Radim Panenka
ROZHOVOR S přímou volbou prezidenta vypustili politici z lahve džina, říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz šéfka Suverenity Jana Bobošíková. Ta se obává, že lidé zvolí kandidáta, kterého jim podsunou média ve vleku velkých finančních skupin. Možná kandidátka na prezidentku také odmítla hysterická varování před návratem komunistů k moci.
Proč by Vás lidé měli volit v prezidentských volbách?
Protože mám ráda Českou republiku. Protože si myslím, že by Česká republika měla nadále existovat tak, jak nám ji zanechali naši předkové. A protože jsem připravená pro Českou republiku každodenně usilovně pracovat, a když bude třeba, tak se za ni i prát. Může to vypadat jako fráze, ale v dnešní době, když vidím, jak někteří politici ustupují nejrůznějším tlakům, unijním paktům, lobbistickým tlakům a mnohému dalšímu, tak jsem přesvědčena, že odvaha prát se za vlastní zemi a mít ji rád je důležitá.
To jsou věci, které se dnes bohužel moc nenosí a jsou často shazovány jako nedůležité.
Svoboda a demokracie v pojetí, jak ji známe my, je možná pouze na úrovni státního celku, nikoliv nadstátního celku. Jenom ve státním celku si člověk může ve svém jazyce přečíst volební program toho kterého politika. Pouze ve státním celku může za tím či oním politikem zajít a zeptat se ho, proč hlasoval pro to či ono. Z těchto důvodů si myslím, že je nutné pro svobodu a demokracii státní celky zachovat a je také nutné za to v dnešní době svým způsobem i bojovat a hlavně se za to nestydět. My přece musíme být hrdí na to, že jsme příslušníky nějakého státu s historií. Ne na všechno sice můžeme být pyšní, ale měli bychom nést dál to, co nám zanechali naši předkové.
Máte v historii nějakého politika, jehož si právě pro toto vážíte?
Je to pochopitelně T. G. Masaryk, Edvard Beneš a samozřejmě v roli prezidenta i Václav Klaus. Nerada bych také zapomněla na Václava Havla, který sehrál velmi významnou roli při přechodu k parlamentní demokracii. Otázkou jenom je, jak někteří z nich třeba čelili různým tlakům ať už zvenčí nebo zevnitř, které se parlamentní demokracii snažily rozkládat, to už by ale bylo na hlubší politologicko-historickou diskusi.
Pokud jde o samotné prezidentské volby, co si myslíte o přímé volbě?
Suverenita byla vždy zastáncem přímé volby, ale pouze v tom případě, když by přímá volba znamenala změnu celého ústavního systému. Jak je v tuto chvíli nastavena, je velmi nešťastné a pokud bude tím prováděcím zákonem dovedena do konce a nenastanou změny v dalších ústavních zákonech, tak může dojít k tomu, že prezident zvolený tímto způsobem se stane pouze ombudsmanem voličů. A to ještě ombudsmanem mediálně vyrobeným oproti zbytku politické scény.
Nikde také není psáno, že přímá volba prezidenta začátkem roku 2013 bude. Přestože sněmovna ve středu prováděcí zákon schválila, tak ještě musí putovat do Senátu a tam zdaleka ne všichni patří k příznivcům té přímé volby. Někdo to třeba může zadržovat jen z různých procedurálních důvodů, nejen politických. Dokud nebude přímá volba vyhlášena, tak existují oprávněné obavy, že k ní vůbec nemusí dojít. Velká část politiků si totiž uvědomuje, jakého džina z lahve přímou volbou vypustila.
Mnoho kritiků přímé volby upozorňuje, že lidé nebudou hlasovat ani tak podle svého vnitřního přesvědčení, ale zvolí spíš kandidáta, kterého si vyberou velká média.
Nejen média, ale také koho si vyberou finanční skupiny, které v těch médiích inzerují a zadávají si k tomu průzkumy veřejného mínění. Tato námitka je samozřejmě oprávněná. Stačí se podívat, jací lidé byli nejpopulárnějšími politiky a jak skončili. Třeba Stanislav Gross nebo Václav Fischer. Velmi bych se bránila směšování průzkumů veřejného mínění s politickou zodpovědností danou ve volbách. Ostatně proto říkám, že přímá volba prezidenta, tak jak je nyní zkonstruována, není šťastná. Je ušitá horkou jehlou a neprolíná se do zbytku našeho ústavního pořádku.
Můžete z vašeho pohledu srovnat Václava Havla a Václava Klause jako prezidenty?
Václav Havel udělal obrovský kus práce pro Československo a ČR v oblasti sametového, nekrvavého přechodu mezi dvěma uspořádáními, což považuji za velmi důležité. Na druhou stranu si nemyslím, že Havel na mezinárodním poli hájil české národní zájmy. Podle mého názoru nebyl hrdý na svoji zemi a nepropagoval ji v zahraničí i v oblastech, které prospívají třeba českému byznysu, jako to dělá Václav Klaus.
Václav Klaus jednoznačně mnohem víc zastává zájmy České republiky na mezinárodním poli a mnohem víc brání občanské svobody a parlamentní demokracii před vlivy takzvané občanské společnosti a dalších lobby. Navíc nevím o tom, a to jsem mu dělala poradkyni, že by se snažil nějakými zákulisními čachry, Dřevíčskými výzvami a podobně modelovat politiku zezadu a jinak, než jak voliči rozdali karty. Za to si ho vážím.
Před dvěma týdny sněmovna za nezájmu médií ve stínu Davida Ratha posvětila vznik Evropského stabilizačního mechanismu (více ZDE). Váš postoj k tomu je jasný. Věřila jste, že by to mohlo dopadnout jinak?
Ne, tomu jsem bohužel absolutně nevěřila. Většina zákonodárců vůbec neví, o čem hlasuje. Většina z nich vůbec nečte to, o čem hlasuje. Ti lidé tomu nerozumí a nejsou vůbec ochotni přijmout jakoukoli diskusi o důsledcích svých činů. Je mi to samozřejmě líto, ale bohužel mě vůbec překvapuje, že poslanci odhlasovali něco, co může v okamžiku přijetí eura občany České republiky na dlouhá léta dopředu poznamenat.
Nedávno jsem při čtení jedné knihy narazil na slova Vladimíra Špidly, že si naše země členstvím v EU trvale zajistí mír. Co si o tom zpětně myslíte?
Nechci si hrát na vědmu, ale já jsem už v době schvalování Lisabonské smlouvy říkala, že způsobem, jakým se doválcovala, může dojít k tomu, že v Evropě vzplanou konflikty, a že si nepřeji, aby nedej Bože, skončily nějakým požárem či válkou. Dnešní události byly předvídatelné. Je otázkou, co bude pro politické elity, které se zatím chovají velmi nezodpovědně ve smyslu propagandistické ideje, impulsem tomu, aby se konečně podívaly realitě do tváře a změnily v EU kurs.
Současné dění v Evropské unii je opravdu expres do chudoby a chudoba nebývá nositelem ušlechtilých činů. Říkat dnes tváří v tvář tomu, co se děje, že Evropská unie je zárukou míru, já považuji za mírně řečeno naivitu.
Představme si, že jste byla zvolena prezidentkou České republiky. Jak byste k problematice EU přistupovala?
V rámci svých pravomocí bych nepřipustila přenos dalších pravomocí na orgány EU. Za druhé bych také hojně využívala pravomoci prezidenta republiky, která je daná ústavou, a to je chodit na jednání vlády, chodit na jednání Poslanecké sněmovny a Senátu a hovořit tam. A snažila bych se přesvědčit odpovědné činitele k tomu, aby udělali všechno proto, aby vyvázali Českou republiku z povinnosti přijmout euro, protože ať už eurozóna dopadne jakkoliv, tak Česká republika má pořád právní závazek euro přijmout.
Snažila bych se znovu otevřít diskusi nad znovuuzavřením hranic - a teď prosím, aby to nebylo špatně pochopeno, já si myslím, že obnovení hraničních přechodů a státní hranice neznamená zrušení bezvízového styku v rámci zemí EU. Stačí se podívat, jaké potíže s nelegální imigrací mají třeba ve Francii nebo Německu.
Přejdeme-li k jinému tématu, co korupce? Myslíte si, že je to s naší zemí tak špatné, jak se denně píše v novinách?
Podívejte, já osobně nevěřím těm, kteří si udělali z boje proti korupci živnost. A tím nemyslím živnost ve smyslu finančního zisku, ale mediální živnost, přináší jim to publicitu. Věřím těm, kteří každodenně žijí tak, že nepodplatí svého lékaře, odmítnou dát úplatek a raději některou výhodu nemají. Těm, kteří někdy mají tu odvahu, řeknou ne a na korupci upozorní bez jakékoliv mediální slávy a přála bych si, aby takových lidí bylo co nejvíce. Ale opravdu těm, kteří běhají po světě, zakládají fondy a říkají "my vám dáme třeba 300 tisíc, když tohohle napráskáte", těm, kteří pořádají tiskové konference, dělají weby a mají na to trička a články všude v novinách, tak těm já prostě nevěřím. Nevěřím tomu, že by to byli lidé, kteří chtějí svobodnější a demokratičtější společnost. Myslím si, že sledují své zájmy.
Na závěr ještě jedno aktuální téma. Preference KSČM dle průzkumů stále rostou. Jsou podle Vás obavy z nástupu komunistů k moci oprávněné?
Jestli mohu, tak prostřednictvím vašeho periodika nýmandům, kteří toto říkají, vzkazuji, že měli dvaadvacet let na to, aby vymazali komunistickou stranu z politické mapy. Tím nemyslím, aby ji zrušili, ale aby dělali takovou politiku, že by si na politiku komunistů už nikdo nevzpomněl. Tuto šanci absolutně promarnili. Prostě ji promarnili a většina z nich se nyní snaží komunisty strašit. Takže jim kladu tři dotazy. Za prvé: kterými komunisty? Těmi, kteří jsou v ODS, těmi kteří jsou v ČSSD, kteří jsou u Lidovců, kterými komunisty straší? Za druhé: proč tak dlouho sami udrželi KSČM v demokratickém systému, když vykřikují, že ta strana je nedemokratická? A za třetí: jak mohli připustit, že po revoluci byli čtyři premiéři komunisté. Byl to Marián Čalfa, byl to Miloš Zeman, byl to Josef Tošovský a byl to Jan Fischer.
Až na tyto otázky odpoví, tak potom ať straší komunismem. To je moje odpověď. KSČM podle mě není dnešním problémem České republiky. Dnešním problémem České republiky je absolutní neschopnost a zbabělost její politické reprezentace.
www.parlamentnilisty.cz
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz