Politici podpořili čínského držitele ceny míru

Skupina českých politiků spolu s představiteli Člověka v tísni a PEN klubu v rámci společenského setkání vyjádřili podporu čínskému literárnímu kritikovi a disidentovi Liou Siao-po. 

Liou Siao-po u příležitosti mezinárodního Dne lidských práv v nepřítomnosti získal Nobelu cenu míru. Formálně mu byla předána v norském Oslu - čínské orgány jej totiž nepropustily z vězení, kde je vězněn za obhajobu lidských práv. Čerstvý držitel ceny míru je signatářem Charty 08, vzniklé po vzoru české Charty 77 v roce 2008 v Číně. Odsouzen byl na jedenáct let.

Ředitel obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni Šimon Pánek v rámci setkání připomněl, že Nobelova cena míru byla předávána v situaci, kdy si ji nemohl převzít ani nikdo z rodiny laureáta, podruhé v historii. Poprvé se tak stalo před pětasedmdesáti lety, kdy v roce 1935 nacisté neumožnili převzít cenu levicovému novináři a mírovému aktivistovi Carl von Ossietzkemu, který byl vězněn v koncentračním táboře. Pánek též uvedl, že pro čínské disidenty je cena velkou nadějí, jelikož se tím o jejich osudu hovoří po celém světě.

První nominace na cenu míru pro Liou Siao-po vzešly od slovenských a českých zákonodárců. „Česká nominace byla velmi důležitá,“ podotkl ministr obrany Alexandr Vondra (ODS). Setkání v Poslanecké sněmovně zorganizoval Marek Benda (ODS), který vzpomněl i další úspěšnou nominaci vzešlou z české iniciativy. Tehdejší prezident Václav Havel počátkem devadesátých let nominoval na Nobelovu cenu míru barmskou disidentku Aun Schan Su Ťij, která ocenění získala v roce 1991.

Setkání se vedle Bendy, Vondry a Pánka zúčastnili také někdejší ministr životního prostředí Martin Bursík (SZ), bývalá poslankyně a zakladatelka sněmovní skupiny přátel Tibetu Kateřina Jacques (SZ), senátoři Jaromír Štětina (za TOP 09) a Petr Bratský (ODS) nebo předseda poslaneckého klubu ODS Petr Tluchoř. „Skutečnost, že cenu získal neprávem vězněný člověk, má obrovskou a důležitou symboliku v tom, že za ním svět stojí a čínské orgány to nemohou přehlížet,“ uvedla pro prvnizpravy.cz Jacques.

Já osobně jsem velmi rád, že paní Jacgues může svobodně mluvit o světě, ale že nemůže rozhodovat o tom, zda svět za tím čím oním stojí. Myslím, že jde jen o její silná slova, která s realitou mají málo společného. Tyto výkřiky paní „Ou-ou“ ji jistě nebudou katapultovat do další poslanecké funkce.

Zatím má však radit, bohužel, ministerskému předsedovi P. Nečasovi. Sama si v budoucnosti však brousí zuby na post zmocněnkyně pro lidská práva na úřadu vlády. Po odchodu liskoprávníka M. Kocába z funkce je ještě jeho místo teplé. Zasedne-li tam paní Ou-ou, je to jako, když se dostaneme z bláta do louže.

I když tato „zelená“ paní mezi Zelenými ve volbách propadla, najdou se vždy, jak je vidět, jakési „síly“, které zasloužilým havlovcům nějaké to korýtko najdou, a to dokonce hned v aparátu vlády. Líbí se vám to? Mně vůbec ne, zvláště když paní Ou-ou není ojedinělou výjimkou!

I její skupina přátel Tibetu je málo mocná a světu neznámá. Tak už to také zůstane. Ostudy bylo již dost. Snažit se z nějakého státu, který oficiálně ČR uznává, odtrhnout jeho část či podstatně změnit úlohu této části ve složeném státu, je mírně řečeno neslušné. Samozřejmě reakce Číny na tuto snahu byla a je pochopitelně naprosto a zcela odmítavá. Přátelé Tibetu na tom nic nezmění, jen přispějí k zhoršení vztahů s Čínou, o jejíž přízeň usilují i četní světoví politici.

Jistě si dovedeme představit, kdyby tímto způsobem se zasahovalo do vnitřních záležitostí řady jednotlivých složených států, jak by to mohlo dopadnout. Samozřejmě konflikty, i ozbrojenými, mořem krve a hrůznými dopady pro obyčejné lidi. Opět jen nové války, byť třeba lokální, místo míru.

Předseda českého PEN klubu a písničkář Jiří Dědeček v rámci setkání pak představil publikaci vydanou Knihovničkou Českého centra Mezinárodního PEN klubu ve spolupráci s Člověkem v tísni „Od Charty 77 k Chartě 08, Liou Siao-po - život v pravdě“. Takže přece jenom jde také o sebeoslavou akci nejen Charty 77, ale i našeho hlavního disidenta. Zpravidla tomu tak bývá.

„Člověk v tísni“ též organizoval lampiónový průvod, jenž vyšel 12.12.2010, na Den lidských práv, od památníku Obětem komunismu. Přítomní si připomenuli případ vězněného Siao-poa.

V České televizi, samozřejmě především tam jako obvykle, vystoupil i V. Havel se svým „zamyšlením a vzpomínkou“ na vězněného disidenta.

Kruh se nám tak uzavírá. M. Benda, A. Vondra z ODS, stoupenci V. Havla, stojí u zrodu nominace Liou Siao-po na Nobelovu cenu míru. Muziku tvrdí další stoupenci V. Havla, M. Bursík, K. Jacques a představitel „Člověka v tísni“ Pánek i jiní. Hlavní disident pak troubí fanfáry.

Představitelé AI v ČR dokonce došli na čínské velvyslanectví v Praze, aby tam předali „blahopřání“ k udělení Nobelovy ceny míru uvedenému disidentu. Myslím si, že zvláště v tomto případě šlo o výslovnou drzost vůči čínskému zastupitelskému úřadu a Číně. Samozřejmě Číňané na zvonění nereagovali a se zástupci AI se nikdo nebavil. Nepřijal je ani domovník. Takže své blahopřání mohli slavnostně vhodit pouze do poštovní schránky. Připravované divadlo se nekonalo.

Skupinka lidí, několik nestátních subjektů havlovského ražení se snaží, jak jsme svědky, dělat mezinárodní politiku, ostatně to není poprvé a bohužel zřejmě ani naposled. Pokud by však tato politika byla pro naši republiku přínosem, mohli bychom ji uvítat. Ve skutečnosti nám v případě Siao-poa, tak tomu ostatně bylo i dřívějších počinech havlovců, viditelně škodí.

Představitelé Čínské lidové republiky celou uvedenou akci považují za vměšování do vnitřních záležitostí a velmi nelibě hledí na učiněné kroky. Jsou si vědomi toho, že podle podobných scénářů bylo v Evropě již provedeno několik tzv. barevných revolucí. Tyto vždy začínaly pokusy o destabilizaci vnitřních poměrů v cílových státech a končily změnou režimu.

Jistě jsou na světě síly, které by si přály zeslabení Číny, která v hospodářské oblasti již v současnosti silně konkuruje Spojeným státům. Pokud by se USA zbavily „studenou cestou“ čínského rivala, bylo by to pro ně jistě velké a žádoucí vítězství. Havlovci právě tomuto „nenásilnému“ procesu v Číně se usilovně snaží napomáhat. Ostatně tak již léta činili a činí i v jiných zájmových státech. Česká televize je jejich „mluvčím“.

Čeští bojovníci za „lidská práva na celém světě“ se snaží dělat velkou politiku, ač dosud nezvládli na tu malou, domácí. Zapomínají na lidská práva u nás doma. Máme desetitisíce bezdomovců, značné množství žebráků, již dlouhodobě půl milionů nezaměstnaných, přes 10% z celkového počtu obyvatelstva je chudých, v chudobě žije i značné množství dětí a starodůchodců. Dvě třetiny zaměstnaných nedosáhne ani na mzdový průměr. Připravuje se rušení nemocnic, škol, omezuje se provoz na některých železničních tratích. Pauperizace naší společnosti roste. Velmi snaživě a důsledně se o to přičiňuje vláda panské koalice.

Kde je právo obyčejných lidí na život, na důstojný lidský život? V současnosti již nejen lidé bez domova, ale i mnozí další, mrznou v mrazech, předčasně umírají v nedostatku lékařské i jiné péče. Tito lidé nežijí, ale spíše živoří a mnohdy nelidsky trpí.

Proto když mě osloví zástupci nějakých lidskoprávních iniciativ s požadavkem, abych podpořil to či ono na druhém konci světa, vždy jím říkám, aby nejdříve se snažili o zlepšení života našich chudých, zejména starodůchodců, rodin s dětmi, a pak, až to budou viditelně a soustavně činit, podpořím i já jejich „světové“ aktivity. K svému vlastnímu udivení jsem již v nejednom takovém případě zaznamenal souhlas s tímto stanoviskem, ovšem s akcentací, že on či ona, výběrčí peněz či podpisů, o tom nerozhodují, že jsou jen nejnižším článkem určitého subjektu. Proto je obvykle poprosím, aby toto stanovisko svým „představeným“ alespoň tlumočili. Jejich „vrchnost“ asi těžko na ně dá. Já však vím, že jsme alespoň nepatrně v dobrém ovlivnil některého z nich.

Když si vzpomenu na slova pana bývalého prezidenta o sociální republice, kde nebude nezaměstnanost, kde lidé nebudou bydlet v králikárnách, když si vzpomenu na jeho sliby, že svět bude zbaven vojenských bloků, Varšavské smlouvy i NATO, že v globálním rozměru dojde k odzbrojení a zavládne světový mír, a srovnám je s následnou i dnešní skutečností vidím, že nic z toho se nesplnilo. Pokud ovšem nechci bazírovat na skutečnosti, že bezdomovci v králíkárnách skutečně nebydlí. Místo slibovaného míru - války. Sám V. Havel nejen že proslul jako tvůrce nového termínu, humanitární bombardování, ale také jako výrazný zastánce NATO, dalšího zbrojení a různých lokálních válek.

Proto mě současné aktivity havlovců znepokojují. Vše může dopadnout opět zcela jinak, než slibují.

I když část českých politiků podporuje disidenty na celém světě, čeští občané, ve své většině, mají svých vlastních starostí víc než dost. Proto jejich podpora takovýmto aktivitám je malá. Potřebnou halasnost s fanfárami činnostem tohoto druhu dodává část tisku a havlovize.

S využitím internetových materiálů zpracoval J. Kolář

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz