tvrdí Alfred Noll.
Gerhard Zeihsel, představitel rakouského landsmanšaftu, prohlásil, že tato slova mohou být podnětem pro českou vládu a společnost. Více o tom píše Sudetenpost ze dne 11.12.2014 na str. 2.
Pan G. Zeihsel je jistě přemýšlivý člověk. Když si dá trochu práce, mohl by přijít k závěru, že to, co bylo ukradeno, musí být vráceno i Německem. Němci přece nejsou nějakým vyvoleným národem, aby se jich tato prostá a spravedlivá zásada netýkala.
A tak stačí, když si prostuduje nějaké knihy o druhé světové válce a německé kořisti, jíž vyváželi snad ze všech okupovaných států. Němci tehdy kradli ve velkém, ještě více ničili.
Řecko je nyní ve finančních těžkostech. Němci mu dluží desítky miliard eur jako válečné reparace. Dluží mu za odvezená umělecká díla, která v souhrnu převyšují co do hodnoty reparace. Němcům se ale nechce platit. Tedy nechtějí vrátit, co nakradli, nechtějí zaplatit, co zničili.
A takový postoj že patří do Evropy jako hodnotového společenství, o němž Němci tak rádi a neustále mluví?
Ale abychom se vrátili do republiky. I nám Němci dluhují stamiliardy na reparacích. Také se nemají k jejich zaplacení, ač jejich povinnost stále trvá. Jaké vztahy mohou být mezi dlužníkem, který nechce splatit svůj dluh, a věřiteli, kteří na své peníze již netrpělivě čekají a nemohou je z dlužníka vymámit? Zásadně takový je vztah mezi námi i Němci. Mohli bychom s G. Zeihselem říci, že navrácení ukradeného není pro Berlím prohrou. Ale naopak! Zaplacením reparací a dalších svých finančních restů i jinde, na které má dostatek finančních prostředků, zvítězí nad svou lakotností, tedy konkrétně nad některými z těch, kteří skrblicky drží ruku nad státní kasou. Pak bude mít Berlín volnou cestu do Evropy jako hodnotového společenství.
Sudetoněmecký landsmanšaft, včetně toho rakouského, má jiný názor na plnění. Mají nataženou ruku k nám a říkají plať. Vyhnali jste nás, spáchali na nás genocidu a ještě jste nás okradli. Nechali jsme "doma" stamiliardové majetky. A tak místo, aby uznali ustanovení Pařížské reparační dohody, chtějí, aby oběť platila agresorovi a ne agresor své oběti. Ale to je již jiná otázka. K ní můžeme říci asi to, že jako signatární stát Pařížské reparační dohody jsme se zavázali konfiskovat německý majetek tak, aby se nikdy nevrátil do německých rukou. To jsme udělali. Nadto nebyli jsme povinni ani odečíst hodnotu tohoto konfiskovaného majetku ze svého reparačního účtu.
Sudetoněmecký landsmanšaft samozřejmě nebude do světa vytrubovat, že je německý stát již odškodnil. Zpravidla se uvádí částka asi 140 miliard marek. Ale pro někoho, jak je vidět, není na závadu natáhnout ruku ještě podruhé. Ostatně i sudetoněmecký program o odškodnění mluví. V zájmu pravdy je však třeba uvést, že některé skupiny sudetoněmeckého landsmanšaftu s nějakým větším odškodněním od české strany ani nepočítají, ale druzí se již o své majetky soudili nebo dokonce ještě soudí. Podstatné však by pro nás bylo, kdyby páni z landsmanšaftu konečně zcivilizovali svůj program ze šedesátých let. Víme, že to bude těžké, poněvadž důležité mocenské páky drží v ruce Witikobund, který, ač početně nejslabší, je tou nejmocnější a nejzavilejší složkou landsmanšaftu.
A tak pane Posselte, Zaihsele a další, přičiňte se, aby konečně Berlín vrátil to, co za války ukradl a nahradil to, co jako agresor zničil.
Není to přece žádná prohra pro Německo, ale naopak čestné plnění a splnění mezinárodních povinností.
J. Skalský
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz