PhDr. Jiří Jaroš Nickelli - Komu se mají ježit vlasy hrůzou nad restitucemi Salmů aneb proč madam Salmová neuvěřitelně lže

Madam Salmová rozezlena neúspěchem u Městského soudu v Praze, který zrušil rozsudek Obvodního soudu Praha 7 "o absolutní neplatnosti říšské přihlášky Fragebogenu" Hugo N.Salma k říši, odstartovala hanebnou kampaň proti ředitelce Muzea Blansko Mgr. Evě Nečasové. v Mladé Fronte Dnes v brněnském vydání z 20.6.2011. Brno, Každodenní příloha pro metropoli.Dcery Salmovy - paní Ida Schoeller, manželka mnohonásobně vyznamenaného válečníka wehrmachtu von Schoellera, a paní Marilis Salm-Reifferscheidt-Raitz žalují paní Evu Nečasovou, blanenskou ředitelku tamního muzea, která zachránila státu a městu před restitucí blanenský zámek za 8 výroků ve dvou knihách nazvaných CUI BONO RESTITUCE - I. a II.vydání, celkem 1.500 výtisků, přičemž byly vydány za příspěvku Evropského parlamentu pod záštitou emeritní europoslankyně paní Bobošíkové. Knihy měl slavnostní vernisáž v Praze za komentáže pánů profesoru Pavlíčka a Mahlera. Pan prof.Pavlíček, DrSc., největší kapacita na Benešovy dekrety v republice, vysoce knihu ocenil a navíc shledal jako autor doslovu obřímí nedostatky v rozsudku Ústavního soudu z roku 2005 o Hugo Salmovi. Dcery Salmovy žádají vymazat tyto výroky z jednohotisíce pětiset knih ! Středověk neskončil - středověk trvá !, zvolal by náš pěvec.

Madam Marilis Salmová v Mladé frontě z 20.6. 011 počala dštíti oheň a síru nejen na Mgr.Nečasovou, ale vzala na inkviziční skřipec i autora tohoto příspěvku. Začala tvrdit - patrně ovlivněna jakýmisi mimozemskými proudy - že prý já sám jsem ovlivnil paní Mgr. Nečasovou, aby vytvořila dílo, při jehož čtení o nebohém panu knížeti kolaborantu se dcerám Salmovým, vlasy ježily hrůzou na hlavách". Ovšem vyslovila i daleko závažnější nepravdy. První lež byla ta, že prý jsem neunesl restituci kláštera voršilek v Brně,kde jsem pracoval jako specialista v technickém muzeu, a proto jsem se prý zaměřil na rod Salmů. Dále lživě tvrdila, že jsem neunesl restituci, protože prý jsem tam přišel o "kancelář" (???!!!)

Ve všech případech je pravdou opak.

Mgr. Nečasovou jsem sám vůbec neovlivnil k napsání tohoto díla. Vůbec to nepotřebovala. Již dávno předtím totiž vedla spor o restituci blanenského zámku - restituci, kterou řešil i Krajský soud v Brně. Po rozhodnutí Krajského soudu zámek Blansko definitivně vypadl z restituce, k velké nelibosti žalobců i jejich pomahače, který pak v lokálním tisku psal o té věci hory lží a nesmyslů.

Pouze jsme se shodli v závěrech našich bádáni. Nic víc, nic míň. Tudíž jsme nebyli ani spiklenci ani spolčenci v této kauze. Jsme ideovými společníky, kteří vlastním bádáním došli k velmi obdobným závěrům v kauze. Dále jsme oba členy vlastenecké organizace Čs.obce legionářské, která z principu nesouhlasí s rozchvácením státu nacirestitucemi anobrž antidekretálními restitucemi. Punktum.

Tím je vyvrácena první lež madam Salmové.

Pokud se týče restituce voršilek, nepřišel jsem o žádnou kancelář. Tuto pyramidální lež snad někdo madam Salmové záměrně vsunul do paměti - tu snad nemůže mít ani z vlastní hlavy. Ovšem ani madam Salm nemůže použít takovou nepravdu jako dehonestaci mé osoby. Opět byl pravdou opak. Již před konečnou fází boření expozic muzea jsme byli přestěhováni do náhradních pracoven v barácích wehrmachtu, které nám ve svém areálu na Kraví hoře poskytlo Vysoké učení technické v Brně, které se slitovalo nad odsunutým Technickým muzeem v Brně. Já jsem byl v muzeu za dobu dvacíti dvou let nejdříve hlídačem, pak průvodcem, pak asistentem, a posléze výzkumným specialistou na obory vodní a větrné motory a energetiku, na historické mlynářství a na technické památky. Národní kulturní památka vodní mlýn ve Slupi, pro kterou jsem čtrnáct let pracoval s blanenským mlynářským technologem Vojtěchem Půlpitlem,je důkazem mé práce, za kterou jsem rovněž již tehdy od těch, kteří mne jinak neměli v lásce pro můj šlechticko-buržoasní původ, nakonec dostal záslužnou medaili Tím je vyvrácena druhá lež madam Salmové..

To, že jsem nyní předsedou okresních odbojářů Blanenska a Boskovicka - organizace, která zásadně odporuje antidekretálním restitucím - je jen skromná rehabilitace za zaměstnaneckou persekuci trvající přes třicet let. Pro třídní původ jsem měl orgány okresu přes třicet let znemožněno jakékoli občanské povolání na okrese Blansko. Dokonce mi bylo znemožněno dělat i průvodce v jeskyních. Nevidím žádný důvod, aby se o mé předsednictví okresních odbojářů kdokoli otíral a spojoval je s čímkoli Dvakrát jsem se funkce vzdal, ale třikrát jsem byl znovu zvolen a potvrzen. Byl bych jen rád,kdyby mne zastoupil další zástupce, protože sloužit odbojářům je pro mne spojeno s výkyvy zdravotního stavu a službu musím často přerušovat.

O co jsem přišel ?

O celý Kaplanův památník,s expozicí vodních motorů. Evropský unikát hodnocený všemi světovými muzei od Londýna po Petrohrad. O to jsem přišel ! I když je nyní tento Kaplanův památník po mnoha letech mrtvého uskladnění exponátů, byl částečně obnoven, rozsahem se nemůže srovnávat s původním - a není to vina obnoveného Technického muzea ! Původní byl zbořen v rámci restutice voršilek, které navíc státu nikdy nevrátily dluhy způsobené klášterem, již od I.ČSR. Tak to vidí žijící pamětníci.

O co jsem dále přišel ?

Mozkovou mrtvicí, kterou jsem dostal po návratu z dovolené do muzea, když jsem byl konfrontován s bořením expozice, jsem navždy přišel o svou výzkumnou práci v oboru,kde jsme byl specialistou vyžadovaným Národním památkovým ústavem v Brně i dalšími institucemi po celém státě. Z mrtvice jsem se od r.1997 dostával celé tři roky, zpočátku jsem byl ochrnutý na celou levou polovinu těla a měl jsem poškozenu řeč. Toto si madam Salm dovolí zamlčet a nepravdivě hovoří o jakési "ztrátě kanceláře"?? Opak byl pravdou. My jsme před bořením expozice byli již dávno vystěhováni do nových pracoven v barácích wehrmachtu na Kraví hoře, kam nás uchýlilo Vysoké učení technické Brno, které se slitovalo nad ústavem odsunutým z kláštera !!! My jsme nebyli úředníci, my jsme měli společné pracovny jako výzkumníci, kurátoři, konzervátoři atd. A tak je to v technickém muzeu dodnes. Myslím,že až se toto dozví pracovníci našeho technického muzea, určitě nelibě ponesou útok madam.Tím je vyvrácena třetí lež madam Salmové.

Technické muzeum v Brně nikdy nebylo žádným "úřadem a kanceláří režimu". Byla to a je skvělá kulturní a vědecká instituce, která je čestně zapsána v národní kulturní pokladnici, přestože desetiletí pracovala v neuvěřitelně těžkých podmínkách. A my s ní. To madam Salm, přišlá z Republiky Oesterreich, neví, a zřejmě nechápe a vyvolává dojem jakéhosi úřadu režimu. Já opět nechápu, proč si madam Salm neověří fakta a plácá lži. Jsem jediným občanem ve státě, který má v úředním dokumentu o rozvázání pracovního poměru uvedeno,že to bylo po mozkové mrtvici následkem restituce voršilského kláštera, tj. po zboření Kaplanova památníku, jehož jsem byl kurátorem mnoho let, a jemuž jsem věnoval značné pracovní úsilí, za což mám čestné uznání Technického muzea v Brně

Po mrtvici jsem musel psát některé práce, jako byl Slovník technických památek tak, že jsem jej diktoval vleže manželce do počítače, aby nezanikla paměť o technických památkách Blanenska - také o technických památkách založených rodem Salmů, vážená madam Salmová ! Za mrtvice jsem ležel na kapačkách u pana docenta Kaďańky v bohunické nemocnici, kde mi zachránili život, pak jsem byl celý rok v domácím léčení - a madam Salm mi přičítá jakousi zášť za"ztrátu kanceláře" ??!! Já jsem ztratil něco mnohem cennějšího, než nějakou místnost, ztratil jsem vědeckou práci, vynikající kolektiv Technického muzea v Brně, a možnost dále sloužit národní kultuře ! Madam Salm vůbec netuší, že jsem byl zdravotně tak poškozen, že za čas následovala druhá slabší mrtvice, a poté borelióza a infarkt, a následná operace umělé aortální chlopně u pana prof. Černého v nemocnici U sv.Anny, kde mi podruhé zachránili život. Od té doby jsem pod trvalým lékařským dohledem a byl bych rád, kdyby okresní odbojáři našli za mne náhradu.

A to,že sloužím odbojářům jako přímý pozůstalý po dědečkovi,kterého zahubily výslechy gestapa, jež na něj poslal Salmův vrchní účetní, Alfred Valentin Chwatik-Tugemann, karpatský Němec z Popudína, kriegerkamerad I.války a člen spolku Rájec, nacista a SAmann,před kterým se třásl celý Rájec jako před německým místostarostou,a nechal odvléci strýce, který zahynul v Osvětimi, to mi madam Salm přičítá jako zločin jakési pomluvy na jejím otci kolaborantu. Zde neříkám nic jiného, než to,co již dávno roku 2005 prohlásili dva předsedové ČSBS Blansko JUDr. Skoupý a Mgr. Klemsa, když v čestném prohlášení uvedli, že Salm byl Němec, do okupace vstupoval jako Němec a jako Němec se choval. A dále uvedli, že vlivem počtu německých úředníků panství Rájec - kdepak je těch sto českých úředníků, madam ?? - pod Tugemannem se Rájec stal centrem nacistův kraji. A toto prohlášení si může čtenář přečíst v knize CUI BONO RESTITUCE II, na straně 59 v knize žalované ředitelky Muzea Blansko Mgr.Nečasové ! Všichni muzejníci státu jako jeden muž a žena by se měli postavit za badatelskou pravdu a proti inkvizičnímu cenzorátu dcer Salmových. Co se to tu instaluje za středověk, kdy pohrobkové nacismu budou rozkazovat, co se o nich má či nemá vymazávat z knih - zvláště jsou- li tato fakta stoprocentně pravdivá, doložená dokumentací státu ?? Nedivím se že madam Salm se "vlasy ježí hrůzou", když čte celou pravdu o pozici svého otce za protektorátu !

K soudu,kterým se ohání madam Salmová, jen tolik. Za pamětní desku, kde jsem napsal je fakt o historicky zapsaném panu Salmovi jako kriegerkameradu, jsem byl několikrát souzen, jednou dokonce osvobozen vrchním soudem. Žalobkyně žalovaly o půl milionu korun, omluvu v několika novinách, omluvu jim samým odstranění mých spisu z knihoven a odstranění jména. Půl milionu prohrály, dále prohrály omluvu v novinách, mé spisy z knihoven odstraněny nebyly a prohrály rovněž omluvu jim samotným. Obecnou. omluvu vyhrál mrtvý pan Salm,j ak rozhodl poslední soud, a jména žalobkyň byla z omluvy vypuštěna. Obecnou omluvu jsem napsal na foto nacistické svatby žalobkyně Idy Schoeller a bylo to zveřejněno v Národním osvobození.

Madam Salm lkající neustále nad zbořenou restitucí, jež jí - a zvláště její sestře manželce příslušníka wehrmachtu nenáleží - napadá, bez rozmyslu a za střelecké terče si vybrala Mgr.Nečasovou a mne. Míchá čtvrtpravdy s dokonalými lžemi tak, jak jí to vstřícný tisk umožňuje. Madam Salm by se konečně se svou sestrou měly podívat zpříma do očí historické pravdě o kolaborantské pozici jejich otce za protektorátu. Pravda, on osobně se žádných kriminálních zločinů nedopustil a v jistých případech udělil milodary místním dětem, také podpořil vědecký průzkum krasu. Tím však jsou bohužel kladné rysy jeho osudu takřka vyčerpány. Vstřícná kolaborace k reichu je prokázaným axiomem jeho života.

Madam Salm ve svých útocích proti nám neustále vyvolává dojem, jako bychom s Mgr. Nečasovou byli nějací závistníci a nenávistníci bohaté šlechty - přitom komu tu jde o majetky a prebendy ?? Odbojářům, nebo její rodině ??!! Naše stanovisko je - restituce patří jen těm, kdož se neprovinili proti ČSR. Dle mne a nás odbojářů pan Salm, šestkrát osobně podepsaný k říši, od níž jako boháč dostával ještě říšské výhody, který platil členské příspěvky nacisložkám, na Winterhilfe, wehrmachtu dával obrovské částky po 40.000 korunách, dceru Idu dal vyznamenanému válečníku wehrmachtu Schoellerovi, a jehož manželka dostala od nacisty Tugemanna a starosty Rakovčíka Hitlerův Mutterkreuz, na jehož základ rodina brala Reichshilfe, k těmto prostě nepatří A já nyní vše řečené mohu dokázat i před soudy. To vše je též na nové informační desce v Doubravici, kterou lze vyfotografovat, a která je též na internetu - a kterou kupodivu rodina Salmů nežaluje ! Snad, protože je tam vše pravda ? Restituce patří rodům Belcredi, Lobkowiczům, Mensdorfům a dalším, kteří se zachovaly čestně k ČSR. Rod Salmů nepatří k dekretálním restituentům - jak prokazuje i nově vydaná kniha Hlávkovy nadace z pera předního právníka doc. Bendy, recenzovaná prof.Pavlíčkem. Pokud by jim byl navrácen majetek - bude to protiobraz dějin !

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz