Poválečný odsun byl nutný

Rozhodnutí velmocí o poválečném uspořádání Evropy odpovídalo i našim představám. Bezbřehý teror v tzv. „protektorátě“ definitivně znemožnil občanské soužití Čechů a Němců v jednom státě.

Zcela nerealistické jsou představy, že by se návrat do mírových kolejí -  v zjitřené atmosféře po pádu „třetí říše“ a  kapitulaci wehrmachtu, při pohledu na zubožené vězně z koncentračních táborů, při vzpomínkách na ty, co se již nevrátí, ve dnech, kdy se vynořily skupiny odbojářů a partyzánů z ilegality a  kdy nepřestávalo řádění wehrwolfů a banderovců, kdy ještě nezačala řádně  fungovat revoluční správa a samospráva v obcích  - že by se návrat k míru obešel bez krutého vyřízování účtů. Frustrovaní lidé na obou stranách.  U Čechů resentimenty z dlouhodobého ponížení terorem a strachem, deprimující sčítání obětí.  U Němců vědomí zoufalé porážky. Ztroskotání smělých světovládných vizí. Marné obrovské ztráty. Totální zkáza. W.Churchill předvídal krvavé účtování s Němci všude, kde po ukončení války zůstanou  na cizím území.  Povede se jim podle starozákonního principu „oko za oko, zub za zub“.

Velmocemi nařízený odsun zaměřil pozornost obou stran k velké akci a svedl volnou energii do přijatelného řečiště. Čechy nutil racionálně organizovat odsun. Němce postavil před úkol řešit existenční otázky v nové situaci. Vyřizování účtů se omezilo na minimum.

Jsou u nás moralisté, kteří se do nekonečna chtějí odsunutým Němcům omlouvat

Na základě jakého úsudku? Omluvit se mohu za nedopatření, omyl, nepozornost. Nemohu se omlouvat za historické události a děje. I ty mohou mít ovšem pro jedince hlubší morální význam. Odsun například mohl být příležitostí k velké historické katarzi. Němci mohli uznat svou vinu   a bezpráví, která způsobili. Češi pak měli příležitost odpustit a politovat. /Odsun nebyl idyla, nejstrašnější válka nemohla končit idylicky.) V nejednom případě se tak stalo. Nikoli však u příslušníků tzv. landsmanšaftu, kteří vytrvale udržují napětí a svou odpovědnost za hrůzy války se snaží zahladit zveličováním svých poválečných útrap. Licitují s nimi a používají jich k vydírání. A přitom není tajemstvím, že na zakládání LM se podíleli především bývalí nacisté, ba dokonce i váleční zločinci.

Je politováníhodné, že „landsmanschaft“ má u nás své sympatizanty. Tak třeba pan Schwarzenberg soudí, že odsun je z dnešního hlediska nepřijatelný, že je to zločin. Je to zvláštní úsudek. Znamená to, že to, co odsunu předcházelo, to je z dnešního hlediska přijatelné? Bezohledná agrese, ozbrojený vpád, okupace bezbranného obyvatelstva, jeho hospodářské drancování, kulturní omezování, existenční ničení a vraždění (360.000 obětí na životech a plán totální likvidace národa po válce), to nebyl  z dnešního hlediska  zločin?  To je přijatelné? Neměl by pan Schwarzenberg a jemu podobní spíše než odmítat „vyhánění“  odmítat vymýšlení záminek k iniciování a vedení válek? Odsun nebyl izolovaný jev bez příčinných souvislostí. Neměl by pan Schwarzenberg a jemu podobní přemýšlet o těch souvislostech?

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.