Tak to říkával jeden ruský běženec - jak se za I.ČSR říkávalo - v Brně, a to v době po demisi Dr. Edvarda Beneše, a po nástupu státního útvaru, jemuž se počalo říkat "II.republika". Ta přinesla naprosté okleštění skvělé demokracie I. ČSR počínaje zákazy tehdy běžných politických stran, pokračuje vznikem politických korporací tzv.Národního souručenství a Národní strany práce, obnovou šlechtických privilejí -smetených již roku 1918 - konče.
Druhou republiku signalizoval nejen pustý antisemitismus a zuřivé xenofobní útoky, ale samozřejmě i nevídaný rozvoj primitivního antibolševismu a útočení na všechny vlastenecké síly, ať byly levicové nebo pravicové bez rozdílu zaměření. To vše pak vydalo své hrůzné plody v následujícím protektorátu, který tak skvěle mapuje monografie Miloše Heyduka a Karla Sýse, "Protektorát ve fotografiích (nakladatelství BVD Praha 2006, přes 200 unikátních fotografií a doprovodný text s citacemi nejrůznějších protektorátních veličin a autorů). Příšernou atmosféru tzv. II.republiky - republiky bez státní ideje I.ČSR ! - překrásně zachytil ve své knize "Hnědá bestie" (Novela Brno 1945) význačný novinář, spisovatel Pavel Fink. Stačí ocitovat tato jeho slova "Neuplynula tři léta a president Beneš pod tlakem nacistických lupičů a vrahů byl donucen odstoupit, aby nebyl překážkou vývoje, kterému se musil Háchův "Protentokrát! přizpůsobit. Vývoje ke koncentračním táborům, popravištím..."(str.150.citované knihy).
Položme si otázku - co se to děje dnes s naší republikou ? Nejsme s vládou "spícího knížete" už někde za hranicí této II. republiky? Ve státě, kde se odehrál proces nazývaný některými ne bez příčiny "druhou velkou pobělohorskou loupeží" ? Ve státě, kde se koná doslova nová křižácká výprava staronové nacistické šlechty, fanatických landsmannschaftů a domácí páté kolony sluhů a trubačů proti torzu bývalého Československa ?
Systematické prznění památky a odkazu prezidenta Budovatele dr. Beneše je toho nejvýraznějším znakem. Toto vše se děje pro hlavní a nejdůležitější cíl - totální zemský lup republiky. S tím souvisí snahy zotročit fyzicky a morálně naše občanstvo, které má být porobeno na úroveň jakéhosi protektorátního amorfního "obyvatelstva". Proto je nutné selhávat a zostudit všechny velké mezníky českých dějin. Proto je nutné zatratit husitství včetně světodějného reformátora Mistra Jana Husa. Jestliže blahoslavený první slovanský papež, bojovník proti fašismu, Jeho Svatost Jan Pavel II. nalezl vskutku historickou odvahu vyslovit onu tolik potřebnou omluvu za podíl římské církve na upálení svatého mučedníka českého národa, pak by bylo jen logickým pokračováním tohoto procesu, kdyby k tomu našly sílu i další kruhy římské církve. V této souvislosti je zajisté skvělým činem římské církve blahořečení Maxmiliána Kolbeho, mučedníka nacismu, osvětimského martyra. Přejeme římské církvi, aby v tomto úsilí nadále pokračovala - příkladů je dosti počínaje jen u nás farářem Štemberkou z Lidic a konče kroměřížskými kanovníky umučenými v Dachau. To však jsou jen příklady na okraji této úvahy.
Podstatnými prvky naší dnešní společenské mizérie jsou především ty, které bourají celou státní a hospodářskou strukturu našeho státu, dvakrát vstalého z popela dějin a procházejícího zhruba každé dvacetiletí olbřímím sociálněpolitickým kataklyzmatem. Ve středu jednoho takového kataklyzmatu se právě nacházíme. Rozvrat politických stran, úpadek soudní stolice, korupce v rozsahu srovnatelném snad jen s posledním stádiem rakouské monarchie, hrozba státního bankrotu, hrozba masového zbídačení milionů občanů - to vše nutí ke srovnávání Benešových politických a sociálních koncepcí, se současným pretoriánským stavem republiky, kde masové skandály se střídají jako na Fordově běžícím výrobním páse. Pretoriáni - novodobí gardisté státu - se pak předhánějí v korupci jako za starého Říma a bulváru pak vystavují na odiv skandály svých milenek a konkubín. Staroříští kronikáři by nad tímto stavem jen pokrčili rameny a prohlásili : "Nihil novi sub sole - Nic nového pod sluncem".Dnes je snad nad slunce jasnější, že toto vše není jen produkt jakéhosi "revolučního chaosu a diletantismu vlád", nýbrž že za těmito permanentními krizemi stojí daleko hlubší příčiny sahající do samého centra Eurounie a velmocí. Dále v souvislosti s okolními evropskými i mimoevropskými krizemi - ať je to Tunis, Lybie, Egypt, nebo Palestina, Libanon, Afghanistan nebo Irán - je jasnější též umělá výroba těchto krizí, a odrovnávání národních státu jako nechtěné konkurence. a nechtěné suverenity, jež musí být bezohledně podrobena suverenitě globální.
Proto byl, je a patrně stále bude osobnost Edvarda Beneše tak nežádoucí, nepohodlná a nebezpečná pro všechny tyto koncepce, pro všechny tyto útoky, pro všechny tyto "Drangy na Osten, Drangy nach Suden a Drangy nach Boehmen". Proto je potřeba stále obnovovat jakési "Euroregiony", vytvářet jakési "Mitropy" a nakonec jakési "Panevropy", jakoby nestačilo, že národní státy odjakživa tvořily přirozenou jednotu jediné Evropy s jedinečnými národními specifiky. Proto musíme neustále naslouchat kavárenským blábolům salonních učenců odtržených od svých národů, o jakýchsi "koncích historie", „o střetech civilizací. Daleko správnější totiž by bylo třeba nehovořit o "koncích historie národních států" nebo o "střetech civilizacích", nýbrž o výrobcích těchto konců a střetů ! Edvard Beneš už ve svých pracích Francie a nová Evropa a nebo třeba Úvahy o slovanství viděl mnohem dále, než dnešní zaujatí přitakávači těchto účelových konstrukcí. Tyto zásadní poznatky však se zásadně nehodí do veřejných relací dnešních masážních médií, jejichž účelem není přinášet pravdu širokému občanstvu, nýbrž jejichž úkolem je totální praní mozků voličů a pracovníků. Konec konců když je v neustálém proudu všeobecná evropská diskuze o formě a perspektivě Eurounie, nebylo by na místě vyhlásit diskuzi také o nějaké alternativě nepodařené Eurounie - třeba o nějaké formě Evropské národní konfederace nezávislých států ???
Je mi však jasno, že takový projekt by byl okamžitě napaden buďto tvrdě jako něco kacířského, nepatřičného, zaostalého, nebo mírněji, jemněji jako něco nefunkčního či neužitečného, atd. Vždyť je přece známe. Takto se dnes fabrikují profesní lži u nás třeba o neexistujících Sudetech, jinde třeba o totálním albánském Kosovu, o albánské Makedonií. Tyto středověké lži jde dnes snadno šířit, už vzhledem k chybění jakýchkoli hlubších historických znalostí dějin naší Evropy. Jinak by nemohly vůbec spatřit světlo světa například lži o jakési "kosovské autonomii, historické suverenitě Kosova".
Nevíra v tyto průmyslové lži a opatrnost řady státu odsouhlasit tzv. "samostatné Kosovo" pochopitelně dělá starost dnešním usurpátorům Kosova-Metohie, což je správný historický název, který již sám o sobě prokazuje historickou sounáležitost Kosova s ostatním územím srbského státu. To však jakoby nikdy nepochopil náš pan ministr zahraničí, jenž se stal kosovským Chamberlainem hanebným odsouhlasením státnosti tzv. lžistátu Kosovo bez souhlasu našeho prezidenta. A proti vůli většiny českého národa. Nakonec jen poznámka - nedovedu si vůbec představit, co by činili svobodomilovní Francouzové, kdyby jim například nějaký sudeťácký vůdce chtěl opět utrhnout Alsasko-Lotrinsko. Rád bych pozoroval onen svinský krok, kterým by Francouzi hnali takového politického lotranda.
Naše politická a sociální krize pouze zapadá do většího koncertu všeobecné evropské a světové krize - která je mimo jiné též velkou hospodářskou krizí - jen cudně zaobalovanou eufemismy jako je "finanční krize, hypoteční krize, společenská krize, morální krize". Ony ty krize mají jednoho společného jmenovatele, o němž komisař Berghammer z proslulého seriálu říká: "Pravým viníkem je imperialismus, který ovšem nemůžeme zatknout." ČSOL - Brno
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz