Písně  rodné zemi

Byť znělo tisíckrát, vždy stejně jest mi draho,

vždyť zní mi svátečně až v srdce taji,

jak svatá přísaha, jak sladkých slibů blaho -

tvé jméno, otčino, můj kraji.

(Eliška Krásnohorská)

Kam dohlédneš, jdou dlouhé řady polí,

z jablůněk vyčnívají střechy chat.

Lid zachutnal ti země drsnou solí

a ty jej musíš, musíš milovat.

(Antonín Sova)

Tak, rodný kraji náš, buď zdráv nám stále,

k pyšnému květu rozvíjej se dále.

Shrň v sebe vděky, půvaby všech zemí

a jako hvězda skvěj se nade všemi!

(Svatopluk Čech)

Z bouřného času jsme se narodili

a krok za krokem v bouřných mračnech jdem

vstříc hrdě vznešenému  svému  cíli,

šíj kloníce jen před svým národem.

My věděli, co na nás cestou čeká,

byť hrom však bil a mráz nám v kosti vál,

toť jenom česká hudba odevěká,

my při ní půjdem kpředu – dál, jen dál!

....       ........        .......                    (Jan Neruda)

Byli jsme a budem,

jak jsme byli dosud,

ranami a trudem

nezlomí nás osud.

Přes vln burné vzteky

na své české skále

bili jsme se věky,

bít se budem dále!

Prapory jsou zdrány,

krov je hříčkou hromu,

přec jen budem pány

my ve vlastním domu.

Ať se moře pění

v krve proudu rudém,

vzdorni, nezlomeni,

byli jsme a budem.

J. V. Sládek