Publikace Alexandra Brummera a Michala Konečného "Brno nacistické" (HOST Brno, 2013, I.vydání, 200 str., bohaté černobílé fotografie) je již třetí knihou o tématu v poslední době po monografiích z války, "Brno pod hákovým křížem" (Votobia Olomouc 2004) a Filipovy výpravné fotografické monografie "Brno Brünn 1939-1945 Roky nesvobody - Jahre der Unfreiheit" I-II (Filip, Schildberger ml., Břečka, Nedbal a další, Brno 2011-2013). Proti jmenovaným publikacím je tento bedekr, jak se kniha manifestuje, v obraze brněnských Čechů trošku krokem zpět, v obraze atmosféry okupace opět přínosem. K nesporným kladům publikace patří široká škála problematiky. Obohacuje naše poznání o protektorátní éře Brna mnoha zajímavými doklady zejména o židovské a romské persekuci, na kterou se dříve dosti zapomínalo. Na druhé straně průvodce vyvolává dojem, jakoby české obyvatelstvo Brna sehrálo svou roli za okupace převážně jen jako oběti nebo i fašisté, antisemité a kolaboranti, což neodpovídá pravdě. Průvodce zcela vypustil historickou úlohu českého odboje v Brně a v kraji. Ta převažovala nad kolaborací. Zatímco vypočítává české fašistické a antisemitské skupiny, zcela pomíjí významné odbojářské organizace (např. celou odbojářskou historii Zbrojovky a Glöcknera), které sehrály svou roli jak ve městě, tak i v kraji. Líčení dění v nacistických věznicích a koncentrácích tak ponechává stranou reakci nacistů na tento odpor. Vše pak vyznívá jako pasivní resistence českého obyvatelstva a souhlas s kolaborací, což je v kontroverzi s historickými fakty. U líčení poprav v Kounicových kolejích pak dokonce tvrdí některé nepravdy (kontroverzní tvrzení o prodeji vstupenek na popravy, nebo o účasti "některých Němců a kolaborantů" na místo německých žen, atd.). Přes tyto závažné nedostatky - které jistě budou napraveny v dalším vydání - je publikace užitečná, a přes výbušnost tematiky i v řadě případů přínosná. Výborná je např.kapitolka o německé "památkové péči", o shromaždovně brněnských Židů, o koncentráku Pod Kaštany", o židovském gymnasiu, o Sušilových kolejích, nebo o Špilberku, který autoři správně nazvali "Tvrzí němectví". To vše patří k nepopiratelným kladům této publikace. Je vidět, že autoři vzali problematiku velmi vážně, i když se jim nepodařilo ji zcela naplnit - což je při tak problémově bohatém tématu pochopitelné. Pouze výběr literatury by snad bylo možno doplnit o některé závažné publikace z minulosti, věnované odboji Brněnska. Knížka je dobře fotograficky vybavena a má vysokou grafickou úroveň.
Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I