Posselt a „střet generací“

Gernot Facius

Volný překlad pro České národní listy P. Rejf

Bylo to léto vzpomínek, které se nyní končí, 70 let po konci války, 70 let po Postupimské konferenci, 70 let od začátku vyhánění. Ale i 65 let Charty německých vyhnanců. Skvělý čas pro politické a historické prohlášení. O následující otázce nebylo ani v Praze, ani v Německu, vážně diskutováno, protože byla skoro všude záměrně tlačena na okraj: Skutečně nebyla v roce 1945 žádná jiná alternativa k "etnickým čistkám"? Označení za nemožné téma se používá nejčastěji, pravděpodobně proto, že to bylo těžké? Otázkám o morální a politické moudrosti operace se bylo vyhýbáno. Mnohem raději se to vysvětlovalo jako "produkt jedinečné historické situace, která může být hodnocena pouze sama o sobě", jak píše americký historik R. M. Douglas ve své knize „Ordnungsgemäße Überführung" (Sanitární převedení)". Pro něj je "mimořádné" to, že vyhnání je stále obhajováno odborníky s argumentem, že bylo skutečně nelidské, ale bylo odůvodněno jeho výsledkem.

"Deportace" s přidruženou likvidací politických a hospodářských struktur však vypráví jiný příběh. Navíc, některé distributoru nepříjemné věci padají pod stůl. Bylo zapomenuto například, že mezi sudetskými Němci bylo vysoké procento kvalifikovaných politiků, kteří v poslední době v roce 1938 bránili společný stát Československo. Posedlost Konráda Henleina a jeho sudetoněmecké strany, dnes běžně připomínaná v českých politických kruzích a médiích, stejně jako v neinformovaných německých kruzích, zakrývá skutečnost, že sociální demokracie byla ve velkých částech sudet dlouho dominantní politickou silou. Celý demokratický potenciál byl ignorován po kapitulaci nacistického systému, jako nepoužitelný pro sdílený nový začátek. Proč?

Na zvláštní, zejména psychologické motivy, upozornil slovenský historik Jan Mlynárik (pseudonym "Danubius") v roce 1979, tedy stále ještě v původním režimu. To vyústilo u "Danubiuse" v jeho poukázání na "Tezi o německém obyvatelstvu" v níž bylo méně touhy po bezpečnosti nebo neporušenosti československé poválečné struktury, ale spíše úmysl tehdy působících politiků, pro jejich vlastní neslavnou "Mnichovanskou" minulost, když se skončila válka. V tomto byla příčina "neužitečných" útoků na sudetské Němce. Obecné přání obyvatel sehrálo důležitou roli, "ne-li spolupráci", aby ztotožněním se s vítěznými mocnostmi v první světové válce a pomocí "hrdinských činů" proti bezbranným napravili svou vlastní nečinnost. Masakr v Brně, Ústí, Žatci a Přerově, abychom jmenovali jen několik příkladů v tomto směru. Byly to ne "spontánní" akce, ale byly řízeny shora. Na obecní úrovni byla uskutečněna v tomto roce 2015 řada dobrých akcí, k distancování se od těchto činů. V Brně, Ústí nad Labem a jinde. Oficiální Praha, jak se dalo očekávat, mlčela.

Autor vzpomíná na rozhovor, který měl s kardinál Miloslavem Vlkem v jeho rezidenci na jaře roku 2007. Vlk bědoval nad nedostatkem morální dimenze v české politice a selhání "transformace srdcí": "Úroveň politiky je opravdu pod nulou". V zahraničí má všechno svůj řád. Česká republika je nyní jen součástí EU, "komunismus se sice zhroutil, ale v myslích je zde pořád. Také u politiků." Trvání odmítání čestného historického odkazu a konstruktivního dialogu také vyvolává u starších lidí a starých lidí mezi vyhnanými rezignaci. Snad také u mladších, kteří se nechtějí spokojit jen s politickými frázemi. To znamená, že nelze dost často opakovat pozoruhodně pozitivní aspekt, když srdce etnické skupiny navrhuje porozumění se sousedními českými lidmi. Ale srdce také pro to vyžaduje podněty, ale ty je možné vidět ze strany vládců na Vltavě jen stěží.

Ani respektování Václava Havla celým demokratickým světem, neumožnilo změnu k lepšímu. Publicista Jaroslav Šonka správně poznamenal: "Ačkoliv padl před čtvrt stoletím komunismus, odrazilo se to jen v malých sektorech společnosti", shrnul nedávno v novinách Sudetendeutschen Zeitung ".

"Střet generací by byl v naší etnické skupině zničující a nešťastný." Tento citát je sedm let starý a pochází od Bernda Posselta. Tehdy mluvčí SL varoval, že situace tak daleko ještě není. Po konci února navržený, ale ještě nepotvrzený pozměňovací návrh je trhlinou pro landsmanšaft. Leží jako kotě, je otevřený. Alespoň část zkušené generace vyjadřuje nedůvěru usmiřovací rétorice a la Posselt, stejně jako škrtání ve starých stanovách majících za cíl "znovuzískání vlasti" a upuštění od restitucí nebo nároků na náhradu škody. Pobočky SL vznášejí obvinění za zrady etnické skupiny. Zejména v posledních desetiletích, jakýkoli racionálně uvažující sudetský Němec nepovažoval slovo "znovuzískání" za skutečný územní nárok. Protože pojem "vlast" znamená, jak napsal zklamaný krajan do "Münchner Merkur", nejen zeměpisné místo, ale také "emocionální záležitost": "Čechy, Morava, Sudetské Slezsko byly naše společná vlast. Staré trauma nás bolí pořád. To nemůže funkcionářské vedení patrně pochopit. "Také to samozřejmě negují hlasy, že ne každý malý paprsek naděje ve stále komplikovaných (sudeto)německo-českých vztazích se má chválit jako "průlom". Varují před předpokládanou poslušností a klopýtavými kroky. A nemuselo k tomu dojít, že ti zklamaní se spojili v "Alianci pro ochranu zájmů sudetských Němců". Čeští politici, kteří v mnichovské centrále sudetských Němců aplaudovali jejich "modernizaci", mohli kritikům jejich partnerství ve smíření s Posseltem snadno vzít vítr z plachet, a to konkrétními signály vstřícnosti. Doposud však není nic k vidění. Naopak. Z předvolební kampaně na prezidenta v roce 2013 se vynořil na světlo Miloš Zeman jako vítěz - stále trvá národně politická fronta - v rozmezí od krajní pravice zcela doleva. Bezstarostně využívá stará obvinění, založená na produktech kolektivní viny vyhnaných spoluobčanů. Jako kdyby věděl, co má uvařit, uvedl Jiří Pehe, kdysi blízký spolupracovník Václava Havla, v novinách "Právo". Ve zdravých společnostech je minulost jako uklizený dům, z kterého se může člověk podívat do budoucnosti, a to i v případě, že by mohl mít tmavé rohy ". Pro nás minulost zůstává, bohužel, bažinou, ze které se opakovaně čerpá nejen pro budoucnost, ale také se přítomnost opakovaně mění v podvod populistickými výkřiky a kádrováním", napsal Jiří Pehe před dvěma lety. Co se od té doby změnilo?

Tento komentář od Gernota Faciuse se objevil se v Sudetenpost, vydání 9, ze dne 3. září 2015.

Sudetoněmecká tisková služba (SdP), Rakousko, Vídeň, 09.9.2015