PhDr. Jiří Jaroš Nickelli
Po přečtení stati pana profesora Václava Bělohradského v Právu („Nedávno? Kdy to bylo?“ Právo 8. 10. 2011, str. 20.) jsem, jak už to v takových případech bývá, s některými konstatováními hluboce souhlasil, a s jinými zas zásadně nesouhlasil. Souhlasím s jeho pojetím individualismu a sociálního vyloučení v kapitalismu – bezdomovectví, kacíři a cizinci všeho druhu -, které známe z minulosti, a i dnes vidíme na každém kroku jako rakovinu těžce nemocné společnosti. Ovšem mám za to, že příčiny tohoto vyloučení jsou jiné, než ve vizi pana profesora, jehož si jinak hluboce vážím. Vážím si ho i za jeho postoje ke společnosti, i když s jeho některými dalšími podanými tezemi zásadně nesouhlasím. Nesouhlasím zejména s jeho hodnocením dějin, citáty Henryho Forda, a s představou husitství podle filmu „Obecná škola“. A zvláště nesouhlasím s jeho pojetím odsunu českých Němců.
Národní tradice nevznikají tak, jak to líčí film Obecná škola. Pan profesor jako skutečně empatický filosof, vysoce citlivý k demokratickým principům a sociální otázce, se dle mne ocitl v zajetí uměleckého díla s jeho historickou hyperbolou. Národní tradice nevznikají výklady národovců Hnízdů, kteří se vydávají za partyzány. Národní tradice se neočkují dětem slzavým výkladem Husova mučednictví a svinstva koncilů a Zikmundů. Opačně ani hrozbami jezuitů „Hořiž hořiž Jene Huse, ať nehoří naše duše“. Národní tradice vznikají po staletí bojem národů za svou existenci – ať jsme to byli my Češi, nebo Slováci, Jihoslované, nebo Italové, Rusíni nebo Rumuni, Holanďané nebo Irové, Dánové, nebo Norové, Poláci nebo Litevci, atd., když myslím jen na Evropu, A dnes - sáhnu-li k jiným příkladům - také Kurdové, Palestinci i Izraelci, Čečenci i Osetinci, Vietnamci i Kambodžané, spousta Afričanů, Latinoameričanů, atd., ad infinitum. Dále, národní tradice vznikají hospodářským, sociálním a kulturním obrozováním dříve znesvářených či potlačených národů. Příkladů najdeme bezpočet od bitvy u Hastings a na Moravském Poli, přes Bílou Horu, až po bitvy u Zborova, Bachmače, Terronu a Doss Alta, Sokolova, Kyjeva, Zaškova, Dukly a Ostravy – uvedu-li jen naše moderní příklady. A k tomu právě mají co mluvit naši legionáři, vojáci, odbojáři, oběti nacismu i pozůstalí.
Přistoupíme-li na citát Henryho Forda, uváděný panem profesorem, „přicházíme rovnou k Hitlerovi“. Ten citát zní: „Historie je blbost... Jediná historie, která za to stojí, je ta, kterou vytváříme teď.“ Právě Henry Ford napsal nechvalné dílo „Světový žid“ proslulé svým obviňováním židovského národa ze světovlády a páchání světového zla, jež ovlivnilo nejen americké antisemity, ale i nacisty! Takto přistupovali k historii nejen sociální inženýři, ale též diktátoři. Takto k historii přistupoval duce Mussolini, když hlásal: „Nyní vytváříme nové Impero, naše vlast je Středozemní moře“. Takto k historii přistupoval válečný zločinec Chorvat Pavelič, když hlásal: „Jsme arijským předbraním Evropy, jsme předbojovníci Evropy“. A takto přistupovali k historii Hitler i Hirohito, když jeden hlásal III. reich z Nové Evropy jako výraz svého vůdcovského předurčení, a druhý hlásal obří japonské impérium s protektorátem nad celou Asií, jako výraz své božské funkce. Abychom nezapomněli ani na Stalina, ten prováděl sociální inženýrství přestěhováním celých národů počínaje krymskými Tatary a konče horskými Jevreji, není-liž pravda? Ti všichni vytvářeli „svou historii“ a bořili tu starou. Pan profesor jistě uzná, že filosofie dějin má jiná kritéria, než historie národů – a zejména než má geopolitika. Dále, neplatí rovnice „vlastenectví rovná se šovinismus“. Nikdy v dějinách neplatila. Jsou národy jako Čechové, Rusíni, Srbové, Lužičané, které nikdy v dějinách nedobývaly cizí území (ani naši husité ne, jimž je to někdy vylhaně přičítáno!). Naopak jsou národy, jejichž historie je převážně dobýváním jiných území – a tím se zabývá též obor geopolitiky. Jsem dalek nějakého školometského poučování, ale základní historická kritéria platí, ať je popírá či hlásá kdokoli. Jak říká profesor Oskar Krejčí ve svém díle „Český národní zájem a geopolitika“, hlasy národů se na mezinárodním kolbišti nesčitají. Ty hlasy se váží. Právě v tom je otázka malých národů. Již TGM říkal, že otázka malých národů je otázka světová. Tak se to má i s odsunem. Odsun tzv. českých, karpatských, polských, rumunských a jugoslávských Němců nebyl žádná obludnost, jak praví pan profesor Bělohradský. Byl to akt mezinárodního práva velmoci, kodifikovaný XIII. článkem Postupimské dohody. Celý řev dnešních takzvaných Sudetoněmců, odsunutých rakouských Němců a jejich trabantů vychází z popírání Postupimské dohody, na kterou nemohou sáhnout. Útočí na tzv. slabé články Evropy – na Česko, na Slovensko, na Slovinsko – a na jejich dekrety. Na dekrety prezidenta Beneše a na dekrety AVNOJ Slovinska. Již jen na větší a rozhodnější Polsko si netroufají útočit tak veřejně. Vrátíme-li se k logické stavbě pana profesora Bělohradského, museli bychom připustit, že největším iniciátorem a monstrem obludností evropských poválečných odsunů Němců nebyl jen nenáviděný a milionkrát poplivaný náš prezident Dr. Edvard Beneš, nýbrž jeho ideoví předchůdci – politikové Neville Chamberlain, Winston S. Churchill a koneckonců i sám F. D. Roosevelt, jež všichni byli již od Atlantické charty konstruktéry tohoto odsunu jako jediného tehdejšího projektu náprav poválečné Evropy. Toto konání svým způsobem tragicky změnilo osudy statisíců. Ale je táž pravda, že konání hitlerovců a evropských fašistů tragicky změnilo osudy milionů.
Zabývá se však někdo zde osudem tří čtvrtě milionu španělských vyhnanců republikánů uprchlých před řáděním frankistů do Mexika a SSSR? Zabývá se někdo zde osudem milionu Kurdů vyhnaných z různých zemí? Zabývá se někdo zde osudy krymských Tatarů, Osetinců i sovětských Židů, přemisťovaných a uprchlých z SSSR? Zabývá se někdo zde osudem statisíců Srbů vyhnaných z Bosny a Kosova? Zabývá se někdo v současném Česku osudy 250.000 Čechů vyhnaných převážně tzv. sudetskými Němci z vlastního pohraničí a 100.000 Čechů vyhnaných říšskými Němci z vlastního vnitrozemí jinam?
To vše jsou otázky, na které stať pana profesora Bělohradského neodpovídá, a ani je nenaznačuje. I když jsem s panem profesorem vlastně na stejném ideovém stanovisku k šovinismu i k některým projevům konservatismu, nemohu souhlasit s pojetím historie podle principu „Scylly střídající Charybdis“ - že odsun byla obludnost střídající jinou obludnost. Odsun (nikoli excesy!) podle mne bylo nutné – i když tragické – řešení stávající fašistické obludnosti. Tak to též viděly a nastavily velmoci. Jsem přesvědčen, že s panem profesorem nakonec najdeme společnou vlnu porozumění. Je možné, že chyba v komunikaci byla třeba i na mé straně, že jsem třeba nesprávně vyložil některé jeho teze. Možná zde dochází k efektu profesora Mukařovského – dva mimoběžné monology?? Vytváření nadnárodních útvarů jako řešení současných „národních šovinismů“ nebo dokonce národních fašismů, podle mne není na pořadu dne. Nejdříve musí národy dospět k řešením typu „rovný s rovným“, nebo jak říkal TGM, „já pán – ty pán“. V opačném případě jdeme k protektorátnímu poddanství. Pokud malé státy připustí hegemonii v Unii, vivat IV. Reich! Co pak naši předáci, „trojští pašáci“, když se v zemi hegemonů zmocní vlády nový Hitler?
Nám se oktrojuje jakási protektorátní přikrčenost vůči německy hovořícím sousedům, jednou diktovaná „ekologií“, podruhé „ekonomickou nadvládou“. Baví se Francie s Německem o atomových elektrárnách? Ani Černobyl ani Fukušima nejsou argumentem pro zastavení výstavby jediného možného zdroje energetické soběstačnosti u nás! Proč bychom měli čerpat elektřinu z Němec a Rakous, když ji můžeme vyrobit bezpečně u nás? Jen pro prosazení energetické závislosti na zahraničí? I v USA byly havárie jádra – zastavila se tam výstavba? Zabýval jsem se alternativními zdroji jako historik techniky dosti dlouho, abych pochopil meze jejich výkonnosti u nás.
Zpět k historii – podle mne není možné začínat diskuse o tzv. vyhnáních českých Němců, jednostranným obviňováním Čechů z jakéhosi útočného šovinismu, končícím dokonce popíráním I. ČSR jako jakéhosi „chybného zplozence vydřidušského Versailles“, což oni vyjadřují sloganem „Die Fehlkonstruktion der Geschichte“ - „chybná konstrukce dějin“ od roku 1918! Ale jako muzeolog zabývající se moderní historií, i jako potomek oběti nacismu, myslím mám právo se k odsunu českých Němců, vydávaných za sudetské, vyjádřit. V dokonalé úctě k panu profesorovi.
Autor je předsedou ČSBS Boskovice
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz