Požadavek henleinovců na ústavní orgány ČSR - Jednat s německou menšinou jako s rovnoprávným partnerem.

Požadavek sudetoněmeckého landsmanšaftu - jednat se sudetoněmeckou národnostní skupinou jako s rovnocenným partnerem

S henleinovci, kteří se pasovali do úlohy představitelů všech Němců v Československu, jednali v r. 1938 nejen někteří členové vlády, poslanci, ale také i prezident dr. E. Beneš. Ten 2. září přijal Kundta a Sebekowského, poslance Sudetendeutsche Partei (SdP), a rozmlouval s nimi čtyři hodiny.

Poslanci mu oznámili, že třetí plán je pro stranu nepřijatelný a že dohoda je možná jen na základě karlovarských bodů a jejich plánu ze dne 7. června. Nedojde-li k ní, nemohou říci, co se stane...

„Přitom Kundt dlouze mi vykládal, že my v Čechách vůbec nevidíme, co se děje v Německu. Nechápeme německou epochální revoluci nacionální a sociální. Nevidíme a nechceme vidět, kam Německo a německý národ jde a co chce. A nechceme také vidět, že naši Němci nemohou nejít s Německem. A jestli se Československo včas nerozhodne všemu tomu se přizpůsobit a změnit svou vnitřní a mezinárodní politiku, dojde brzo k událostem, za něž vina nebude spočívat na Němcích.“

Prezident Beneš reagoval následujícím výkladem:

"Já sám osobně a převážná většina našeho národa je demokratická, totalismus nikdy nepřijmeme a to, co se děje v Německu, velmi dobře vidíme a chápeme. Německo prožívá strašnou nemoc. Nacismus je jed a zkáza. V Německu to nemůže skončit jinak než novou velikou revolucí vnitřní nebo katastrofální válkou. V této válce, dojde-li k ní, to ale odnesou především naši Němci a vůbec všechny minority. Velmi jim a jejich straně proto radím, aby si to dobře znovu zvážili. Nejde jen o nás. Jde o veliký ideový a mocenský zápas v celé Evropě a nebude to nacismus, který tento boj nakonec v Evropě vyhraje. Bude to jeho hrozný pád a s ním všech těch, kteří za ním dnes jdou. Německo, které skutečně prochází velikým převratem, prožije ještě hroznou krizi, a vyvolá-li přitom novou válku, pád jeho bude strašný."

E. Beneš se též podílel, i dříve, na vypracování řady návrhů, které orgány ČSR předkládaly henleinovcům. Můžeme říci, že představitelé SdP byli přijímáni při jednání jako partner čs. orgánů. Faktickou cestou, samozřejmě i za pomocí tlaku hitlerovského Německa a některých představitelů západních mocností, se k takovému způsobu jednání prosadili, samozřejmě v rozporu s mezinárodním právem.

Na tom všem však nebylo dosti. I německý vyslance v Praze, Ernst Eisenlohr, při neoficiálních jednání, jichž se v průběhu února a března 1938 se souhlasem prezidenta Beneše zúčastnil i Karel Čapek, jednou byl přítomen i Ferdinand Peroutka, pěl henleinovskou píseň.

V prvním rozhovoru Eisenlohr varoval, že, pokud československá vláda nebude jednat rychle, stupňující se "dynamismus vývoje v pohraničním území" může přerůst v povstání, k němuž by "Německo nemohlo zůstat klidné". "Jak jednat a o jakých nárocích, o tom se Dr. Eisenlohr nechtěl šířit."

Ve druhém jednání naopak Eisenlohr "značně, ba nápadně zmírnil své výstrahy", ale o to razantněji formuloval německé požadavky: Jednání vlády s německou menšinou jako s rovnoprávným partnerem. V představách henleinovců byli totiž tzv. sudetští Němci jedním z národů v ČSR. Eisenlohr dále požadoval: Amnestii pro Němce zatčené na základě zákona na ochranu republiky. Zavedení německé samosprávy v pohraničí. Svobodu pro šíření německého světového názoru" - tj. nacismu. Tak měla být naše republika znacizována.

Tyto požadavky byly o několik dní později - 24. dubna 1938 - proklamovány Henleinem na karlovarském sjezdu Sudetoněmecké strany jako její minimální program.

Jednání s Eisenlohrem neobsahovala žádné informace, které by nebyly prezidentovi známé. Byla součástí mnohostranného nátlaku na prezidenta s cílem podlomit jeho odpor vůči agresivním německým požadavkům.

S čs. Němci po druhé světové válce to dopadlo přesně tak, jak prezident E. Beneš prorokoval ve svém zářijovém rozhovoru r. 1938 s Kundtem a Sebekowskim.

V r. 1949 a v následujících letech se bývalí henleinovci však otřepali a začali opět vznášet vůči Československu své požadavky. V uvedených souvislostech nám jde o dva z nich, a to požadavek přímo jednat s našimi ústavními orgány o tzv. sudetoněmecké otázce a respektovat stanovisko, že sudetoněmecká národnostní skupina je jedním z národů v českých zemích. I tyto požadavky, jako i celou řadu dalších, zdědili sudeti po henleinovském hnutí. Dějiny se opakují a někteří z nás se tváří, jako kdyby o tom nevěděli. Uvědoměme si, že pokud nebudeme dbát historických poučení, budeme muset si minulost, v tom či onom rozsahu a intenzitě, zopakovat.

O přímé jednání s čs. ústavními orgány usilují již celá léta sudetoněmecké landsmanšafty (SL), německé i rakouské, nyní v čele s Berndem Posseltem.

Jak v závěru první Československé republiky, tak i dnes pro toto „právo“ se vyslovuje celá řada germanofilů. Smutnější však je, že i A. Merkelová, kancléřka SRN, se do tohoto úsilí nechala vtáhnout. B. Posselt, když zdůraznil, že sudetoněmecká národnostní skupina je jedním ze dvou národů českých zemí, vyjádřil na 63. sjezdu v květnu 2012 svůj dík kancléřce SRN, A. Merkelové. Prohlásil: „Já jsem velice vděčen, strašně šťasten, že spolková kancléřka před několika týdny při pouze čtyřhodinové návštěvě Prahy, kde se muselo především jednat o otázkách euro a měny, přesto vyslovila naše přání o přímých rozhovorech. Pofalla, ministr kancléřského úřadu, to v jednom dopisu, za který při této příležitosti děkuji, výrazně uvedl. Spolková kancléřka nám sdělila, že vidí nadějně, že v příštích letech budou uskutečněny kroky směrem k dialogu. Za to děkuji spolkové kancléře, že v tomto poskytla podporu bavorskému patronovi.“

A opět můžeme konstatovat, že jako šedá eminence sudeťáků již delší dobu vystupuje Horst Seehofer. Předjednává, prosazuje a zajišťuje vše, co sudetoněmeckému landsmanšaftu na očích vidí. Bavorsko, Mnichov byly kolébkou nacismu. Dnes jejich představitelé silně pracují ve prospěch „sudetoněmecké národnostní skupiny.“ Nevíme jen, zda za první republiky bylo germanofilů více než v současnosti. Osobně si myslím, že sudetomilů je dnes více. Je pravděpodobné, že nejde zdaleka ve všech případech o čistě vztahovou záležitost, ale i pravděpodobně zde hraje svou úlohu i určitá, řekněme hmotná, zainteresovanost. Je to smutné, ale asi to tak bude.

O sudetských Němcích píše a přednáší i dr. E. Hahnová. Připomeňme si její slova, která pronesla v diskusi na konferenci „Odsun Němců – 65 let poté“, jež se konala v listopadu 2011 v Ústí nad Labem

„..Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány striktně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko-německé diskuse!...“

Paní dr. Eva Hahnová, rozená Češka, ví, o čem mluví. Spolupracovala se sudetskými Němci několik let. Jako historička žijící ve SRN sleduje i vývoj „sudetoněmecké národnostní skupiny“. S jejími předcházejícími větami nelze než souhlasit.

Závěrem je třeba opětovně zdůraznit fakt, že sudeti jsou občany SRN a že pokud mají vůči nám nějaké požadavky, pak je mohou vznášet prostřednictvím ústavních orgánů SRN. Proto nemusíme vytvářet žádné další, podle našeho názoru zcela zbytečné, česko-německé orgány, i proto je zcela zbytečné přímo jednat s tzv. sudetskými Němci a uznat tzv. sudetoněmeckou národnostní skupinu za druhý národ v českých zemích. Sudeti chtěli do říše, nyní jsou tam, v souladu i s rozhodnutím Postupimské dohody. Německo je jejich vlast a nikoliv ČR. Jsou čtvrtým kmenem Bavorska. Úprava vztahu sudetů a Bavorska je vnitřní záležitostí těchto subjektů, do kterých se nebudeme vměšovat.

Na adresu H. Seehofera, bavorského premiéra, a kancléřky SRN A. Merklové však musíme vznést prosbu, když na to nemají čas naše příslušné orgány, jako např. ministerstvo zahraničních věcí, aby napříště nezasahovali do našich vnitřních záležitostí a v čs.-německých vztazích respektovali principy mezinárodního práva, a aby vycházeli z Postupimské dohody, Pařížské reparační dohody a dalších na ně navazujících multilaterálních mezinárodních smluv. V souladu s uvedenými mezinárodně právními normami by měli rovněž usilovat, aby tzv. sudetští Němci se chovali jako dobří občané SRN a nevytvářeli dlouhodobě nepřehlédnutelné problémy v česko-německých vztazích.

Připravil dr. O. Tuleškov