Stále neutichá spor kolem církevních restitucí. Převážná část veřejnosti s nimi nesouhlasí. Od představitelů katolické církve slýcháme mnohá útěšná slova, jakými budou lepšími hospodáři, k čemu výnosů použijí a podobně. Podíváme-li se ale nazpět do historie naší země, pak ono úsloví „víra tvá tě uzdravila“, dozná velké trhliny. Konec konců i nyní se od hezkých slov přechází k výhrůžkám a jak se v tisku píše, „žaloby jen prší“. Církev „láskyplná“ postupuje tvrdě, bezohledně a někdy sahá i k podvodnému jednání. To vše už tady bylo, kroniky svědčí o útlaku a zvůli. Zvolil jsem si historii města Klatovy jako názorný příklad, jak se katolická církev u nás chovala a proč je dobré, že už neplatí vláda „trůnu a kropáče“, byť se o nyní dost špičky církve snaží.
V osudové bitvě na Bílé hoře stavovské vojsko bylo poraženo a Bedřich Falcký, zimní král, utekl zbaběle ze země. Celé Čechy se tak ocitly pod mocí krále Ferdinanda II. Ten svěřil správu naší země plnomocnému komisaři Karlu z Lichtenštejna, který nemeškal a ujal se úřadu s velkou vervou. Obnovil úřad královského rychtáře v Klatovech. Jím jmenoval M.L. Vodňanského.
Za účast ve stavovském povstání bylo Klatovům konfiskováno veškeré jmění obecní, špitálské i zádušní. Městu byla odňata mýta, platy městské z domů, dvorů a chalup, pivovarů a masných krámů … Královský podkomoří Přibík Jeníšek z Újezda dostal klatovské statky k užívání, zaplatil za ně přes 5000 zlatých. Vida – žádná novinka v dějinách – mocní vládci odměňují své stoupence z „obecního“, společného majetku. Jenže už tentokrát byla byrokracie a chaos. Tři roky poté, co městu byl majetek konfiskován, došlo z české dvorní kanceláře císaře Ferdinanda II. do Klatov jeho rozhodnutí, aby majetek konfiskovaným královským městům, byl jim vrácen. Tak Přibík o užívání majetku přišel. Klatovští se radovali, ale jen krátce. Rozhodnutím apelačního soudu v říjnu 1628 byl dodatečně zkonfiskován veškerý majetek královského rychtáře. Toho využil císař a tento majetek věnoval Martinu de Huertovi, plukovníku Maradosova vojska na úhradu jeho vojenských vydání.
K tomu krátká odbočka – španělský generál Don Baltazar Maradosa v žoldu císařských vojsk proslul svou krutostí. Po delším obléhání Písku a jeho dobytí – ač se mu chtělo město vzdát – hrůzným způsobem vyvraždil obránce i obyvatele a Písek vypálil. Potom se obrátil na Klatovy. Město muselo přijmout posádku, trvale ji vydržovat a snášet různá příkoří. I násilnosti bez možnosti obrany.
Je známo, že ve středověku měli šlechtici ve vlastnictví vojenské jednotky. Pro Klatováky přicházely další ztráty. Rychtář ze svého majetku musel městu platit daně, Huerta však nikoliv. Do města přicházely další císařské oddíly a město je muselo vydržovat. A tak Klatovům nezbylo, než si vypůjčovat od bohatých měšťanů.
Ruku v ruce s odebíráním majetků začala i rekatolizace. Obyvatelé byli ve velké hospodářské tísni, jakou předtím nikdy nepocítili. A do toho přišel konec svobody svědomí a náboženství. Podle příkazu císaře se museli nekatolíci „srovnat“ ve víře s římsko-katolickou církvi. Aby tomu byl dán patřičný důraz a posílena atmosféra nadcházejícího dění, byl do města přesídlen jeden z oddílů Maradosových vojáků. Předcházela je jejich pověst. V okolních městech se dopouštěli různých zvěrstev. Po jejich příchodu do Klatov okamžitě musel odejít luteránský kněz, jeho místo zaujal dominikán a brzy ještě kněz z téhož řádu.
V prosinci 1625 ohlásil příjezd do Klatov královský podkomoří a nařídil, že všichni obyvatelé města se 8. prosince musí zúčastnit božích služeb a poté se dostavit všichni na radnici, kde vyslechnou poučení a vůli jeho milosti císařské. Na shromáždění oznámil podkomoří, že „jest vůle císaře, aby se s ním srovnali ve víře – tedy přijali víru římsko-katolickou“. Jednotlivé občany nutil hrozbami k přestoupení. Ti, co odporovali, skončili ve vězení. Do Vánoc téměř všichni přestoupili a ti, kteří „nepovolili“, museli každý týden platit pokutu tak dlouho, dokud se nesrovnali ve víře.
K dokonání toho všeho, zvláště pak k upevňování víry, nastoupil do Klatov jezuitský řád. Přišli sem v roce 1636. Nešlo o náhodu. Klatovy a okolí bylo dříve střediskem stoupenců radikálního husitského hnutí, které zde mělo mnoho stoupenců. Českobratrská církev a luteráni měli všude u nás, zejména na venkově, mnoho stoupenců. Vedle jezuitů v šíření víry se vyznamenali také dominikáni. Jezuité se ubytovali v Klatovech v koleji. Její budovu koupili od plukovníka M. de Huerty. Zároveň si koupili i dvě vesnice.Začali chodit po vesnicích a obracet lidi na víru a utužovat je v ní. Uměli působit na lidi. Chovali se přívětivě, dávali i dárky, vymýšleli divadelní hry – dramata s náboženskou tématikou. Založili zde i jezuitské latinské gymnázium, jeho úroveň byla vysoká. Několika odkazy občanů a odkupem získali ve středu města pod Černou věží tři bloky – celkem 17 domů, některé z nich v té době co spáleniště. Získali postupně silnou hospodářskou základnu, začali podnikat i stavět. V roce 1773 byl jezuitský řád zrušen, kostel a další objekty spravovalo město.
Taková byla tehdy doba, kdy církev spolu se státní mocí ovládala náš denní život. Nepřipomíná vám to leccos ze současné doby? Pravda, místo tvrdé rukavice se používají ty jemné provoněné kadidlem, ale cíl v podstatě zůstává stejný.
Podle archivních materiálů zpracoval Josef Sedlák, Plzeň
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz