V současnosti můžeme rozlišovat v médiích i literatuře tři různé pozice, úhly pohledu, anobrž stanoviska, od kterých se odvíjejí odlišná kritéria hodnocení dějin i současnosti.
Pozice badatele - historika, etnografa, sociologa, antropologa, teologa atd. - má kritéria hodnocení nastavena úhly jím pěstovaných věd. V současnosti je to nejvíce hledisko vědeckého positivismu, u teologů např. deismu, atd. Rigorózní a přísně vědecká hlediska pozorování má např.marxismus. To vše zůstává na pozicích oblasti, kterou nazýváme vědou - tj. oblasti, která má předmět studia, metodu a systematiku.
Jiná je pozice tzv. politicky korektního publicisty - zde jsou mantinely dány jinak, především zúžením zorného pole na předmět studia z hlediska tzv. politické neutrality a tzv. korektnosti vůči oponentu, který není nazírán jako protivník. To ovšem jen v případě skutečné politické neutrality, což u našich médií neexistuje. (Až na čestné výjimky mimo mainstream médií ,jako například Kulturní noviny, Svobodné noviny apod.)
Konečně je tu pozice občanského aktivisty. Občanský aktivista není badatel ani arbiter elegantiae publicistiky. Občanský aktivista je bojovník za svou věc, nebo za věc své pospolitosti. Vymezuje se vůči oponentům z naprosto odlišných hledisek, nežli badatel nebo korektní publicista. Především zastupuje zájmy své komunity.
U nás legionářů a odbojářů to jsou především společenství občanů aktivně zasažených světovými válkami. Sem patří i společenství pozůstalých poškozenců válkami, kteří ztratili členy svých rodin - což se dnes vymazává ze společenské optiky. Dělají to například různí páni Doleželové, Palatové a jiní představitelé mainstreamových médií.
Sám mohu dokumentovat tyto rozdíly na vlastním případu.
Kdysi dávno jsem byl badatelem historických oborů, zaměstnaným dlouho mimo obor, a až po zásahu presidenta republiky sloužil jsem potřebám vědy a státu. To změnil politický převrat 1989 (nesprávně nazývaný revolucí), jehož následkem jsem přišel nejen o zdraví, ale též o svou vědeckou práci. Převrat mi na druhé straně umožnil začlenění do společenských sdružení odbojářů, kam jsem předtím jako pozůstalý po obětech nacismu neměl přístup. Stát ke mně zaujal schizofrenní přístup, kdy jsem byl dlouhá léta na jedné straně persekvován soudními řízeními, na druhé straně vyznamenáván organizacemi za totéž.
Má publicistická činnost takto nebyla badatelská ani korektně publicistická. Byla to a doposud je dobrovolná, neprofesionální, aktivistická prezentace funkcionáře dvou vlasteneckých organizací - Českého svazu bojovníků za svobodu a Československé obce legionářské. Pokud tedy píši jako zástupce těchto organizací (dnes podle zákona podle německé inspirace spolků) vyjadřuji stanovisko členů našich organizací v lokálním měřítku (okres, město, atd.). Mé stati tedy jsou psány podle kritérií našich organizací a zájmů. Proto když například píši kritiku pana knížete, píši ji z pozic našeho protivníka, jehož naši okresní členové považují za personu oponenta republiky. Proto mé stati nemohou vyhovovat hlediskům tzv. politicko korektního slovníku - a ani to není jejich cílem! Pro nás aktivisty je politicko korektní slovník jakési Havlovo ptydepe, vymyšlené na zakrývání společenské pravdy a podstaty událostí, zkrátka na hluboké mlžení. A proto mají politicky korektní redaktoři nekonečné potíže s překladem nebo převyprávěním mých stanovisek do politicko korektního jazyka. Někdy to ani, zaplaťpánbůh, nelze.
Možná, že jednou, až doznějí boje v této republice, budu se moci opět vrátit k badatelské činnosti a zabývat se svými obory jako za ancien régime...Obávám se však, že se toho snad ani nedožiji. V žumpě, ve které se nacházíme, myslím ani nelze jinak...
Jiří Jaroš Nickelli,
předseda ČSBS Boskovice, člen výboru ČSOL Brno I
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz