Povolební úvahy

„Neboj se přátel, nanejvýš tě zradí.

Neboj se nepřátel, nanejvýš tě zabijí.

Boj se lhostejných – ti nezabíjejí, ale jejich mlčením dochází ve světě k vraždám a zradě.“

V nedávných volbách jsme se zařadili do té třetí, poslední kategorie. Pro 2⁄3 našeho národa neexistuje omluva za projevenou lhostejnost k jednomu ze základních prvků demokracie – účasti lidu na vedení státu prostřednictvím voleb. Pouze tam můžeme vyjádřit svůj postoj k těm, kterým věnujeme svůj hlas a svou podporu. Rovněž tak není omluvou ztráta důvěry občanů k výsledku voleb a jejich možného vlivu na vývoj našeho státu.

Tuto bezmocnost jsme si zavinili sami již před 25 lety, kdy jsme se nechali zlákat sliby „na mír a lásku“ v naší zemi a v celém světě. Cinkáním klíčů v roce 1989 jsme ohlásili svůj vstup do společenství zcela jiného chápání demokracie. Do světa, kde vládne tvrdý boj o moc a majetek, do světa bezohledného využívání a zneužívaní lidu vrstvou těch „úspěšných“, do světa morálního úpadku. (stačí jen sledovat souboj dvou kandidátů na prezidentský post v USA). Do světa, který je rozvrácen neustálou válečnou hysterií, vyvolávanou zaoceánskou velmocí. Ta však zapomíná, že vyprovokování světové katastrofy zasáhne i ji samotnou. Do tohoto světa, podvedeni libozvučnými slovy, jsme dobrovolně vstoupili a nyní platíme za tento krok patřičnou daň – nezaměstnanost, životní nejistota pro mladé i staré občany, rostoucí korupce, zločinnost atd. Neměly by ty dívky, které v roce 1989 v Praze s neskrytou ironií nabízely květy policistům, položit tyto květy na hroby naších vojínů zahynulých v Iráku, Sýrii či jinde, v bojích za zájmy USA?

Chabý výsledek voleb je zrcadlem dnešního smýšlení naší společnosti, nepřetržitě ovlivňované západem. Je to však i důrazná výstraha pro naši vládu, která buď neumí, či spíše nechce ubránit náš stát před zhoubným vlivem bruselského spolku, vedeného Německem pod taktovkou USA.

Ing. arch. N. Žečeva