- ne politika
Expresident Václav Havel si mnohokrát stěžoval v tisku na fenomén "blbé nálady" v republice. Po něm to opakovali i další politikové a činitelé. Pan expresident Havel ovšem zapomínal zdůraznil, že i právě on sám se podílel na výrobě této blbé nálady a na jejím šíření. Jaké důkazy mám pro takové tvrzení? Je jich více.
Prvním a závažným důkazem jsou samotné politické skutky pana expresidenta Havla, které byly v naprostém rozporu s očekáváním českého národa. Prvním takovým skutkem, který vyvolal nejen "blbou náladu" ještě v Československu, bylo odsuzování poválečných dekretů, presidenta Beneše a odsunu sudetů, a s tím spojená "omluva" odsunutým Němcům. Tyto akty vyvolaly nejen blbou náladu, ale doslova rozkol v národě a vytvoření dvou nepřátelských táborů odpůrců a zastánců odsunu a dekretů. V tom pak pokračoval a tento rozkol dovršil Havlův adlátus kníže Schwarzenberg, který na ignorantském postoji k dekretům dokonce prohrál presidenské volby. Jak správně poznamenal americký novinář Erik Best. Další blbou náladu exprezident Havel vyvolal iniciací tzv. pomlčkové války v tehdejším parlamentu, když se připravovalo rozbití ČSFR, které je nesprávně označováno jako rozpad či rozdělení.
Nesmíme ovšem zapomínat na Havlovo odsuzování politiky jako takové. Jeho fantazie o tzv."nepolitické politice" popírající samo utváření soudobé společnosti, její třídní stratifikaci a dialektiku jejich rozporů, dále bláboly o "moci bezmocných", a jiné ideologické konstrukty ovlivnily neblaze skupiny nejrůznějších intelektuálů a myslitelů, kteří pak počali expresidenta Havla naprosto nekriticky adorovat a propadli naprostému fetišismu a modlářství jeho osobnosti. Pomáhala jim v tom průmyslová propaganda západních velmoci, které se exprezident náramně hodil.
Konečně českou společnost fatálně zklamaly naprosté rozpory mezi Havlem hlásanými ideály vývoje, na straně jedné, a mezi krutou skutečností, která je zcela popřela na straně druhé. Tak Havel hlásal, že nezaměstnanost je a zůstane strašákem komunistů. Opak byl pravdou. Nezaměstnanost v republice dosáhla katastrofálních hodnot a žádná vláda nenašla lék na její snížení - natož na její vykořenění. Dále Havel veřejně hlásal zachování sociálních jistot společnosti. I zde nastal opak - společnost se potácí od jedné sociální nejistoty ke druhé a ještě se objevili politikové, hlásající jejich úplné zrušení a omezení státu na jakési neškodné minimum.
Nejdůležitější geopolitickou lží Václava Havla však byl jeho výrok o tom, že po zrušení Varšavské smlouvy naše republika už nikdy nevstoupí do žádného vojenského spolku. Zde je opak projevil osudově katastrofálně, když po našem začlenění do NATO bez souhlasu národa přes naše území zahájily bombardéry NATO ostudnou leteckou 78denní válku proti Jugoslávii. Válku, která se stala prvním evropským válečným zločinem od založení NATO. Zde se expresident Havel opět projevil jako katastrofální selektivní humanista. Zatímco hlásal lidská práva pro Albánce,a jiné, pro Srby lidská práva nepřipouštěl. Pro ně měl pouze "humanitární bombardování". My všichni,kdo jsem Srbsko navštívili v oné době, jsme na vlastní oči viděli následky tohoto "humanitárního aktu" jenž se stal válečným zločinem bez pardonu. Když toto vše pak stateční mužové poslanec Foldyna a režisér Dvořák připomenuli v Praze tento zločin paní Madeleine Albrightové, souputnici pana Havla, reagovala hysterickým záchvatem na pravdu dějin.
Tyto příklady z mnoha jsou jen ilustrací pro fungování fenoménu "blbé nálady" v Česku. Přidejme k tomu všechny další hospodářské, kriminální a sociální skandály, kterými byla republika postižena. Přitom kdyby se všechny tyto akty založené na mediálních podvodech a soustavném klamání lidí nabízely méně vzdělanému národu, nežli jsou Češi, mnohé by se dalo alespoň pochopit. Český národ se vzdělával sám nejméně od národního obrození. Sám si budoval své školství, své kulturní instituce a spolky. Měli jsme jednu z nejvzdělanějších dělnických tříd v Evropě a na světě. Naši rolníci, řemeslníci a mlynáři patřili do okruhu písmáků a vzdělavatelů na českém venkově. Česká inteligence se uplatnila i v zahraničí již za doby monarchie a čeští odborníci šířili slávu průmyslu a techniky v zahraničí počínaje Ruskem a konče spojenými státy. Umělci jako Mucha, Destinová a Dvořák dosáhli světového významu. Cestovatelé jako Holub a Musil přispěli ke světové vědě. Atd. Toto vše pokračovalo za I. ČSR a TGM, Beneš, Hybeš a další činitelé dali republice důležitý rozměr sociální. Začaly se napravovat chyby bývalé monarchie, kterou dnes nesmyslně adorujeme. Socialistický stát po osvobození od nacismu přinesl další rozměr sociálních jistot a hospodářské a kulturní prosperity, které jsou dnes lživě zatracovány jako jakési atributy loupeživého bolševismu (jen připomínám,že přesně takto pomlouvali nacisté Sověty).
Dnešní stav republiky v mnoha ohledech, zvláště po prosazení tzv. církevních restitucí, v podstatě pobělohorských restaurací, vyvolává dojem návratu do vrcholného feudalismu. Prof.Keller správně hodnotí tuto éru jako jakousi renesanci feudalismu, hovoří o refeudalisaci státu. Toto vše jsou pravé kořeny "blbé nálady" v Česku - nikoli politika sama, ale její katastrofální projevy a dále ohlupování široké veřejnosti masmédií a takzvanými atributy občanské společnosti, různými výsadami pro devianty a pro asociály. Dále je to obrovský kontrast mezi životní úrovní mocenských celebrit a širokých mas. Na jedné straně nezasloužený luxus, exhibice pyramidálního bohatství, na druhé straně katastrofální zbídačení bezdomovců a nezaměstnaných. Vše doprovázeno kriminalitou, procesy, vraždami a lupem v extrémním rozsahu. Naprosto netvrdím, že předešlé režimy byly dokonalé. Žádný režim není a nemůže být idealisticky dokonalý. Jde však o míru nedokonalosti a o snesitelné životní podmínky. Nás soustavně ohlupují pánové, hlásající, že nás současný život je kvalitnější, nežli byl život minulých režimů. Jednak srovnávají hrušky a jablka, porovnávají nesrovnatelné, a jednak používají často lživých argumentů, počínaje vyrobenými statistikami a konče strašením před návratem krvavého bolševismu. Vskutku - příčinou blbé nálady u nás je soustavné ohlupování, jež národ již mnohokrát prokoukl - nikoli sama politika...
Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz