Blíží se 28. říjen, den prohlášení samostatného Československa.
Letos tomu bude 98 let od vzniku Československé republiky, připomeňme si podíl Sokola na jejím vzniku.
Když se v roce 1914 se profesor Masaryk rozhodl odejít do zahraničí a zahájit protirakouský odboj za vznik samostatného státu, setkal se se starostou ČOS JUDr. Josefem Scheinerem a sdělil mu své rozhodnutí. Ten potom převedl do zahraničí značné finanční částky, patřící Sokolu, a tak zabezpečil činnost našeho zahraničního odboje.
Vznik republiky byl financován z našich vlastních národních zdrojů, naši odbojoví pracovníci nebyli na výplatní listině žádného cizího státu.
Zatímco se vytvářel náš odboj na úrovni politické a diplomatické, představovaný Tomášem Garriguem Masarykem, Milanem Rastislavem Štefánikem a Edvardem Benešem, usilující o mezinárodní uznání našich práv na samostatnost, na frontách již bojovali čeští a slovenští vojáci za svou republiku.
Základem československých legií byli sokolové.
V Rusku sokolští cvičitelé působili jako učitelé tělocviku. ČOS organizovala pro tyto cvičitele cvičitelské kurzy, zaměřené na jejich další působení v Rusku. V roce 1914 vznikla v Kyjevě Česká družina. Bylo v ní asi 1000 Čechů a 16 Slováků. Přísahu složili 11. října 1914 ( podle pravoslavného kalendáře to bylo 28. září, den sv. Václava).
Ve Francii rota Nazdar, vytvořená převážně ze členů pařížského Sokola. Bylo jich 300 a přísahali 12. října 1914.
Tyto činy prostých lidí vedly T.G. Masaryka k rozhodnutí zahájit protirakouský odboj. "Já jsem se zastyděl, že my, političtí vůdcové, byli jsme bezradní ještě v okamžiku, kdy již naši vojáci zvedli revoluci." Při cestě do Itálie v prosinci 1914 byl varován, že mu hrozí po návratu zatčení, se rozhodl pro emigraci a zůstává v Ženevě, kde vytváří první koncepci československého státu. Zůstává ve styku s domácím odbojem - Mafií, ve které pracovali Alois Rašín, Karel Kramář, Antonín Hajn, Přemysl Šámal, Josef Scheiner a Edvard Beneš, který emigroval v září 1915.
Československé legie v Itálii vznikly později, Itálie vstoupila do války v roce 1915. V Itálii nebyla česká menšina, nábor do legií v zajateckých táborech organizoval sokolský cvičitel bratr Čapek. Po diplomatické stránce se o vytvoření československých legií zasloužil Milan Rastisav Štefánik.
Legionáři bojovali v bitvách u Arrasu, Zborova, na Doss Altu . V Terronu a u Vouzieres se bojovalo ještě 30. října 1918. Tyto boje jsou připomenuty na československých poštovních známkách.
Československo tak mělo svou vítěznou armádu ještě dříve než vzniklo.
Vítězné boje československých pluků s bolševiky v Povolží a opanování Sibiře způsobily pravou senzaci v dohodových státech, jméno našeho národa zaplňovalo po tři měsíce tisk celého světa. Vojenský význam podivuhodného úspěchu legií spočíval v neposlední řadě v tom. že vládě Sovětů a tím i Německu byla uzavřena cesta k sibiřským zásobám potravin a surovin. Zmařen byl plán užití německých zajatců, internovaných na Sibiři, k posílení německého vojska na západní frontě.
Právě s tím počítal šéf německého generálního štábu maršál Luddendorf při své jarní ofenzívě roku 1918. Ta skončila nezdarem a Dohodě se otevřela cesta k vítězství.
Pro politický program zahraničního odboje mělo opanování Sibiře nepochybně rozhodující význam. Anglický premiér Lloyd George telegrafoval 11. září Masarykovi: Váš národ prokázal neocenitelnou službu Rusku a spojencům v jejich boji za osvobození světa od despotizmu. My toho nikdy nezapomeneme. Francie pak 29. června 1918 se zavázala ve vší formě podporovat snahy o zřízení československého státu, osvobozeného z jařma Rakouska. Podobný význam mělo prohlášení Spojených států z 2. července 1918.
Během srpna a září 1918 byla Národní rada česká v Paříži uznána za představitelku budoucí československé vlády všemi velmocemi a československý národ za národ spojenecký.
18.října 1918 Masaryk ve Washingtonu uveřejnil deklaraci nezávislosti.
Wilson odpověděl Rakousku nikoliv bez vlivu Masarykova, že autonomie nemůže již stačit, protože Spojené státy již uznaly, že jen Československá vláda v Paříži má právo rozhodovat o české budoucnosti.
Mírová jednání mezi velmocemi počala v Paříži v lednu 1919. Československá republika zastoupená Kramářem a Benešem se jich účastnila jako rovnoprávný člen vítězných států. To znamená, že československá samostatnost nebyla snad založena teprve mírovými jednáními, ale bylo jí dobyto vlastní silou během války.
V poslední době se objevují hlasy některých „historiků“ a současných politiků že Československo byla umělá konstrukce, vytvořená Masarykem. To jsou vysloveně nepravdy, neřku-li lži o naší historii. Podívejme se, kdy legie vznikly. Bylo to necelé 3 měsíce potom, co vypukla 1. světová válka, a prakticky ve stejný den. Nikdo v tobě by nebyl schopen takovou akci zorganizovat, neexistovaly komunikační prostředky, které by dokázaly na velké vzdálenosti lidi informovat a vše organizačně zajistit. Bylo to přání lidí, Čechů a Slováků, zbavit se jha Habsburků a vybudovat společný samostatný stát. Byl to jedinečný fenomén v dějinách, stát, který neexistuje, již má svou.armádu. V říjnu 1914 ji tvořilo asi tisíc mužů, na konci války to byla již 100.000 armáda.
V případě zajetí neměli statut válečných zajatců, ale byli jako zběhové z Rakousko-Uherska popravováni.
Prezident Masaryk prohlásil v roce 1924 „ Bez Sokola by nebyly legie, bez legií by nebyla republika.
Československo na pařížské konferenci vzalo na sebe povinnou kvótu předválečných dluhů rakouských a uherských a zavázalo se zaplatit mocnostem náhradu za osvobození 750 milionů franků ve zlatě.
T. G. Masaryk jako prezident republiky informoval Národní shromáždění slovy: Nevzali jsme od spojenců ani krejcaru a neužili jsme ani jediné nepravdy proti našim nepřátelům.Splatili jsme vše do haléře.
Hledal jsem odpověď na otázku, co vedlo naše krajany v cizině nebo zajaté Čechy a Slováky, že vstupovali do legií a riskovali v následujících bojích své životy, když mohli klidně vyčkávat skončení války v relativním bezpečí zajateckých táborů. Sokolové se do odboje zapojovali zcela dobrovolně, nebyli vázáni žádnou přísahou.
Odpověď na tyto otázky jsem nalezl ve slovech představitelů Československé obce legionářské Dr. Patejdla a Josefa Svatoše. „ Družnost v bratrstvu sokolském nás přivedla ve chvíli smrtelného nebezpečí naší národní věci pod prapory bratrstva boje, jež nazývá národ legiemi.. ..Sokolství za války znamenalo povinnost k boji. “
Účast sokolů v legiích byla vlastně projevem jejich vlastenectví. Vlastenectví se v současnosti považuje za něco, za co bychom se měli stydět. Máme se tedy stydět za své předky, že bojovali za samostatné, svobodné a demokratické Československo? Nikoliv, protože oni bojovali za svou vlast, za svou zemi a nikoliv za ovládnutí zemí jiných. Měli bychom si stále uvědomovat jejich nepatetické a tím úctyhodnější hrdinství.
Přesto se setkáváme a zejména v nedávné minulosti jsme se setkávali s tvrzením, že Sokol je militantní nacionalistická organizace. Tato tvrzení zvláště zaznívala ze strany Henleinovy SdP a publikace podepsané Podivenem.(Pod Podivenem se skrývají jména dvou historiků a jednoho senátora!) Jsou tedy sokolové nacionalisté? Jaký je rozdíl mezi nacionalismem a vlastenectvím?
Na tuto otázku bych odpověděl doprovodným slovem ze skladby pro dorost na sletu v roce 1926.
V pravdě stůj, vlast miluj,
Nechtěj porobu, služ lidstvu, národu.
Žádný výboj, žádná expanze, okupace jiných zemí, prohlašování rasové nadřazenosti, ale služba lidstvu a národu, ideály Masarykova humanismu a mravnosti.
Prameny sokolského vlastenectví hledejme již v obrození. Buditelé nehlásali obrodit národ násilím a agresí, ale především hlásali nutnost výchovy a vzdělání, abychom se dostali na kulturní úroveň ostatních národů. Byly to také Tyršovy myšlenky kalolagathie, harmonie ducha a těla.
Sokol svou rolí, kterou sehrál v obou světových válkách, má nezastupitelný podíl jak na vzniku Československé republiky 28. října 1918, tak i na její obnově po II. světové válce.
Sokol svou demokratickou strukturou a ideály demokracie pracoval pro republiku. Byl a je vlastně organizací politickou, nikoliv stranickou, ale nadstranickou, plně se angažující v denním životě republiky. Ale nikdy se nestal a nestane organizací, která by byla nacionalistická nebo dokonce šovinistická.
28.10.2008, doplněno 18.9.2016 Otakar Mach
Předneseno 29.10.2008 u pomníku TGM na Hradčanech při setkání pořádaném Masarykovým demokratickým hnutím k 90. výročí vzniku Československa. Otakar Mach