ANI STOKRÁT OPAKOVANÁ LEŽ SE

Hlavní projev na Svatodušní pondělí, 30. května 2004.

Bernd Posselt, předseda sudetoněmeckého landmanšaftu.

Vážení a milí čestní hosté, vážení hosté, mé velice vážené dámy a pánové, vážení krajané,zdravím ve svatodušním duchu shromážděnou sudetoněmeckou lidovou skupinu zde v přeplněné Frankenhalle. Buďte srdečně vítáni. Dnes ráno jsme slavili v tomto sále působivou pontifikální bohoslužbu. A v Evangeliu byla řeč o tom, jak Ježíš pravil " Pokoj Vám ", a pak ukázal na své rány, podle kterých Ho poznali. To se zřetelně hodí k tomu, co na Velký pátek, při našem velkolepém udílení kulturních cen, řekl letošní nositel ceny, pan Petr Glotz : "Smíření je možné jen tehdy, když si zcela otevřeně dokážeme ukázat své rány".

Ponuré 20. století, nacionalismus, vyhnání, totalitní ideologie komunismu a nacionalismu uštědřily lidem a národům kruté rány. Je naším nejdůležitějším úkolem tyto rány zhojit. Především rány na duši. Zhojit tyto rány na duši je bezpochyby náš všeobecný úkol. Proto chci na počátku tohoto hlavního projevu s poděkováním za obě působivé bohoslužby, - katolickou i evangelickou, vděčně přivítat mnohé sudetoněmecké duchovní, kteří jsou dnes mezi námi, kteří však po celá dlouhá léta zvláštním způsobem poskytují duchovenskou službu našemu mnohostrannému národnímu společenství.

Milí krajané, ve vašem čele chci přivítat tři osoby, které nás dnes ráno hluboce ovlivnily : Vždy jsme zde měli biskupy, německé biskupy, sudetoněmecké biskupy, i jednoho českého biskupa-před dvěma lety před- sedu české biskupské konference Jana Graubnera. Ale tři biskupy současně, tak se aspoň domnívám, jsme na sudetoněmeckém dni ještě neměli. Smím zcela srdečně pozdravit tři exelence, které zde sedí: arcibiskupa Karla Otčenáška z  Hradce Králové, exarchu Ladislava Hučko z katolicko uniatní církve z České republiky, a konečně našeho sudetoněmeckého vyhnaného biskupa Gerharda Pieschla, kterému současně děkuji za jeho velkolepé kázání.

Arcibiskup Otčenášek ,- a za to Vám mohu zcela upřímně poděkovat, protože se již mnoho let známe, - a zcela zvláštním způsobem pod komunistickým jhem v táboře, na nucených pracích a v káznici, a to nejen pro svou křesťanskou víru a svědectví, věnoval celý svůj život jedné jediné velké ideji. Pod touto ideou stojí i tento 55. sudetoněmecký den : je to idea lidských práv. Neboť, milí krajané, zde a dnes nejde jen o zvláštní požadavky naší skupiny - jakkoliv důležité to je, - nejde o okrajovou otázku, kterou se člověk může ale nemusí zaobírat, - jde o základ lidského společenství, jmenovitě o nezcizitelná a universální lidská práva, která neznají ani národ ani řeč, netrpí žádnou první a druhou třídou, ale která musí platit pro všechny, neboť jinak by neplatily pro nikoho.

Naše národní skupina se stala obětí základního porušení lidských práv, jmenovitě vyhnání, vyvlastnění, potlačení a rozbití. A jsme stále v situaci, kdy následky tohoto porušení lidských práv trvají. Ale právě proto, milí krajané, zasazujeme se nejen o uzdravení ran duševních, ale také o uzdravení poraněného práva. A to opět nejen o uzdravení poraněného práva našeho, ale bojujeme za to, aby se právo na vlast stalo základním právem mezinárodního právního uspořádání, a vyhnání aby bylo dáno do klatby.

Na této cestě, milí krajané, však potřebujeme spojence a mohu Vám říci, že tento sudetoněmecký den se koná za zcela mimořádných podmínek. Řekl jsem loni v Augšpurku, že toto je poslední sudetoněmecký den v západní Evropě. Mnozí tím byli zděšeni; někteří se domnívali, že budeme rokovat jen na východě, jiní se mě tázali zda se domnívám, že už žádné sudetoněmecké dni se nebudou konat. Nicméně jak ukazuje tento plný sál, sudetoněmecké dni se pořádat musí. Nevíme totiž, kde bychom se jinak o svatodušních svátcich tak působivě mohli sejít. Je samozřejmé, že sudetoněmecké dni se budou konat i nadále.

Ale, milí krajané, tato Evropská unie už není západní. Konečně překročila Český les, bývalou železnou oponu a během čtrnácti dnů se budou poprvé konat volby skutečně celoevropského parlamentu, ve kterém budou sedět Češi a podle lidského uvážení, tak dej Bůh, také sudetoněmci a milí krajané. A tím se změnily rámcové podmínky, ne však naše základní cíle. Naše národní skupina vystupuje nezlomena pro odstranění nespravedlivých dekretů, nacionalistických bezprávných dekretů, které patří na smetiště dějin, kde už dávno měly ležet sešrotovány. Tato národní skupina vystupuje s právem na vlast a na sebeurčení, a lidská práva pokládá za základ evropského právního pořádku.

Proto potřebujeme, milí krajané, právě v této zvětšené Evropě, v této velikou se stavší Evropské unii více než kdy jindy pevnou oporu našeho zázemí. Bavorsko, Čechy, Morava a Slezsko se znovu stanou tím, čím byly v dějinách, totiž srdcem Evropy. Samo Bavorsko se tím posouvá znovu do srdce Evropy a my sudetoněmci spojujeme tyto obě srdeční komory: Jsme zemí České koruny a jsme čtvrtým kmenem Bavorska. Proto má patronát, který nad naší skupinou už 50 let Bavorsko drží, nedocenitelný význam. Letos slavíme půl století tohoto patronátu a tento patronát bude dnes znovu slavnostně obnoven.

Milí krajané, kvůli třem biskupům jsem zapomněl pozdravit toho, kdo je jakoby naším kmenovým biskupem vedle světícího biskupa Pieschla,-našeho hosta, který vedl naše velkolepé bohoslužby, pátera Norberta Schlegel. A přirozeně se raduji, že z evangelické církve je zde i pan děkan Bierbaum, který uspořádal evangelické bohoslužby a byl mezi námi již včera. Ať je ve svatodušním sjednocení srdečně vítán.

Milí krajané, pozdravil jsem včera naši sudetoněmeckou národní skupinu a organizaci, i množství našich sudetoněmeckých svazů. Dnes to nebudu opakovat, ačkoliv jsou všichni, od čestného předsedy spolkového shromáždění Karla Rottera, který, jak na něj pohlížím, by mohl být pokládán za jednoho z nejmladších, přes presidenta Nowaka až po předsedu sudetoněmecké mládeže, našeho přítele Wilda.

Ale jednoho bych přece jen, takříkajíc za všechny, zcela srdečně přivítal, a to je mluvčí naší menšiny pan Johann Böhm se svou ctěnou manželkou. Jsou tu rovněž krajané z Německa, z Rakouska, z Jižní a Severní Ameriky, z Austrálie, z České republiky a z Karpat. Chci je přivítat všechny najednou a s radostí, že přispívají k tomu, že jsme přítomni nejen napříč Evropou, ale přes celý svět. Jsme pro svůj tragický osud první velkou celosvětovou menšinou této země,- ale chceme z toho učinit to nejlepší a celosvětově bojovat proti bezpráví ve prospěch práva.

Vážení krajané, tento sudetoněmecký den stojí ve znamení Evropy nejen proto, že před čtyřmi týdny započala Evropská unie zahrnovat i naše domovské oblasti, nejen že za čtrnáct dní se bude volit do evropského parlamentu, ale, milí krajané, tento den stál vždy ve znamení Evropy, jmenovitě ve znamení Karla IV. ,velkého praotce Evropy, do které začlenil své tři velké rodiny. Proto se raduji, že i letos je mezi námi velký počet nositelů Karlovy ceny. V jejich čele stojí president mezinárodní Panevropské unie, jeho císařská výsost Otto Habsburk se svou ctěnou manželkou. Vdova našeho nositele Karlovy ceny, kterému se zde v Norimberku vždy zvláště cítíme být zavázáni duchem a modlitbami, vdova po Fritzu Pirklovi, paní Elisabeth Pirklová. Naše dlouholetá patronátní ministryně, kterou jsem kdysi směl označit jako náš nejlepší bavorský kmen, Barbaru Stammovou ( Stamm = kmen ). Našeho čestného předsedu a vždy mladého staromluvčího, Franze Neubauera s jeho paní. A přirozeně nositele Karlovy čestné ceny tohoto roku, který včera držel tak působivou řeč na pohnutlivé téma o skupinovém a menšinovém právu, profesora Christopha Pana se ctěnou manželkou z jižních Tyrol.

Milí krajané, není mi možno pozdravit všechny mezinárodní hosty, kteří tu jsou s námi. Ale jednoho chci zcela mimořádným způsobem uvést do našeho středu. Je přítomen jako náš čestný host, a účastnil se včera na tomto působivém fóru svolaném na téma vyhnání. Je to tentokráte bývalý ministrpresident Kosova, profesor Bujor Bukoshi. Profesor Bukoshi ztělesňuje menšinu, která sama musela vytrpět bolest vyhnání, menšinu, která díky nasazení NATO byla pak znovu přivedena do vlasti, ale která ještě musí projít dlouhou těžkou cestu znovuvýstavby. A proto mám radost, že albánský Evropan jako profesor Bukoshi dosvědčuje dnes své spojenectví s námi. Vystupuje pro evropskou cestu svého národa, národa, který k této Evropě patří, a který tak ukrutně trpěl terorem, válkou a vyhnáním. A my mu přejeme na cestě ke svobodnému a nezávislému Kosovu ve spojené Evropě dobrý odhad, trpělivost a Boží požehnání.

Je početně zastoupen i diplomatický sbor a těší mě, že v zastoupení opět jednoho nositele Karlovy ceny,- neboť jednou jsme propůjčili Karlovu cenu celému maďarskému národu, protože v roce 1989 otevřel železnou oponu,- mohu přivítat maďarskou generální konzulkyni paní Barany. V Maďarsko-rakouském spojenectví a za nositele Karlovy ceny Wolfganga Schüssela, spolkového kancléře Rakouska, zdravím generálního konsula Lassmanna, zastupujícího generálního konsula České republiky, který již od pátku je po všechny dny s námi, vedle toho zdravím a v našem středu srdečně vítám pana konsula Loscheka a pana konsula Ossiaka z polského konsulátu.

Milí krajané, z České republiky nás vždy navštěvovali jednotliví politikové, podle toho, zda byly volby přede dveřmi nebo ne. Před volbami zde nebyl nikdo, - po volbách nás navštívil jeden nebo druhý statečnější politik. Ale jsou stovky lidí z české civilní společnosti, kteří zcela uvědoměle, ať je to doma populární nebo ne, své svatodušní svátky vždy znovu spojují s námi zde v Norimberku nebo v Augšpurku. Za všechny zde mohu ze srdce přivítat presidenta české Panevropské unie, profesora Kučeru, pana Ballinga, člena německo-českého fondu budoucnosti, jednoho mladého českého politika profesora Houwitschu, a našeho krajana,- ale i ten jev německo-českých rozhovorech takříkajíc českým zástupcem, - Waltera Piverku. A spolu s ním mnohé lidi z České republiky, kteří i na naší pouti jsou přítomni svými stánky.Navíc včera večer při národnostním večeru vystoupily zde dvě dětské skupiny a já jim musím něco sdělit. Po vystoupení těchto skupin, které nádherně zpívaly, jsem hovořil s mnoha lidmi a tu mi jeden z nich s hlubokým zaujetím sdělil něco velice pěkného : " Víte, co bylo na tomto večeru velkolepé? Ty děti sem přišly tak samozřejmě, že jim už nikdo nemůže namluvit, že sudeťáci jsou lidožrouti."

Hovořil jsem o tom, že potřebujeme spojence v politice a jsem proto rád a šťasten, že k nám dnes přišli i zástupci různých stran a mandátových rovin. Z Evropského parlamentu zdravím velmi srdečně své kolegy Markuse Ferbra a Martina Kastlera. Markus Ferber je předsedou skupiny CSU- Evropa a rozhodujícím způsobem se postaral o to, abychom svým zdrženlivým chováním při odsouhlasování v Evropském parlamentu zřetelně naznačili, že jsme pro český národ, zdravíme český národ v Evropské unii, ale na protiprávnosti dekretů v EU nijak neubylo. Tato rána musí být nadále uzdravována stejně jako před touto událostí.

V osobě Martina Kastlera zdravíme zcela mladého poslance z oblasti Norimberka, který sám pochází z naší skupiny. Jeho matka je, pokud vím, z Vejprt. Velmi mě těší, že v něm mohu představit mladého krajana z Evropského parlamentu.

Podporu potřebujeme přirozeně také v Německu, a, milí krajané, na základě vyhlášené péče německého Spolkového sněmu měly by být ve skutečnosti všechny německé politické strany, ale především sama Spolková republika Německo, zastoupené spolkovou vládou zavázány, aby se za sudetoněmeckou menšinu, její práva a její zájmy zasadily. Ale sami jste viděli, že od současné spolkové vlády nemůžeme bohužel nic očekávat. Když na naléhání českých sociálních demokratů byl českým parlamentem schválen nevyslovitelný zákon o svatořečení Beneše, marně jsme čekali, že spolkový kancléř Schröder svým pražským soudruhům konečně jednou vyčte levity O to jsme však šťastnější, že zde máme ze Spolkového sněmu tři zástupce spolkové frakce CDU / CSU. Z nich zdravím především předsedkyni Svazu vyhnaných, která se neúnavně zasazuje za středisko proti vyhnání, které ze všech sil a z plného srdce podporujeme. Zdravím v našem středu Eriku Steinbachovou. Spolu s ní zdravím jednoho z našich nejvěrnějších přátel a spojenců, totiž Christiana Schmidta a našeho krajana Matthiase Sehlinga, dnes zastupujícího spolkového předsedu sudetoněmeckého landsmanšaftu.

Milí krajané, je to pro nás veliká čest, protože Bůh ví že to není samozřej-mé , že s naším předsedou vlády a ochráncem, kterému děkujeme za jeho neúnavné nasazení a jeho každoroční účast na sudetoněmeckém dni, přišel docela velký počet členů bavorské státní vlády. Naše patronátní ministryně Christa Stewensová, která s námi tráví celý konec týdne a vynikajícím způsobem vykonává svůj patronát. Mnoho srdečných díků. Náš zastupující předseda vlády, jako věrný přítel sudetských Němců, Günther Beckstein.

Dnes během mše, kdy jsem naslouchal našim třem biskupům, byl jsem již ovlivněn způsobem, kterým kázali mír, pravdu a lásku k bližnímu. A nejen kázali, ale vydávali tomu svědectví i svým životem. Musel jsem proto myslet na velkorysost, se kterou Günther Beckstein, právě jako křesťan v politice, podporuje tuto cestu míru, pravdy a lásky a tyto kazatele míru, kteří i v práci naší krajanské skupiny poznávají svůj úkol, ale který současně s nepoddajnou tvrdostí zákona pronásleduje kazatele nenávisti, což bych rád přál všem zemím.

Těší mne, milí krajané, že i bavorští sociální demokraté, tedy opozice v bavorském sněmu, je zde dnes zastoupena svým poslancem,- dokonce sudetoněmeckého původu,- Christou Maasovou: buďte srdečně vítána. Z Hessenska sem přišli vyhnanci z pověření ministerského předsedy Kocha, náš krajan Friedrich a poslanec sněmu Ortmann Přišlo i mnoho komunálních politiků - v jejich zastoupení smím jmenovat pana starostu Förthera zde z Norimberka, Gero Kollmera, jakožto městského radu z patronátního města všech sudetských Němců, Řezna,pana starostu Balleis z Erlangen, pana zemského radu Reicha zde z norimberského kraje, který je naším krajanem, presidenta okresního města Jungwirtha z Oberbayern, který je rovněž naším krajanem, a zástupce úřadů, institucí a svazů, které nemohu zde všechny vyjmenovat, kteří by se však neměli proto cítit méně vítáni.

Milí krajané, na začátku jsem hovořil o tom, že rámcové podmínky se změnily, ale naše cíle že zůstávají stejné. A to je podstatné. Naším prvním cílem je opatrovat naše veliké společenství sudetských Němců a stále silněji do něho vtahovat příští generace. To se děje mnohými činnostmi jako jsou například kongresy pro mladší s střední generaci, a je přirozené, že se tato setkání stávají velkou rodinou slavností sudetských Němců. Protože dnes, když existují sudetští Němci, existuje i barevná mnohost Evropy. Bez sudetských Němců by byla Evropa nekonečně ochuzena. Představte si třeba tuto veletržní halu bez vlajek, bez květin, bez Vás všech - bylo by to nanejvýš smutné. A taková by byla i Evropa bez sudetských Němců.

A to je můj druhý veliký cíl, milí krajané. Pěstujeme svou kulturu ne jen v muzeích, ale rozvíjíme ji také dál v současných podobách jako pouto mezi generacemi, jako svazek mezi lidovými skupinami. Naše sudetoněmecká kultura, kterou můžeme znovu obdivovat v její jedinečnosti v Halle, tato kultura musí být zachována. Apeluji proto na spolkovou vládu, aby ukončila holoseč v práci vyhnanců. Nechceme se dožít po vyhnání z vlasti také vyhnání z kultury a dějin Evropy.

Třetí veliký cíl, milí krajané, je - již jsem to řekl, - zahojení ran. Zahojení ran, které není možné ze dne na den, a které mnozí politikové povrchně přecházejí a znevažují. Proto, milí krajané, je tak důležité, abychom se namáhali uspět v českém národě a především v jeho mladé generaci na základě pravdy a práva. Bez pravdy a práva neexistuje žádný zdárný společenský život ve střední Evropě. Proto jsem šťasten, že jsme před rokem otevřeli svou kancelář v Praze, jejíž vedoucí Barton je zde, a která koná úspěšnou práci.

Milí krajané, slyšíme-li na druhé straně mnohé záporné hlasy, může člověka zachvátit beznaděj, ale my nerezignujeme. Především proto ne, že lidská práva neznají rezignaci, ale plné nasazení. Sám si pak vyvolávám před očima, když mi, vzdor mé optimistické povaze, hrozí beznaděj, dějiny těch, kteří by se radovali, kdybych se poddal. Pak nad skepsí vítězím. A v tomto duchu se chovejme i v naší sudetoněmecké skupině.

A máme pak ještě čtvrtý veliký úkol a to je nasazení pro právo. Evropská unie se definuje jako prostor nasazení pro právo. Těšíme se, že naše vlast dnes patří k této oblasti svobody a práva, a ne do oblasti chaosu, libovůle a diktatury. Ale protože tomu tak je, trváme na odstranění pokračujícího bezpráví, které diskriminuje v České republice tak jako dříve naši menšinu. Rád bych právě tyto krajany zde přivítal, svaz Němců nebo zemské shromáždění s paní Kunzovou, a kulturní svaz s paní Hurnikovou v čele.

Skutečně věřím, že tato Evropa, jak si dnes stojí, je přinejlepším jen hrubou stavbou. To, co nám nyní přísluší, je odstranit špínu, odpad a vlhkost, které nepatří do dějin, které, pakliže se jich nezbavíme, hrozí celou stavbu rozežrat. Proto musí základy i zdi projít generální asanací. To je náš úkol v této rozšířené Evropě. Ovšem také vnitřní zařízení musí odpovídat. Nechceme žádného centralizovaného molocha, chceme především evropské skupinové právo, které si tohoto názvu zaslouží. Zde nám rostou na příkladu Maďarska, Rakouska, i ostatních zemí noví spojenci a noví přátelé. Proto, milí krajané, převezměme dnes v tomto projevu nové úkoly. S veškerou energií a s plným elánem.