Kdyby pan ministr Zaorálek více četl, mohl by zjistit, že již koncem minulého století bylo dlouhodobým programem USA, přes sliby, které dostal ještě Gorbačov od amerických i německých představitelů, posunovat těžiště svých geopolitických ambicí stále dál na východ. A to nejen k Ukrajině a na Ukrajinu.
Tehdy, když tento zahraničněpolitický program Z. Brzezinski koncem XX. století formuloval, Rusko prožívalo své přetěžké období. Za 90. léta XX. století utrpělo, díky liberální politice B. Jelcina a jeho kliky, ztráty větší. zvláště ekonomické, než ve druhé světové válce. Ještě dnes si Rusové pamatují na toto obzvlášť kruté období jejich dějin, kdy po určitou dobu se nevyplácely ani důchody. Dokonce i platy lidé dostávali opožděně, pokud je vůbec dostali. Zato se obrovsky v zemi kradlo a hodně dokonce i rozkradlo. Ještě z této doby pocházejí majetky ruských velkoboháčů. A proto také tak tzv. ruští liberálové nemají ani v současnosti v Rusku žádné politické šance. Lidé mají ještě v dobré paměti ten liberální zlořád.
V těchto podmínkách nahrazují zkrachované liberály nestátní organizace placené západními státy, především Amerikou. Ale ani tak jejich šance destabilizovat Rusko nejsou nijak velké. Obyčejný ruský člověk stále více chápe, že tyto organizace nehají ruské zájmy, ale naopak.
A už se na Rusko připravovala a připravuje vnější i vnitřní ohlávka k zotročení. Ale ouha, dnes je Rusko mnohem silnější. Ani sjednocené vojsko loupeživých rytířů, které vítězně prošlo v posledních letech některými státy v Africe, Asií, jej již nemůže porazit. I když tito mezinárodní hrabivci jsou hnáni silnou touhou po ruské ropě, plynu a jiném jeho přírodním bohatství, nemohou dopadnout dobře.
Rusko je rozhodnuté se bránit všemi prostředky, aby obhájilo svou svrchovanost a územní celistvost. Dnešní Rusko není to jelcinovské. Ti, kteří se na něj chystají, musí počítat i s tím, že Rusko v případě napadení je připraveno použít na svou ochranu i jaderné zbraně.
Takže konvenční válka, pokud jako taková začne, se může přeměnit rychle v jadernou. A tam nebude vítězů. Všichni prohrajeme. Ti, kdož válku přečkají, mohou s velkou pravděpodobností počítat, že budou žít v podmínkách jaderné zimy. A nikdo z lidí toto hrůzné období nemusí přečkat. Válka však může začít i jinak, náhlým jaderným přepadem Ruska. Ale ani tak nemůže agresor zvítězit. Rusko je příliš velké, než aby jej bylo možné, bez nebezpečných dopadů na celosvětové životní prostředí, celé zasáhnout a zničit jadernými zbraněmi.
Pod Napoleonem se část Evropy vydala na vojenské tažení proti Rusku. Válka nakonec skončila porážkou Velké armády. I Hitler zmobilizoval pod svými prapory část Evropy do boje proti SSSR. Přes částečné úspěchy v polním tažení v letech 1941 a 1942 byl nakonec poražen a sověti vítězně skončili v Berlíně. Myslím si, že je pravdivé tvrzení, že Rusko války nezačíná, ale končí.
Proti Rusku stojí USA, NATO s podporou EU. Proto při jaderné válce by byla i Evropa zasažena a zničená. Na to by neměli zapomínat ani evropští politici, evropské státníky neznám. Nehrajme si s ohněm! Jde o životy nejen jednotlivců, ale i o existenci celých národů a lidstva.
Z uvedených důvodů je jedinou možnou alternativou jednání obou stran konfliktu s cílem dosáhnout dohodu a zajistit mír na světě. To však také vyžaduje, aby již západní politici přestali mluvit o údajném mezinárodním společenstvím a jím se také podle potřeby zaštiťovat. To je totiž termín, který není upravený mezinárodním právem. Je to výmysl, aby války, které počínají Spojené státy nebo NATO, se daly zabalit do jakéhosi přijatelného hávu. Z útoku udělat div ne obrannou válku s humanitárními cíli. Ale podle ovoci je poznáte“ A tak stačí nahlédnout do Iráku, Afghánistánu, Libye a hned víme, o co šlo a stále dosud jde mezinárodním hrabivcům. Nikoliv o ideály, ale o hmotné statky a imperiální geopolitické cíle.
Jediným orgánem, který je povolán rozhodovat o otázkách války a míru, je Rada bezpečnosti Organizace spojených národů. OSN a její Radu bezpečnosti nemůže v žádném případě tzv. mezinárodní společenství suplovat. Pokud toto „mezinárodní společenství“ se pustí do války, bez souhlasu RB OSN, jde o agresi, nikoliv o nějakou misi, jak se zpravidla snažíme z agresivní války vylhat.
Snad tyto informace někdy v dohledné době proniknou i k sluchu našeho ministra zahraničních věcí, aby vzal na vědomí, že nechceme v cizích službách umírat někde daleko na východě nebo, ještě hůře, ve svých domovech v průběhu jaderné války..Žádné spojenectví nás nesmí zavléct až na samý práh smrti nebo dokonce i přes něj! Dovedu si představit i rozdělenou Evropu. Státy válečnické, nechť válčí, pokud to jejich občané dovolí. Nesmí však vnucovat svou vůli té části Evropy, která chce řešit konflikty jednáním a v míru. Evropa jistě není a nesmí být jednotná ve válkychtivých snahách. Pokud by skutečně takové nebezpečí hrozilo, pak bychom takové uskupení měli co nejrychleji opustit. Hodlá-li pan L. Zaorálek sledovat politiku záhubnou pro náš národ, pak jistě ví, že pracuje v cizích službách proti českým státně-národním zájmům.
J. Skalský
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz