky budu pokládat odsun sudetských Němců za jedině možné a legitimní řešení, odmítat hysterii nad samostatností Tibetu, jasným odpůrcem církevních restitucí, odmítat jednostranný a účelový výklad lidských práv, kritizovat USA za její agresivní války a nikdy nevolit Schwarzenberga, Halíka, Kocába či Bursíka, tak stejně posledně jmenované, že kdyby se nekonal státní převrat v Kijevě, nikdy by nebyl Krym ruský, nevypukla by občanská válka a Ukrajina by nesměřovala ke svému rozdělení.
Smiřme se s tím, že si nikdy pravdoláskaři a zbývající společnost nebude rozumět. A až bude odhalena busta Havla v americkém Kapitolu, pravdoláskaři včetně veškerých médií budou slzet dojetím a my ostatní budeme k tomu buď lhostejní a v harším případě dokonce negativní.
Ale je dobré si toto rozdělení racionálně uvědomit, brát to jako určitou dannost a spíše přemýšlet o tom, že nazrál čas pro něco jiného.
A protože se blíží 25 let od 17. listopadu 1989, máme šanci se zamyslet a popřemýšlet, zda bychom neměli hledat nový model života společnosti, když ten starý se přežil, ba dokonce je mnohdy chybný.
Jiří Vyvadil
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz