Populismus a síla slova
26. brněnské sympozium „Dialog uprostřed Evropy“
(2. část)
Slova „Střední Evropa“ a přesně „Centrální Evropa“ jsou interpretována různě, v závislosti na regionu nebo zemi, a často spojována s historickými pozadím. Kromě toho se síla slov často projevuje u slova „národní oběti a u špatných mýtů“ - zřejmě s redukcí na etnické otázky. Jako pozitivní příklad uvádí Pelinka Švýcarsko, kde je „schopnost sdílení moci a demokracie“ dobře definovaná. Přemýšlejme jako mluvčí o nové definici „národa“ - o vnímání sebe sama nebo občanů bez etnického zúžení, je to otázka diferenciace. Pelinka navrhuje s ohledem na nové evropské struktury, čtyři visegrádské země, Maďarsko, Českou republiku, Slovensko a Polsko, doplněné o Německo. Podle hodnocení Pelinky ovlivňoval vždy Evropu islám. Evropské hodnoty jsou univerzální a kontinent je sekulární. „V Evropě je svoboda náboženského vyznání.“ Střední Evropa je pro Pelinku integrační koncept a má význam, „když budou opuštěny tvrdé limity myšlení národ-stát. Střední Evropa bude v nebezpečí, když se „bude spoléhat na národní přístup“, bilancoval. Jako řešení doporučil přijetí několika identit.
Panelová diskuse „Populismus 21. století a jeho prameny“, byla vedena v sobotu ráno profesorkou Barbarou Krauseovou. Koncepční definici poskytl politolog Marcel Lewandowsky: „Populismus je v nějaké formě součástí politické ideologie,“ vysvětlil, a odkazoval se na aspekty „obhájce lidu“ a „mobilizace lidí proti politickému establishmentu“. Lidé, kteří přijímají populistické názory jsou, jak politolog uvedl, kromě nezaměstnaných a nepřizpůsobivých ti, kteří byli tzv modernizací poraženi, nízkopříjmové skupiny. Důvodem je, podle Lewandowskeho, pocit relativní deprivace. Deprivace, nízký politický zájem, dojem, že právo a politici nemají o ně žádný zájem. Pocit, že jednotlivec nemůže dělat nic a odvolání nahoru ničemu nepomůže. „Úkolem je sdělovat lidem s těmito pocity, že individuální aktivita něco přináší“ zdůraznil Lewandowsky. Reformy jsou však potřeba. Významné změny v přijímových charakteristikách a jejich hodnoty popsal Lewandowsky od doby šedesátých a sedmdesátých let, kdy byla významně zvýšená prosperita.
Dnes se často šíří neonacionalismus jako opozice vůči liberální globalizaci, uvedl společenský vědec profesor Pavel Barsa souvislosti populismu. Ale elitářství v reakci na populismus představuje, podle Barsy, hrozbu. Kromě toho podmínky jsou velmi odlišné, když se podíváte na současné prostředí ve Spojených státech.
„Moderní populismus se také stal spikleneckým“, uvedl slovenský spisovatel Michal Hvorecký. Je od něj jen malý krůček k nebezpečným trendům, jako je antisemitismus, pod dojmem fiktivních hrozeb. V současné době se daří mobilizace lidí, kteří myslí, že hrozí bezprostřední nebezpečí, řekl Hvorecký. V jeho zemi, Slovensku, je levicový populismus pevně usazen, a to zejména v důsledku stále se šířící chudoby. Ta má zase svůj základ v zásadní systémové změně v posledních dvou desetiletích. Ale také strach z cizích lidí a uprchlíků je důvodem pro růst populismu. Jako sjednocující slovenské myšlenky a hodnoty jmenoval tři klíčová slova francouzské revoluce „Liberté, Egalite, Fraternite“ (svoboda, rovnost, bratrství). „Nové univerzální ideje pravděpodobně nelze nalézt “. Sjednocující ale může být také tolerance.
Důvtipný postup populismu osvětlil novinář Peter Techet. „Prostřednictvím demokracie má být liberální, reprezentativní demokracie zrušena.
Často je postoj vůči institucím a hodnotám liberální demokracie zřetelný a argumentuje se zájmy lidu. Populismus není přímo použitelný k diktatuře, ale k neliberální demokracii. „Voliči AfD jsou například, podle Techeta, převážně ze segmentu s nadprůměrným příjmem a jejich výběr je dán strachem - ale ne v osobní oblastí – pro volbu jejich rozhodnutí.
To, že násilí a nenávist se z politické diskuse neztratily, uvedl Marko Schiemann, poslanec saského parlamentu, člen CDU - a to i na základě zkušeností v jeho rodném městě Bautzenu. Také citoval dopady globalizace jako možný ukazatel nebezpečí pro hodnotovou strukturu křesťansko-židovských prvků v evropských zemích, se kterými jsou v ohrožení hodnoty demokracie. „Demokracie musí v hodnotové struktuře všech a v sociálním diskursu zůstat“, požadoval Schiemann. Zdůraznil ale význam domova - „hodnot, které udržují soudržnost a vytvořily se v důsledku hořkých zkušeností z minulých stoletích“. Ale je také důležité sledovat nový vývoj - především globalizaci.
Závěrem setkání se zabývala panelová diskuse centrálním problémem na téma „Co dělat? Hledání léku proti zničení našeho světa prostřednictvím populismu. „Její moderování bylo povinností historika Ondreje Matějky. Předsedkyně Nadace Hannse Seidela, profesorka Ursula Männleová, vyzdvihla tři charakteristiky populismu „zjednodušování, démonizaci, svádění“ a doporučila popřípadě odstranit nároky na absolutnost v pedagogické práci či v každodenním životě, aby bylo jasné, že v mnoha případech absolutnost nedává jednoduchá řešení. Vzestup populistických skupin může také přinést, podle Männleové, ztrátu důvěry v demokracii a v politiky. Ale „dezorientace v rozmanitosti informací“ přispívá k nejistotě, zde by bylo třeba nabídnout pomoc v oblastech hodnot, demokracie a právního státu – a ty také bránit.
Bývalý český premiér a evropský komisař Vladimír Špidla uvedl populismus zejména v souvislosti s technologickým pokrokem a budoucími změnami, s využitím umělé inteligence a internetu a zčásti se selháním institucí. „Z lidí se stanou masy,“ poznamenal sociální demokrat, je třeba bojovat za důležité hodnoty. Pro demokracii, tvrdí Špidla, jsou důležité fungující lidové strany. Klíčové úkoly mají podle něj média a školy, které jsou nejvýznamnějším univerzálním vzdělávacím a socializačním systémem.
Nezařazená poslankyně Bavorského zemského sněmu Claudia Stammová měla na mysli zejména populismus na pravém křídle, který ale není tak silný, jak se chová. „Nemluví pro Němce. Většina Němců se cítí v bezpečí. Ale musíme poskytnout menšině hlas,“ aby nechyběl sluch pro menšiny, varovala Stammová. Často chybí jasný postoj lidí či politiků proti populistům. Řeč s jasnými fakty a proti vyprávěcím aspektům – je pro dialog důležitým nástrojem. Stammová ukázala na pět úkolů v boji proti populismu: vytvoření demokratické Evropy, prosazení mladých lidí, odstranění sociální a ekonomické nespravedlnosti, slušné jednání s ostatními i s tvrdými argumenty, žádný strach z pravicových populistů - „spíše proti nim bojovat“.
Aktivity občanské společnosti zdola favorizoval polský historik Robert Zurek. Ale také vidí nejistoty vzhledem k velmi rychlým změnám, a tím k nutné obraně hodnot. Z tohoto důvodu je třeba posílit občanskou společnost a informovanost občanů. Podobně Zurek navrhuje řešit změny v komunikaci přes internet a v rychlosti přenosu informací. Zacházení s nimi a design nového světa komunikací musí být ošetřeny ve škole, stejně jako v neformálním vzdělávání. „Dokonce i historické vzdělání je důležité,“ ukázal na další opatření a velký význam seniorů - svědků.
Vymezení populismu, extremismu a míry populismu k demokracii patří, diskutoval v Rusku narozený a nyní na Slovensku pracující politolog Grigorij Mesešnikow. „Na Slovensku byly od převratu populistické a autoritářské strany, které rozkládají demokracii, u moci. Ale slovenská liberální demokracie přežila,“ bylo jeho hodnocení. Také poukázal na selhání politických elit, které často ani nekomunikovaly s obyvateli.“ Sociální narušení musí být vnímána. Populisté a extremisté uspívají, protože znovu a znovu kvasí nespokojenost", popsal Mesešnikow tyto důležité faktory. Skutečnost, že téměř ve všech státech a společnostech v Evropské unii existují populisté, je výzvou. „Proti tomu se musíme postavit,“ řekl. V opačném případě hrozí nebezpečí, že populisté demontují EU zevnitř.
Sudetendeutsche Zeitung, 28.4.2017, str. 3, Markus Bauer
Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf