Poprvé o sociálním dumpingu 

Evropský parlament přijal zprávu kritizující praktiky sociálního dumpingu, který je provozován v rámci Evropské unie.

   Je to zpráva svým způsobem přelomová, protože podle některých ekonomů i vlivných politiků nic takového jako sociální dumping vůbec neexistuje.

  Jestliže například firma z východu Evropy pošle třeba do Německa na pár měsíců pracovat zedníky, instalatéry anebo montéry za mzdu výrazně nižší, než jakou vyberou za stejnou práci jejich němečtí kolegové, nejedná se prý o neférový dumping, nýbrž o zcela férovou konkurenční výhodu.

   Na této úrovni se lze přít o existenci či neexistenci sociálního dumpingu věčně. Zdánlivě na něm všichni vydělají. Vysílající firma má uplatnění pro své zaměstnance a nemusí propouštět, přijímající firma vyrábí s jejich pomocí laciněji a samotný vyslaný pracovník si vydělá i při hodně podprůměrné mzdě v Německu přece jen o něco více, než kolik by si vydělal při průměrné mzdě v Česku.

   Problém je v tom, že podobné praktiky mohou fungovat jedině za předpokladu, že zaměstnanci na východě budou i nadále placeni nesrovnatelně hůře než zaměstnanci na západě.

   Ti, kdo tvrdí, že laciná práce je naší velkou konkurenční výhodou, by měli zároveň uznat, že si tuto výhodu můžeme podržet jedině za předpokladu, že naši ekonomiku trvale odsoudíme do role chudé příbuzné specializované na úkony, které se na západ od našich hranic nevyplatí provozovat.

   Pokud bychom mířili trochu výše a přestali být odbytiště pro práci s minimální přidanou hodnotou, pak by hrozilo, že mzdy u nás porostou a naši vyslaní pracovníci nebudou muset paběrkovat po pár týdnů či měsíců na západě.

   Evropské instituce, které tažení proti sociálnímu dumpingu zahájily, kupodivu v tomto případě hájí náš národní zájem více než ti, kdo se bijí ve svá národovecká prsa.

Prof. J. Keller

Přišlo e-mailem