Je zcela přirozené, že národ dlouhodobě politicky rozpolcený, hledá po určité době cestu k vnitřnímu smíření. Nedokáže-li jít po této cestě k cíli, protivy minulosti se mohou obnovovat, případně zesilovat, národ zeslábne a pokud ani potom rozdělené skupiny nenajdou k sobě cestu, samotná existence národa je ohrožena. Rozklad může pokračovat až ke stavu, kdy národ jako takový přestane existovat.
Jsme-li skutečnými Čechy, pak musíme pracovat s vytrvalostí na procesu národního smíření. Nic jiného nám nezbývá. Obnova zásadní jednoty národa je velký cíl. Vyžádá si od nás značné oběti. Není však jiné cesty.
Ti, kteří považují národ za cosi překonaného, za staré harampádí, budou vně tohoto ozdravného procesu. S nimi budou i ti, kteří budou usilovat o zbrzdění či dokonce zastavení tohoto procesu. Jejich důvody mohou být různé. Někteří z nich se již necítí být Čechy, jiní právě převlékají kabát, další, ač žijí mezi námi, nikdy Čechy nebyli. Jako příklad mohu uvést pana K. Schwarzenberga. Ten při rozhovoru s německou novinářkou se svěřoval, že se necítí být Čechem ale bémákem. Národu to dosud otevřeně nedokázal říci. Asi dosud neměl na to čas. Pro něj je proto přirozené nikoliv národní smíření, ale především smíření sudetomilů všech odstínů se sudety. Na tom se svými blízkými usilovně pracuje již řadu let. Není proto divu, že prvními kroky Čechů namířenými k národnímu usmíření, se cítí být zděšen a ohrožen. Opět se však vzpamatuje a bude ve svém úsilí o destrukci národního tělesa pokračovat . Počítejme s tím! Jsou i lidé, kteří se neštítí ničeho. Jejich diskuse jsou plné špíny, urážek, tak jako jejich činy. Ani tomu se nevyhneme.
Léčba národa z ran minulosti si vyžádá nikoliv krátkou dobu. Záleží především na našem úsilí, na tom, jak moc si uzdravení přejeme a co jsme pro tento vznešený cíl schopni postoupit. Pamatujme: Schwarzenberg není z nás a náš nikdy nebude. Jeho rady jsou pro nás zavádějící.
Obnoví-li smířený český národ svou zásadní jednotu, pak může, což je opět přirozené, hledat skutečné vyrovnání i s německým národem. Není pravda, že česko-německé vztahy jsou tak vynikající jako nikdy. Máme mezi sebou hodně a hodně nevyřešených a dokonce bolestně otevřených problémů. Přijde doba, pevně v to věřím, kdy je budeme řešit jako rovní s rovnými s přihlédnutím k našim národním a státním zájmům. Ani tento okamžik nelze uspěchat. Pokud části našich elit již dříve jednaly či dosud jednají s Němci, bez dosažení vnitřní jednoty nebo dokonce hledají podporu u Němců proti levicové části našeho politického spektra, pak výsledky byly a jsou neradostné. Jednostranně výhodné pro SRN a Němce nikoliv pro ČR a Čechy. Tak to mnozí z nás, přes usilovnou a dlouhodobou propagandu, vnitřně i cítíme.
Nechceme žít ve společenství, kde by platily zákony smečky, kde mocní tyjí ze své síly a slabí ztrácejí z toho mála, co mají. Vztahy jednotlivých subjektů mezinárodního společenství musí být budovány na mezinárodním právu, na Chartě OSN. O otázkách války a míru je povolána rozhodovat pouze Rada bezpečnosti OSN, nikdo jiný! A právě v jedině takovém společenství se daří řešit a vyřešit konflikty jednáním, nikoliv silou, zbraněmi Česko-německé otázky v takovéto atmosféře a za výše uvedených podmínek jistě nebudou problémovým uzlem. Je přirozené, že sousedé jsou zainteresováni na vytvoření dobrých sousedských vztahů.
Dr. O. Tuleškov
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz