Poučme se z historie!

Několik století měli Germáni dobré vztahy s Polabskými Slovany. Až nakonec z nich zbyly jen malé, zcela zanedbatelné a plně zgermanizované skupinky, z nichž jen ojediněle někteří z nich měli ponětí o svém slovanském původu. A tak na původně slovanském území postupně vzniklo střední Německo a později  i východní Německo.

Také vztahy německo-lužickosrbské byly dobré. A to tak dobré, zvláště v posledním století, že z lužickosrbského národa, dříve velmi početného, zbývá pouze několik desítek tisíc lidí, kteří na svém původním sídelním území  bojují o přežití.

Němci z lužickosrbského národa udělali národnostní menšinu. Ta taje. Lužickosrbské vesnice musí ustupovat těžbě. Jejich obyvatelé jsou stěhováni převážně do německého prostředí. Tam hledají práci i nezaměstnaní. Jak dlouho ještě budou lužičtí Srbové vzdorovat dobrým vztahům s Němci?

Přinesli jsme celou řadu článků o dějinách Lužických Srbů. Kdo má zájem se s nimi znovu seznámit, stačí „zalistovat“.

I vztahy česko-německé jsou, jak říkají sudeti a jejich němečtí ochránci, tak dobré jako nikdy dříve. Jsou tak dobré, že řada lidí mluví o tom, že se stáváme německým protektorátem, jiní si myslí, že jsme německou kolonií, další pak soudí, že bychom se měli stát 17. zemí SRN. Má být cestou k tomuto cíli  tzv. česko-německý strategický dialog?

Jsme přesvědčeni, že velká většina z nás považuje za nám nejbližší národ Slováky, nikoliv Němce. O tom svědčí již dlouhodobě a jednoznačně různé průzkumy. Referendum by mělo rozhodnout, zda půjdeme cestou k Německu, nebo ke Slovensku, k dalším  státům V 4 a k našim tradičním spojencům, mezi něž Německo nikdy nepatřilo. Stálo na druhé straně barikády.

Přesto zastáváme stanovisko, že vztahy k Německu bychom měli udržovat dobré, ale důsledně budované na principech mezinárodního práva, vzájemné rovnosti, nevměšování se do vnitřních záležitostí a reciprocity. O deformované česko-německé vztahy zájem nemáme. Budeme se však snažit o jejich narovnání. K tzv. politické korektnosti se nikdy nesnížíme.

K. Malý