Srbové pro spravedlnost a demokracii, Austrálie, Liverpool, New South Wales
Generálnímu sekretariátu prezidenta republiky
Andričev venac 1, 11000 Bělehrad, Srbsko
k rukám prezidenta Republiky Srbsko
pana Borise Tadiče
Vážený pane prezidente!
Odvoláváme se na Vaše prohlášení o iniciativě rezoluce ohledně Srebrenice, a dovolte, abychom v souvislosti s tím vyjádřili svůj veřejný nesouhlas a nesouhlas srbské veřejnosti v Austrálii.
Srbská diaspora jako integrální část srbského národa nemůže a nechce souhlasit s kvalifikací, která by měla charakterizovat srbský národ jako genocidní. Problematika Srebrenice, která má několik dimenzí, mezi nimiž zřejmě převažuje rozměr politický, je Vám dobře známá. Právě rezoluce o Srebrenici, v podmínkách kampaně proti srbskému národu, udržované médii, by bylo faktické přiznání, že srbský lid skutečně zahájil genocidu.
Srbové, ať žijí kdekoliv, nemusí zamlčovat zločiny, kterých se nedopustili. V souvislosti s tím, australští Srbové zdůrazňují, že si nepřejí, aby se zločiny a zločinci ze Srebrenice a jejího okolí utajovali. Za posledních 20 let jsme svědky všeobecného očerňování Srbů. Touto kampaní je vždy možné odvést veřejnost od skutečných viníků. Proto si přejeme, pane prezidente, abyste místo schvalování rezoluce o Srebrenici, která, jak jste sám naznačil, by neměla většinovou podporu občanů Srbska a ani podporu Srbů v emigraci, celou problematiku nechal posoudit známými experty, domácími i zahraničními, kteří by shromáždili materiální důkazy, aby se poznala pravda nejen o Srebrenici, ale i o ostatních místech na území bývalé Jugoslávie, o nichž se ví, nebo alespoň tuší, že k zločinu došlo, ať již zločiny spáchal kdokoliv. V Srebrenici se licituje údaji o 8000 obětech. Představitelé srbského národa i známé osobnosti srbského života se vší rozhodností popírají, že Srbové by byli viníky.
Pane prezidente, nemáte mandát národa, abyste podepsal rezoluci o Srebrenici, ale máte mandát a povinnost, abyste bojoval a vybojoval pravdu. Pouze pravda, ať by byla jakákoli, může přinést mírové a trvalé řešení pro všechny národy ztýraného Balkánu. Veškery pravdomilný svět Vás podpoří.
S veškerou úctou
Srbové za pravdu a demokracii – Austrálie, Sydney 24. ledna 2010
Saša Milanovi, dipl. právník, předseda, Tichomir Novakovič, dipl. právník, místopředseda, Dr. Vojislav Iljič, místopředseda,
Volný překlad a redakce: Ing. J. Liška, 12. února 2010
Pozn. red. Srbsko se omluvilo za Srebrenici. Pro deklaraci, která neoznačuje masakr za genocidu, hlasovala těsná většina poslanců srbského parlamentu. Opoziční poslanci označili rezoluci za ostudnou.
Nepomohlo, že většina národa se staví proti zostuzování Srbska, nepomohly ani otevřené dopisy zahraničních Srbů.
Srbská vláda podlehla tlaku EU. Oběti berou na sebe vinu druhých. Jak ostudné! Skuteční viníci mají stále moc vnucovat druhým svoji vůli. Kdy budou potrestáni skuteční viníci?
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz
Antifašistické sdružení „Bílá růže“
Televize B-92
Vysílání „Stav národa“, 9. března 2010
k rukám redaktora vysílání
Prosíme, abyste v souladu se zákonem o informacích, publikovali tento protest. Ve Vašem vysílání jste šířili nepravdu, která nejhrubším způsobem poškozuje cítění srbského lidu a poskvrnila jeho dějiny. Alexander Jugovič, funkcionář SPO, sdělil ve Vašem vysílání z 9. března: „…že prvně v dějinách srbského národa, ve válce 1992-1995, byla napadána místa, která nikdy nebyla srbská: Dubrovník, Osek…“.
Pan Jugovič vychvaluje SPO, což je zarážející. Strana, která se opírá o vlastenecké zásady . se změnila v něco zcela jiného. Takovým projevem se pan Jugovič zříká srbských etnických a historických teritorií – okupovaných Chorvatskem. Jménem své strany i jejích členů se zříká i pokladu srbské literatury – dubrovnické literatury. Zříká se i čestných velikánů v mnoha odvětvích vědy v dubrovnické, osecké a v jiných srbských oblastech. Uveďme pouze některé z nich: Ruder Boškovič, Ivo Gundulič, Milankovič, Nikola Tesla atd.
Znamená to, že Alexander Jugovič srbské kulturní dědictví daruje okupantovi. V každé učebnici dějepisu se uvádí, že Dubrovník byl republikou – od počátku středověku. Známý chorvatský historik Natko Nodilo ve své knize „První kroky staré dubrovnické historiografie“ na str. 98-123 píše: „ V Dubrovníku, i když ne od samého počátku, ale od nepaměti, se mluvilo srbsky, mluvil tak lid, jako majetní, tak i doma, jako na veřejnosti…“.
Tak jaký lid mluvil srbským jazykem od nepaměti v Dubrovníku, když ne srbský? Dubrovník byl do r. 1815 republikou. Byl státem. Od r. 1815 do r. 1919 byl součástí Rakouska, i Rakousko-Uherska. Od r. 1919 do r. 1929 byl samostatnou oblastí v Království Jugoslávském. Dubrovnická oblast byla v Zetské bánovině. V r. 1939 na nátlak Hitlerova Německa byla začleněna do Chorvatské bánoviny, Karadžordževičové na přání Hitlera značně rozšířili Chorvatskou bánovinu, v ní byl také Dubrovník a četné jiné srbské oblasti – Krajina a srbské oblasti Bosny. Toto nepříznivé rozhodnutí knížete Pavla Karadžordževiče nikdy nebylo ratifikováno parlamentem Království Jugoslávie, dodnes se proto nepovažuje za zavazující.
Když se po druhé světové válce provedlo administrativní rozdělení Jugoslávie, rozhodnutím předsednictva SFRJ Karadžordževičova Chorvatská bánovina byla podstatně zmenšena, ale zůstal v ní Dubrovník, který chce převzít Chorvatská republika současně s Krajinou a srbskou Dalmácií. Německo v r. 1992 se chtělo odvděčit svému vojenskému spojenci, Chorvatsku, a dovolilo mu, se souhlasem západních států, aby vyhnalo Srby z Republiky Srbská Krajina, Dubrovníku, Záhřebu, Oseku, Zadaru a jiných měst Chorvatska.
Spojenci velmi pochybili, když své zbraně obrátili proti Srbům, kteří měli milionové ztráty v první i druhé světové válce. Spojenci Srbů se stali přáteli a příznivci Chorvatska, které za druhé světové války vraždilo v koncentračních táborech Srby, Romy a Židy.
Pane redaktore,
je neuvěřitelné, že takovéto urážky srbského lidu nalézají místo ve Vašich vysíláních. Televize, kterou řídíte, má sídlo v hlavním městě Srbska. Vzhledem k tomu, že se nikdo z jeho představitelů neobrátil k divákům s omluvou za urážky pana Jugoviče, jsme přesvědčeni, že ani tento dopis nezveřejníte, přestože má charakter otevřeného dopisu.
Budoucí pokolení se však seznámí s obsahem jak Vašeho vysílání, tak s obsahem tohoto dopisu.
Za „Bílou růži“
Stevo Kuridža,
místopředseda
Volný a krácený překlad: Ing. Jaroslav Liška
Pozn. red. V Srbsku, na Slovensku, stejně jako v ČR a zřejmě i jinde, média hlásají i polopravdy, nepravdy, aniž by dbala národních a státních zájmů, aniž by vzala na vědomí protesty občanů. Kdo vlastně tedy řídí naše média: Jakým cílům slouží?
Opět se šíří samizdaty. Čím větší budou mít podporu lidí, tím více budou moci viditelně a účinně konkurovat tzv. nezávislým médiím. Přispět k tomu, můžeme každý.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz