Již více než rok jsme svědky uměle vyvolané politické krize, následně protivládního puče a nakonec občanské války na Ukrajině. Není to náhodný ani osamocený proces . Předcházela mu, po Iráku a Afghánistánu, likvidace nepohodlných režimů v Libyi, Egyptě za použití atlantických, zejména amerických leteckých sil a výzvědných služeb. Výsledkem je chaos ,hospodářský úpadek, národnostní a náboženské spory, i za použití zbraní, a nejnověji vytvoření islámského státu. A regulérní válka, zatím na území Iráku a Sýrie. I syrský režim měl být vojensky potrestán za nepoddajnost vůli a ambicím USA, i když byl stabilní, nábožensky i národnostně tolerantní i sociálně únosný. Ale. Rusko se postavilo proti, dokonce ukázalo sílu a odhodlání postavit se na obranu přátelské Sýrie, ale také, a to především,na obranu svých zájmů ve Středomoří - politických,vojenských i ekonomických.
Ukrajina zřejmě zapadá do rámce této interkontinentální ofenzívy USA, kde se stýkají tři světadíly . Od konce 2. světové války se zde střetávaly americké a sovětské ( ruské ) zájmy. Je to zřejmé v souvislosti s celým dalším komplexem zájmů a cílů i v současnosti. Spojeným státům to v době, kdy skončila bipolarita moci ve světě překáží v dosažení světové dominace. Zbygniev Brzezinski ve Velké šachovnici označil celou oblast od Libye až po Nepál, včetně tehdy jihosovětských republik, za krizový oblouk. Tím zdůvodňoval vnější zásahy a současně vojensko politicky a ekonomicky ( suroviny, trh a geopolitický prostor ) za podmínku ovládnutí světa. Současně vyslovil předpoklad o možném rozdělení a rozpadu Ruska vyvoláním nacionalistických a náboženských konfliktů. Připomeneme-li si Clintonův výrok (1996), že USA dovolí Rusku aby existovalo, ale už mu nikdy nedovolí jeho vzestup jako světové velmoci.Tou mají zůstat jen Spojené státy. Víme proto o čem Brzezinski mluvil.
V čem je ale současný svět podivný či nevěrohodný, vždyť takový byl vždy - šlo o bohatství, moc a vládu, stejně tak byly tyto cíle haleny do oparu pokroku, víry a spasení, míru a zejména v poslední době také svobody,demokracie a lidských práv. To jsou ta kouzelná slova, která ospravedlňují každou politiku, včetně vojenských agresí. Někdy to vypadá, že politici, kteří je pronášejí, ale mají jiné úmysly, jim dokonce věří .
Připomeňme státy, které dnes mávají ušlechtilými ratolestmi a přitom používají různé formy nátlaku a násilí dnes i v minulosti. Mám nyní na mysli USA, Německo, Francii a Anglii.Tím nechci vyloučit další země z tohoto spolku, ale ty se nyní chovají méně aktivně, resp. nemají takový vliv, aby to bylo zjevné. Uvedené 4 státy jsou nikoliv náhodou vedoucími subjekty NATO, který po r. 1999 přijetím Washingtonské strategie vyhlásil své celosvětové ambice. Místo sovětské hrozby označil za hlavního nepřátele světový terorismus. Ten existoval již předtím, připomeňme však roli USA při zrodu a podpoře Al-Kajdy za afghánsko-sovětského konfliktu po r.1979. Francie byla jednou z prvních zemí po 2. světové válce, která silou zbraní bránila osvobozeneckému boji národů Indočíny. Až krutá porážka r. 1954 u Dien-bien-Phu ji donutila k odchodu. Připomeňme její neochotu uznat právo na sebeurčení v západoafrických koloniích. Proti alžírské revoluci nasadila až 800 tis. vojáků. Pouze realismus tehdejšího presidenta Ch. de Gaulla. který zřejmě se vzpomínkou na roli, kterou tyto země hrály v jeho hnutí Svobodné Francie, umožnil ukončení tohoto konfliktu. Ch. de Gaullovi šlo ale o zachování nového vlivu a připoutání k Francii.To se mu do značné míry podařilo. Přesto i pak zůstalo několik zámořských departementů a území v pravomoci Francie. Ta se s plným nasazením, po boku Anglie a USA podílela na agresi proti Libyi se zneužitím resoluce RB OSN č.1973-2011 o bezletové zóně nad Libyí, k vraždění vojáků i civilistů v této zemi. Zástěrkou byla likvidace "nedemokratického " režimu M.Kadáfiho.
Vláda NSR jako pokračovatel země, která rozpoutala dvě světové války dnes udává tón v EU i NATO a v sankcích proti Rusku ( i když Merkelová je opatrná, vzhledem k propojení ekonomiky její země a Ruska- př. plynovou trasou severní proud ). Ale jak hodnotit podíl vlády NSR na rozbití a bombardování Jugoslávie silami NATO v roce 1999. Hlavní roli v rozvrácení této etnicky, nábožensky diferencované země sehrál ministr zahraničí Hans-Dittrich Genscher. To bylo v souladu s RB OSN a etickými kodexy, Závěrečným aktem Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě?
Anglie, věrný nohsled USA již od dob W. Churchilla. který vyzval USA k vedení svobodného světa, Tony Blair při přepadení Iráku a šíření lží o jeho ZHN byl dokonce horlivější než G. Bush. Jaké jsou následky? Rozvrácení země, bojující klany a náboženské proudy a nejnověji plod pěstování Al-Kajdy proti Rusům - Islámský stát s územím v Iráku a Sýrii a nejsilnější vlna terorismu v Evropě i v USA.
Spojené státy jsou největším agresorem v celé historii novověku. Když pominu osvobozenecký charakter boje za nezávislost a proti rasismu v jižních územích v osmnáctém století staly se vlády USA trvalou hrozbou doma (genocida Indiánů) i v okolí a po druhé světové válce v celém světě. Prakticky každý americký president vedl expansivní válku. Historie USA je historií válek. Výjimku v tomto hodnocení uděláme v jejich účasti v roce 1918 v 1. světové válce a přínosu k rozbití středoevropských monarchií. Stejně i významný podíl,za vlády F.D.Roosevelta na činnosti AF koalice tří mocností i na porážce fašistických mocností v Evropě i Japonska. I v této době ale sledovala vláda USA své vlastní, je možné říci imperiální zájmy. Vyplývá to z korespondence i vystoupení tohoto vynikajícího státníka.Není to všeobecně známé.
FDR tvrdě vystupoval proti kolonialismu Velké Británie, Holandska i Francie. To bylo jistě velice pozitivní. W.Churchill se skřípěním zubů se podřizoval(navenek), byl plně závislý na podpoře USA a jejich účasti ve válce. Jsou ale známy vážné rozpory až neochota FDR uznat Ch. de Gaulla .Dokonce je znám jeho odpor pustit armádu Svobodné Francie k osvobozování Paříže 1944. Jak známo de Gaulle zahájil a opíral svoji akci o koloniální území v Africe i v Indočíně .Americký prezident raději sympatizoval s Vichy, která jak byl přesvědčen, nadvládu nad koloniemi nebude schopna udržet. Příčina byla očividná. USA od počátku války na základě zákonů o půjčce a pronájmu a Zaplať a odvez vybudovaly mohutný průmysl, definitivně překonaly krizi 30. let a přemýšlely, co s touto kapacitou. Proto prosazovaly v poválečném světě svobodu obchodu, vývozu do válkou zničených oblastí i do kolonií.To také vlády USA po válce až dosud plně realizují a vymáhají. M.j. i současné války tomuto cíli slouží. Možná, kdyby FDR žil déle mohl se svět po 2.světové válce vyvíjet jinak, lépe, bez okamžitého přechodu k nové,tentokrát studené válce.
Tak jsme stále svědky, že síla i vojenská, má nezastupitelné místo ve světové politice. Není to v zájmu většiny občanů, ale osob, které vládnou penězi a politickou mocí. Erich Maria Remarqe kdysi napsal: "Vždycky jsem si myslel, že každý člověk je proti válce, až jsem zjistil, že jsou tací, kteří jsou pro válku. Zvláště ti kteří, do ní jít nemusejí." Pokročili jsme v úrovni vzdělání, rozvoji myšlení. Lidstvo kráčí zákonitě po cestě od nesvobody ke svobodě. Proto je třeba k oklamání veřejného mínění dovedně každou agresi, za pomoci režimních médií, náležitě zdůvodnit.
Proto je tento svět podivný, absurdní, protože ta obrovská většina, proti jejímž zájmům se toto děje, není schopná této realitě čelit. Dokonce ji často podporuje.
Proti psychóze válek v moderní době ve druhé polovině devatenáctého století vznikl pacifismus. Nabýval na síle v době 1. světové války. Zasáhl dokonce i tehdejší mezinárodní dělnické hnutí, 2. internacionálu. Pacifisté navazovali na dávné myšlenky. Nakonec samotné jméno starověkého filosofa Šalamouna znamená Milující mír. Nebo spis Marsilia z Padovy z r.1324 Defensor pacis. V 19. stol.se konalo několik mírových kongresů. Po vynálezu dynamitu(1888) si Alfred Nobel představoval, že jeho vynález bude užitečný nejen pro pokrok, ale že vynalezl i absolutní zbraň, jejíž vlastnictví oběma stranami konfliktu automaticky zabrání válce. Jak se mýlil. Přesto byl touto myšlenkou naplněn a rozhodl se využít bohatství,které uplatněním vynálezu získal, k založení ceny k ocenění vědců, lékařů,ale také těch, kteří se nejvíce zaslouží o světový mír a porozumění mezi národy. Myšlenka a čin hodný historie. Nakonec toto prestižní ocenění získal brzy po nástupu do úřadu presidenta i Barack Obama. Svět tehdy věřil jeho slibům, které snad ani nebyly míněny vážně, možná také tomu, že byl prvním US prezidentem černé pleti, symbolu útlaku ve Spojených státech.
Tak existence podivného nepřátelského světa pokračuje. Byla vynalezena a vyzkoušena nová absolutní zbraň, která sice brání jejímu použití v širším měřítku, zatím,ale v náhradu za ní byly natolik zdokonaleny tak zvané konvenční zbraně, které se účinky a následky téměř vyrovnají jaderným zbraním. Vždy se během politických manévrů,propagandistických klamů a lží zaměňuje příčina za následek, iniciátor a oběť si vymění místa.
Je zřejmě úkolem příštích generací, i když v každé době existují lidé, kteří o to usilují, aby tato absurdní podivná společnost byla vystřídána jinou, kde svoboda, humanita ,politická a sociální práva, mír, nebudou jen politickým klišé, ale realitou. Kde lež a nenávist nebudou vítězit nad pravdou a snášenlivostí.
Doc.PhDr.Josef Kůta,CSc.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz