Eur Ing Dr Bohumil Kobliha
Když definujeme, co je totalita vybaví se nám v mysli mávání fanglemi na povel, stranické sjezdy a konference, celozávodní schůze i desetiminutovky v zaměstnání, kde „diskusní“ příspěvky musely být předem schváleny (aby občané neujeli od „linie“ strany a vlády). Vzpomínáme na všechny znaky nesvobody projevu: zaškrcení tisku, demagogie tlučhubů, zjevné násilí, práva nepravá, monstrprocesy/soudy s konečnou stanicí v kriminálech, otrocká práce a případné fyzická likvidace.
Manipulace byla/je v totalitních režimech až bolestivě markantní, a člověk se ani největším nesmyslům smát či jen usmát nesměl, natož udělat si z nich legraci. Toho jsme všeho zažili v minulém století až příliš.
Mocní světa kteří totalitou vládli ale poznali, že pro trvalé jejich „být navrch“ to nepřináší žádané. Naopak dostali stabilitu hřbitova.
Zmodernizovali tedy své metody.
Poznali, že člověka není nutné obviňovat, soudit a vláčet kriminály, aby pracoval jako mourovatý, jako otrok či nevolník. Naopak lze mu dát to co chce, za jistých podmínek a s konsekvencemi.
Jako kluk jsem viděl za války ve vršovickém kině Vzlet film „Otroci vášní“. Nevím už o čem byl ale pamatuji se, že tam kouřili, pili, mlátili se a vraždili.
Člověka lze nejpohodlněji chytit na vášně a omezit jimi zdravé vnímání a chování. Lze mu vsugerovat chtíče a „potřeby“, které nikdy ve stavu „nevinnosti“ neměl.
Manipulátor potřebuje, aby občan se vzdal své svobody rozhodování o tom co skutečně potřebuje a chce. Ujařmení otevřenými totalitami byla předehra. Ta připravila a otevřela škálu tuh a „potřeb“ o kterých se nám nikdy ani nesnilo.
Pamatujete jak Auto se za totality stalo ideálem a mít ho modlou? Škudlení pro zakoupení byť jen vozítka přineslo nejednu rodinou katastrofu .
Vládci, bankéři světa vymysleli půjčky, a jejich nejrůznější formy. Nic nového, už Johan Wolfgang Goethe (1749-1832) ztvárnil podobu Fausta. Nějak nám ušlo (jsme zapomněli?) že i chytrý Faust upsal ďáblu svoji duši, aby dostal vše po čem toužil. Co následovalo po euforii možností byla doba splátky...
Nechce se nám věřit, že bychom na tom mohli být jako ten Goethův Faust. Jsme bohužel v míře chtíčů na tom ještě hůře. Hůře, poněvadž jde o naší dlouhou pozemskou existenci a my se dostáváme – jak jednotlivci tak celé národy – do vlastnictví bankovního kapitálu, do rukou Bankéřů světa.
Bankéři světa stanoví pravidla hry, a určují vše další. Ty „měj“ ale utápěj se v dluzích. Žij dnes – plať zítra…Faustiáda!
Bankéři nic, oni jen obchodují, ty máš svobodu odmítnout.. Přece něco za něco a když se necháš ovládnout chtíči je to tvoje věc. Ďábel je bez viny!
Když bankéřům dojdou peníze na to, co ty chceš, oni si je natisknou! Ty kdybys je tiskl jsi penězokaz… Jak to že oni penězokazi nejsou? Nejsou!?!
My to ani nevnímáme, že si s námi dělají, co chtějí. Oni se dali na cestu legalizace okrádání a kradení, proto jsou bez viny! Jako ten Ďábel…
Jsme ve stavu plíživé totality Bankéřů světa.
Londýn, 4.12. 2012
Pozn. red.: Zisky bank jsou privátní, ztráty bank se socializují. Na jejich „ztrátovost“ přispíváme všichni ze svých daní.