Poslední naděje EU - válka na Balkáně?

Dmitrij Něrsesov

EU prochází největší hlubokou krizí ve své historii. Odchod Británie, pokračující těžké problémy v Řecku, neustávající migrace, doutnající válečné konflikty na Ukrajině a na Balkáně, zhoršení vztahů se sousedy, Ruskem a Tureckem – všechno toto spolu s nepříznivými pro EU změnami v politice USA podrývá jednotu unie a zbavuje ji budoucnosti, do nedávna tak skvěle vyhlížející.

Po summitu EU na Maltě, kde Tusk „plakal“ nad situací, je další summit v Bruselu. Ten musí dát odpovědi na otázky položené Tuskem. Otázka jednoty EU bude řešena cestou Evropy dvourychlostní. Ta existovala již po takzvané první vlně rozšiřování, kdy byly do tehdejšího Evropského hospodářského společenství přijímány Řecko, Španělsko a Portugalsko – země s mnohem slabšími ekonomikami než zakládající Německo, Francie a státy Beneluxu.

Na jednorychlostní integraci byl celý projekt převeden ve chvíli, kdy se EHS měnilo na EU a bylo zavedeno euro (devadesátá léta). Další vlny rozšiřování, při nichž byly přijímány země východní Evropy, byly realizovány připojením nováčků k zemím „staré Evropy“ s jejími normami a tempy. Dnes je jasné, že vše bylo uděláno podle německého integračního modelu, aby se Evropa stala jednotným ekonomickým a politickým prostorem, fungujícím podle pravidel stanovených Berlínem, ať to stojí, co to stojí. Skutečnou cenu jednoty podle Německa je možno hodnotit na příkladu Řecka, které má prakticky zničenou ekonomiku, obyvatelé postrádají většinu sociálních výhod a garancí – v podstatě budoucnost. Platit musejí nejen Řeci, ale německé experimenty jsou drahé pro všechny ostatní, zejména nováčky včetně Bulharů a Rumunů.

Za těchto podmínek je odchod Británie z EU vážnou ranou plánům Berlína vytvořit „ekonomický reich“. Londýn bude alternativním centrem organizování evropského prostoru nové americké administrativy, která potřebuje Evropu „zkrotit“. Není pochyb, že Anglosasové budou v EU podněcovat nespokojenost a lákat k sobě ty, kteří nejsou schopni snášet německý „Ordnung“.

Šéfové EU se musí starat o zachování toho co ještě zachovat jde. Na mini summitu ve Versailles hlavy Francie, Německa, Španělska a Itálie rozpracovaly iniciativu k návrhu dvourychlostního modelu EU, kdy silní se budou přednostně integrovat a slabí budou zůstávat pozadu, pokud nebudou souhlasit s posílením integračních opatření, což ve skutečnosti znamená úplné podřízení diktátu Berlína a Paříže.

Plán vyvolal u slabých odmítnutí. Polsko, které dávno dychtí po vedení bloku zemí „nové Evropy“, svoje námitky vyslovilo. Polská ministerská předsedkyně proti dvourychlostní Evropě vystoupila na summitu v Bruselu. Odpověděl jí na to francouzský prezident, který Polákům pohrozil odnětím evropských dotací. To polskou premiérku rozhořčilo a uvedla: „Jestli někdo říká: špatně jednáte a nedostanete peníze – nemůžeme takové prohlášení přijmout.“ Podobně to bylo před léty, kdy Varšava podpořila americký plán útoku na Irák a tehdejší francouzský prezident Chirac ji setřel větou: „Polsko promeškalo jedinečnou možnost mlčet.“

Za poznámku stojí, že proti přijetí států bývalého sovětského bloku do EU se ve své době horlivě stavěl zakladatel Národní fronty Jean-Marie Le Pen. Poukazoval na „polské instalatéry“, kteří určitě seberou práci svým francouzským kolegům. Nyní patrně mazaného instalatéra nahradil hrdý šlechtic, který neuznává žádné příkazy o tom, co by měl dělat, a nebude mlčet.

Vedle toho se nyní ještě objevil turecký janičár. Od dřívějšího úmyslu přijmout Turecko do evropské rodiny došla EU až k odmítání pouštět turecké ministry na jejich zastupitelství. Janičáři obviňují Evropany z fašismu (patrně nemají správnou představu, co ten termín znamená) a Evropané rozhánějí masové akce Turků, čímž se fakticky vměšují do přípravy referenda o změně ústavy v Turecku. Přitom Evropa musí chápat, že konflikt s Tureckem ji ohrožuje přinejmenším zesílením migrace. Ankara dosud do určité míry brzdí příliv běženců z Blízkého a Středního východu. Jestliže s tím skončí, přijdou nové statisíce na Balkán a dál do Evropy.

Není v tom náhodou úmysl? Rozpoutat na Balkáně nový konflikt, aby se sousedé vystrašili a přijali podmínky francouzského a německého jádra EU? Francie má na kontinentě nejsilnější armádu, má také jaderné zbraně a v Německu je nejsilnější ekonomika a stále posilující armáda. Zkušenost je, že „druhá vlna“ rozšíření nastala po balkánské válce, při níž NATO zničilo Jugoslávii.

Převzato z Pravda.ru

14. března 2017

outsidermedia.cz