Poláci proti německým útokům protestují, my držíme pusu

Dovedete si představit, že by L. Zaorálek povolal na MZV ČR německého velvyslance, aby podal vysvětlení např. k některým protičeským výrokům německých politiků?  

My bohužel již vůbec ne. Z MZV ČR nám v nedávných dnech odpověděli, že na obvinění H. Seehofera, že jsme se, my, Češi, před dějinami provinili zločinem proti lidskosti, který jsme údajně měli spáchat při vyhnání Němců z Československa, nebudou diplomatickými prostředky reagovat, poněvadž vztahy mezi ČR a SRN jsou tak dobré, jak nikdy předtím.

Z toho vyplývá, že Němci, politici, funkcionáři pochybných německých spolků a společků, nám mohou zcela volně lát, dokonce nás obviňovat z genocida, poněvadž česko-německé vztahy jsou výborné. A budou stejně výborné, i když z Němec, zvláště pak z Bavor, budeme dostávat silně a opakovaně drštkovou.

Toto jednání MZV ČR je zřejmě praktickou ukázkou česko-německého strategického dialogu. Funguje výborně, pro německou stranu. Ta česká je tím černým vzadu. Naše národní české a státní zájmy MZV ČR, jak vidno, nemá zřejmě v úmyslu obhajovat. Ústavní poslanecké a ministerské sliby jsou asi pro někoho jen prázdnými slovy. Pokud tomu tak je, zatím tomu vše nasvědčuje, pak bychom měli uvážit, zda pan ministr a jeho strana si zaslouží, aby dostali naše hlasy ve volbách. Kdo jednou zklamal, a dokonce opakovaně tak činí, nemůže mít naší důvěru.

Nelze tvrdit, že bychom byli zásadně proti ČSSD. Ještě v posledních volbách do poslanecké sněmovny jsme tuto stranu, dokonce na prvním místě, doporučovali všem našim stoupencům v domnění, že jde o stranu nejen sociální, ale i vlasteneckou. Čas, který od voleb uplynul, nás vyvedl z omylu. ČSSD se v současnosti nám jeví jako strana, která stále otevřeněji hraje s německou kartou, k Německu nás přibližuje, ať se nám  líbí, či nelíbí. Na nás se nehodlá ohlížet. Proč bychom se však potom měli my ohlížet na ní?  

Pan ministr Zaorálek by si měl vzít příklad z polského ministerstva zahraničí, které německé okřikování a nářky zásadně odmítá a dokonce se proti nim rozhodně staví. V tom směru by bylo dobré, kdyby pan Zaorálek se alespoň trochu popolštil. Podpořit by pak mohl Polsko, Slovensko a Maďarsko v jejich odporu vůči migračním kvótám, které EU připravuje. Tak bychom se mohli alespoň trochu představit jako součást V 4.

A kdyby náhodou si vzpomněl někdy i na to, že je Čech a že jeho strana se jmenuje Česká sociálně-demokratická, a něco jako Čech učinil, přece slíbil konat ve prospěch republiky, pak bychom byli snad v Jiříkově vidění. Asi bychom řekli, že i marnotratný syn má právo vrátit se do svého domova.

J. Skalský