Potřebují občané druhou ČSSD?

Přítelkyně a přátelé z České strany sociálně demokratické (ČSSD) opět v souvislosti s krajskými radami mohutně přemítají nad jedním starším textem, pro který delegáti bohumínského sjezdu zdvihli ruce v době, kdy tehdejší předseda Miloš Zeman poskytoval rozhovor televizi a nestačil svým spolustraníkům vysvětlit, že zakazovat si spolupráci s jinými stranami k dosažení programových politických cílů nevede.

A protože z hloupých chyb levice opravdu těží pravice, tak nyní vládne (i když zřejmě nelegitimně) a provádí tzv. církevní restituce i demontáž zbytků sociálního státu, který je podstatou politiky ČSSD. Bez spolupráce s občanskými iniciativami, odboráři, komunisty a dalšími lidmi nevyznávajícími absurdní teorii o trhu bez přívlastků, který svou neviditelnou rukou jaksi samovolně vyřeší všechny lidské problémy, ho však sociální demokraté nezachrání. Pokud ho tedy upřímně vůbec zachránit chce... Například u takového haškovského křídla o tom panují u mnoha odborníků důvodné pochybnosti.

Opravdu důležité jsou proto programové průniky a o nich by se mělo začít intenzivněji hovořit - Bohumín nemůže být brzdou, neboť tehdy byla sociální demokracie malou a nesebevědomou stranou, která se v panující společenské atmosféře pravicového triumfalismu potřebovala distancovat od komunistů, aby byla pro voliče přijatelnou středo-levicovou alternativou. Nyní je zcela jiná situace a bez radikálnějších spojenců ČSSD svou misi prostě není schopna zdárně uskutečnit.

V programatice sociálních demokratů však tkví kámen úrazu. Nemají ani komplexní analýzu současného stavu, jeho příčin, a proto ani nemohou navrhnout produktivní východiska, jak upozorňují i američtí profesoři ekonomie a informatiky Paul Cockshott a Allin Cottrel.

Sociální demokracie podle nich totiž tradičně zastává »smíšenou ekonomiku«, zmírňování nerovností kapitalismu pomocí systému progresivního zdanění a sociálních podpor, parlamentní demokracii a občanské svobody. Ve svých nejúspěšnějších obdobích sociálnědemokratické strany nepochybně dokázaly zlepšit životní podmínky pracujících tříd ve srovnání s neregulovaným kapitalismem. Nicméně velmi závažné problémy zůstávají neřešeny.

Za prvé, kapitalistický ekonomický mechanismus má tendenci vytvářet hrubé nerovnosti příjmu, bohatství a životních šancí. Sociální demokracie má na tyto nerovnosti malý vliv, což se za poslední desetiletí dále zhoršilo. Reálnou perspektivu odstranění těchto hrubých nerovností nabízí pouze radikální změna ve způsobu rozdělování osobních příjmů.

Za druhé, »smíšená ekonomika« je problematická ze dvou důležitých důvodů. V dosud existujících smíšených ekonomikách zůstávaly socialistické prvky podřízeny kapitalistickým prvkům. Znamená to, že zbožní a mzdové formy zůstaly primárními formami organizace výroby a placení lidské práce. »Socialistické« aktivity musely být financovány z výnosů daní vytěžených z kapitalistického sektoru, což znamenalo, že možnosti rozšiřování sociálních opatření a bezplatného poskytování základních služeb závisely na zdraví kapitalistického sektoru a síle daňové základny. Sociálně demokratické vlády jsou schopny »dodávat zboží« pouze tehdy, jestliže kapitalistický sektor vykazuje silný růst.

Tímto způsobem si sociálnědemokratické vlády samy inherentně omezují vlastní schopnost přetvářet třídní strukturu společnosti: pokusy o radikální redistribuci vždy hrozí, že zničí kapitalistický stroj tvorby bohatství, na kterém jsou tyto vlády koneckonců závislé.

S předchozím souvisí okolnost, že pokud je smíšená ekonomika směsí kapitalistických a socialistických prvků, bylo zatím jen málo vážných pokusů o definování principů, podle nichž funguje socialistický sektor. V celosvětovém kontextu, v němž se plánované ekonomiky postupně rozpadají, se tím celá myšlenka smíšené ekonomiky stává zranitelnou. Zastánci ničím neomezovaného trhu mohou fakticky argumentovat tím, že pokud je plánování zavrhováno v jeho mateřských zemích, proč by se mělo tolerovat na Západě, byť jen jako podřízený prvek systému? Pokud sociální demokraté nemají promyšlenou představu o tom, jak mají vlastně vypadat plánované a nezbožní formy výroby a jak lze posuzovat jejich efektivitu, nejsou způsobilí obhajovat svůj oblíbený mix jinak, než velmi vágním a moralizujícím způsobem.

Z tohoto hlediska lze pokus o definování principů socialistického ekonomického mechanismu chápat jako vytváření socialistické páteře, která tak nápadně chybí současné sociální demokracii: i ti, kdo nesouhlasí s naší obhajobou plánované ekonomiky, mohou najít něco cenného v našich argumentech potud, pokud osvětlují onu nedostatečně vyvinutou složku mixu »smíšené ekonomiky«. Více ZDE: http://www.joomag.com/magazine/nova-cesta-ke-svobod-kybersocialismus-aug-201/0623265001344767586#.UCeEIR2nEfA.facebook

Takové společné hledání bude asi užitečnější než už poněkud otřepané výzvy k transformaci komunistů. Kam transformace komunistů vede, vidíme na příkladu Itálie - k vygumování komunistů a »berlusconizaci« státu i společnosti. A to snad nechce ani vedení ČSSD, ani vedení KSČM, které v zoufalé snaze zalíbit se potenciálním partnerům a třeba i dobře zobchodovat svůj politický vliv, nenabídlo voličům vlastního kandidáta na prezidenta. To je od druhé nejsilnější a nejpočetnější strany podivné a může vést k úvahám voličů, zda vlastně jakousi druhou ČSSD vůbec potřebují...

Posted 6 days ago by Milan Rokyta

Petice za zrušení Bohumínského usnesení ČSSD

Nesouhlasím s postojem strany ČSSD, která stále není ochotna zrušit své usnesení ze XXVII. sjezdu v dubnu 1995(!) v Bohumíně o zákazu spolupráce ČSSD a KSČM na vládní úrovni.

Oprávněně se obávám, že strana svým postojem, do kterého se nechává vmanipulovávat propagandou pravicových stran, způsobí, že po volbách, které dle všech příznaků levice pravděpodobně zase vyhraje, znovu dojde k tomu, že ve vládě budou opět pravicové strany. To by mohlo být pro tento pravicovými vládami rozvrácený stát už prakticky likvidační.

Je už konečně nutné si přiznat, že komunisté se za posledních dvacet let stali plnohodnotnou parlamentní stranou a je potřeba s nimi začít spolupracovat na rovnoprávné úrovni. Postoje ČSSD ve stylu: "My ty volby vyhrajeme, ale protože nebudeme mít dostatečný počet hlasů, tak komunisté nás potichu z povzdálí podpoří a my mezitím budeme dělat, že nás to v podstatě obtěžuje." neodpovídají realitě.

Je nutné, aby levice vystupovala jako jeden blok!

Tak se ostatně chovají i vládnoucí pravicové strany, které se před volbami pouze účelově rozštěpily do několika stran, aby získaly co nejvíce dezorientovaných voličů.

Jako člen strany ČSSD zde prohlašuji, že pokud vedení strany nezmění své chování, tak ve volbách dostanou můj hlas komunisté! Nehodlám čekat, až to ČSSD levici opět projede! Takto alespoň budu mít jistotu, že můj hlas dostane levice, ne nějaký koaliční slepenec s pravicovými stranami jako ve volbách v roce 2002.
Dnešní rozvrat, ve kterém se naše země nachází, je v podstatě důsledek aplikace Bohumínského usnesení ve všech volbách, které po něm následovaly.

Ing. Drahomír Stanke    Kontaktujte autora petice

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz