Podpásové útoky proti Rusku

Byli Češi v době druhé světové války nebo po ní spojenci Japonska? Všichni víme, že nikoliv. Proto nás Novinky překvapily článkem „Je nenormální nemít po 70 letech mírovou smlouvu. Abe chce s Putinem vyřešit Kurily“, publikovaným dne 5.1.2016, v němž drží palce Japonsku. Pokud by na Novinkách jednali v souladu s našimi státními a národními zájmy, měly spíše přinést článek s názvem „Je nenormální nemít po 70 letech mírovou smlouvu. Sobotka by měl s Merkelovou uzavřít mírovou smlouvu, v níž by byla zakotvena i povinnost SRN zaplatit nám reparace.“

Bohužel naše vláda v čele s premiérem B. Sobotkou se již nějakou dobu zabývá zcela jiným tématem, a to tzv. strategickým dialogem mezi ČR a SRN, bez ohledu na mínění značné části občanů, kteří strategický dialog s Německem si nepřejí, ale naopak požadují jeho ukončení a zahájení strategického dialogu se Slovenskou republikou. Slováci jsou nám nejbližším národem. To jednoznačně ukazují výsledky mnohých výzkumů. Němci v něm nebyli označeni za národ nám blízký. To je fakt, který by měl vzít pan premiér na vědomí a v souladu s ním také jednat. Pokud chce mít strategický dialog s Německem, jehož je sám duchovním otcem, jak napsal, měl by předem uzavřít mírovou smlouvu s Německem, která by odstranila nesrovnalosti, slušně řečeno, v česko-německých vztazích, důrazně by je postavila na bázi mezinárodního práva, zvláště pak na Postupimské dohodě a Pařížské reparační úmluvě. A samozřejmě by mírová smlouva s Německem zakotvila i splátkový kalendář, v jehož průběhu by Německo nám urychleně zaplatilo reparace, a znemožnila veškeré protičeské útoky, k nimž již celá desetiletí dochází.

Proč se musíme téměř vždy přiklánět k protiruským stanoviskům a dokonce je více či méně podporovat? Zapomněli naši současní představitelé, že náš národ, naše státnost existují jen proto, že spojenci, z nichž zvláště Sověti, se zasloužili o porážku Německa a tím překazili genocidu našeho národa, jež se chystali Němci dokonat po vítězné válce pro ně? Což zapomněli na slova „lidumila“ R. Hendricha, že Čech v česko-německém prostoru nemá co dělat? Což zapomněli na to, že naše země měly být osídleny Němci? Což zapomněli na 360 tisíc našich lidí, zabitých, zavražděných Němci? Tito čeští mučedníci, společně s německými antifašisty, obětovali své životy, i na frontách druhé světové války, aby náš národ mohl žít, abychom mohli obnovit Československou republiku. Cožpak nám vládnoucí zapomněli na to, že v naší půdě, české i slovenské leží na 144 tisíc sovětských vojáků, kteří padli v boji s nacistickým Německem, abychom my mohli žít? Kolik sovětských matek, žen a dětí se pro tyto mrtvé, kteří již nikdy neusedli v rodinném kruhu, naplakalo, natrápilo? Kolik vdov a sirotků po nich zbylo? Jak žili bez nich? Jak žily matky bez svých „dětí“?

Vděčnost je vlastností lidí žijících v civilizované společnosti. My k ní patříme. Proto bychom měli v souladu s ní také jednat. I když zde byl rok 1968, kdy k nám přišla nezvaná vojska států Varšavské smlouvy, tak ti mrtví sovětští vojáci, kteří padli v r. 1945, s touto akcí neměli nic společného, a proto by se měli těšit naší velké a stálé úctě.

A ještě jeden pohled na předmětný problém. Není toto podsouvání Kuril Japonsku součástí úsilí o postupnou a naprostou erozi spojeneckých poválečných dohod? Když Japonsko dostane Kurily, neměly by být Německu vrácena některá jeho bývalá východní území, např. Kaliningrad, dříve Königsberg? Ten přece Rusové, podle některých profesionálních rusofobů, také anektovali. A neměli by být udělány i další územní korekce ve prospěch Německa? A vůbec neměl by se zbloudilý svět vrátit k „osvědčeným“ pořádkům před první světovou válkou nebo u nás například až před Bílou horou? Vždyť o tom ne nemnozí „politici“ sní. V některých zemích Evropy se prostor kolem nás zalidňuje opět hrabaty, knížaty a svobodnými pány. Dokonce i u nás, kde šlechtické tituly zrušila již na samém počátku Masarykova republika, se „šlechtici“ hnedle rojí. Plno šlechtických rodů se s republikou soudí o majetek v celkové hodnotě minimálně desítek miliard korun, ne-li více. ČR by mohla získat čestný přídomek „republika restitující“. Zaslouží si ho již tzv. církevními restitucemi, s kterými velká většina našeho lidu nesouhlasila a nesouhlasí. Vždyť i zrod těchto restitucí byl poznamenán velkou, do nebe volající nespravedlností. Kšefty s poslaneckými mandáty za trafiky a hlasem jednoho poslance pro návrh zákona, který hnedle poté, co odvolil, nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody, vyměřenému za korupci.

Je pro naší „velkou“ dobu příznačné, že strategický dialog, jak jsme se dozvěděli z webu Velvyslanectví SRN v Praze, koordinují německý velvyslanec v Praze Dr. Arndt Freiherr Freytag von Lorinhoven a politický tajemník Ministerstva zahraničních věcí ČR Dr. Petr Drulák. Jaksi mi, málo známému věci, překvapuje neúplnost této informace. Jistě i v Německu by měl někdo koordinovat strategický dialog, zřejmě by to měl být čs. velvyslanec ve SRN společně s vysoce postaveným činitelem německého ministerstva zahraničí. Nebo koordinace dostačuje jen v ČR? Pokud ano, pak se mi přímo vnucuje otázka, proč tomu tak je? Ale raději uvažujme dále o předmětném problému.

Dr. O. Tuleškov

Přílohy

I. Rusko-japonská válka 1904 - 1905

Zprostředkování mírových jednání se ujaly USA; příměří bylo vyhlášeno 1. září 1905, zástupci Ruska a Japonska v americkém Portsmouthu schválili text mírové smlouvy pět dnů nato, ratifikována byla až 25. prosince t. r. Japonsko získalo jen jižní polovinu Sachalinu, Kurilské ostrovy a poloostrov Liao-tung a byl mu přiznán protektorát nad Koreou…

Více zde: http://r-j-valka.webnode.cz/…/rusko-japonska-valka-1904-19…/

RUSKO-JAPONSKÁ VÁLKA 1904-1905 :: VÁLKA RUSKO JAPONSKÁ

r-j-valka.webnode.cz

II. Záznam rozhovorů předsedy Rady lidových komisařů SSSR s prezidentem USA, 8. února 1945 v 15 hod. 30 minut, Lívadíjský palác, Jaltská konference

Stalin říká, že to vše je v pořádku, ale že by chtěl vědět, jak je tomu s politickými podmínkami, za nichž Sovětský svaz vstoupí do války proti Japonsku. Jde o politické otázky, o kterých Stalin hovořil v Moskvě s Harrimanem.

Roosevelt odpovídá, že jižní část Sachalinu a Kurilské ostrovy budou vráceny Sovětskému svazu.

Co se týče teplého přístavu, v Teheránu Roosevelt navrhoval, aby Sovětský svaz dostal přístav Dairen ležící na konci Jihomandžuské železnice. Roosevelt však o této otázce zatím nemluvil s Čankajškem*. Roosevelt předpokládá, že jsou dva způsoby, jak může Sovětský svaz tohoto přístavu používat. Prvním z nich je zřízení svobodného přístavu, podřízeného kontrole mezinárodní komise. Při druhém způsobu by Číňané tento přístav Sovětskému svazu pronajali. Tento způsob však souvisí s otázkou Hongkongu. Roosevelt se chce vyhnout pronájmu proto, že doufá, že Velká Británie vrátí Čině Hongkong, z něhož se pak může stát svobodný přístav pro celý svět. Churchill bude mít proti tomu určitě důrazné námitky a bude těžké ho přesvědčit, jestliže Sovětský svaz dostane do nájmu přístav na severu. Roosevelt si proto myslí, že jako první krok by bylo účelnější zřídit otevřený přístav.
Stalin se ptá, co si prezident myslí o zachování statu quo Vnějšího Mongolska, Roosevelt odpovídá, že o tom ještě nemluvil s Čankajškem, ale domnívá se, že status quo ve Vnějším Mongolsku má být zachován.
Mezinárodní konference 1943-1945, Dokumenty, Praha, Nakladatelství Svoboda, 1985, str. 283

III. Dohoda, Jaltská konference 1945, únor

Vedoucí představitelé tří velmocí - Sovětského svazu, Spojených států amerických a Velké Británie - se dohodli, že dva až tři měsíce po kapitulaci Německa a po skončení války v Evropě vstoupí Sovětský svaz na straně spojenců do války proti Japonsku za předpokladu:

1. že bude zachován status quo Vnějšího Mongolska (Mongolské lidové republiky);

2. že budou obnovena práva Ruska porušená věrolomným japonským útokem v roce 1904, a to:

a) vrácení jižní části ostrova Sachalinu a všech přilehlých ostrovů

Sovětskému svazu;

b) zmezinárodnění obchodního přístavu Dairenu, kde budou zabezpečeny přednostní zájmy Sovětského svazu, a obnovení nájmu Port Arthuru jako námořní základny SSSR; c) společné využívání Východočínské železnice a Jihomandžuské železnice, umožňující přístup k Dairenu, podle zásad organizace smíšenésovětsko-čínské společnosti při zajištění přednostních zájmů Sovětského svazu, přičemž se rozumí, že Čína si zachovává v Mandžusku plnou svrchovanost;

3. že Sovětskému svazu budou odevzdány Kurilské ostrovy.

Předpokládá se, že k dohodě o Vnějším Mongolsku a o uvedených přístavech a železnicích bude zapotřebí souhlasu generalissima Čankajška. Na radu maršála J. V. Stalina podnikne prezident kroky, aby tento souhlas byl získán.

Šéfové vlád tří velmocí se dohodli, že tylo nároky Sovětského svazu musejí být po vítězství nad Japonskem bezpodmínečně uspokojeny. Sovětský svaz vyjadřuje ochotu uzavřít s národní čínskou vládou pakt o přátelství a spojenectví mezi SSSR a Čínou, aby jí svými ozbrojenými silami pomohl k osvobození Číny z japonského jha.

11. února 1945

J. STALlN

FRANKLlN D. ROOSEVELT

WINSTON S. CHURCHlLL

Jaltská konference, únor 1945